Whare Ra I

Ahoj kamarádi!

  Článek který jsem nazval Whare Ra a pro jeho délku ho rozdělil na dvě části, obsahuje tři kapitoly z knihy: Pat Zalewski: Secret Inner Order Rituals of the Golden Dawn (1986). Při překladu jsem přihlédl k hexalogii: Chic Cicero, Sandra Tabatha Cicerová: Zasvěcení do praktické magie (IŽ 2002). Související článek naleznete také: Krystýna Žáčková: Rosekruciánství a Hermetický řád Zlatého úsvitu. (Logos 2018). S přátelský pozdravem, Váš šerif Pedro.

Felkin a novozélandský Řád

  Pro většinu historiků okultismu, přestal Zlatý úsvit existovat v roce 1900 a stupeň 5=6 byl nejvyšším dosaženým stupněm mezi adepty. Vyjímkou byli Mathers, Woodman a Wescott, kteří dosáhli stupně 7=4, a Moina Mathers, která dosáhla stupně 6=5. V této fázi existovaly v rámci úrovně Adeptus Minor podstupně, z nichž byly propracovány pouze dva: Zelator Adeptus Minor a Theoricus Adeptus Minor. Byl navržen třetí podstupeň Practicus Adeptus Minor, ačkoliv nebyl nikdy implementován v rámci Vnitřního Řádu Zlatého úsvitu, Rosea Rubea et Aurea Crucis. Poslední podstupeň Philosopus Adeptus Minor nebyl nikdy použit.

  Přibližně v roce 1898, byli američtí manželé Lockwoodovi, členové malého chrámu Ahathoor, vedeného Mathersem v Paříži, povýšeni na úroveň Adeptus Exemptus neboli stupeň 7=4. Mnozí považovali tento stupeň za nominální, na základě Mathersova spojení s jeho anglickými chrámy (ačkoliv Brodie Innes informoval Felkina, že Lockwoodovi znali rituály a nauku až do úrovně 7=4, dávno před rokem 1900). Zdá se, že Mathers v Ahathooru zrušil podstupně stupně 5=6 a přijal verzi Theoricus Adeptus Minor a Practicus Adeptus Minor, mírně rozšířenou a vydanou britským chrámům. Tato nauka byla používána jako učení stupňů 6=5 a 7=4 (což Israel Regardie tušil již řadu let).

  Je zřejmé, že zde chtěl Mathers otestoval účinek rituálů obřadů 6=5 a 7=4 tím, že by svým americkým studentům dal příležitost využít praktickou práci s rituály podstupně 5=6 a postupně se tak přepnout do dvou silných proudů stupňů. Po přerušení v roce 1900, se Řád rozdělil do dvou skupin. První se stále nazýval Zlatý úsvit pod Mathersem (ačkoliv tento název byl později změněn na A. O., neboli chrám Alfa a Omega). Druhá skupina byla pod triádou Felkina, Brodieho Innese a Percyho Bullocka, kteří fakticky změnily název svého Vnějšího řádu na Morganrote, ačkoliv do roku 1903, došlo k opětovnému rozdělení a vznikly další dva řády: Stella Matutina a Svatý řád Zlatého úsvitu pod Waitem. Během následujících deseti let se Felkin dostával pod rostoucí tlak, aby navázal spojení s mateřským chrámem Zlatého úsvitu, Licht, Liebe und Leben. Několik let se marně snažil, spojit se se skupinou zednářů, kteří patřili k „Iluminátům“, vybrané skupiny, o níž se říkalo, že do ní patří smetánka evropských, esoterických mozků. Tato skupina měla různé členy, z nichž ne všichni byli zednáři a měla rotující předsednictví. Jejím předsedou, byl v době jeho návštěvy Rudolf Steiner. Felkin vyjádřil přání, o přijetí do koncilu a spolu s manželkou, synem a dcerou, byli vyslyšeni. Podle paní Felkinové, se právě v této době skutečně dostali do kontaktu s chrámem, který Felkin považoval za Zlatý úsvit v Německu, ačkoliv ti s ním zprvu nechtěli vůbec komunikovat (tato skupina patřila údajně mezi „Ilumináty“). Po následných schůzkách s Felkinem, „Ilumináti“, souhlasili s tím, že mu udělí přidružené členství s osobou, kterou nominoval k vyslání do Evropy, za účelem účasti na různých setkání. Na těchto setkáních a krátkých zahajovacích a závěrečných ceremoniálech, kterých se Felkin účastnil, byly ti, které si spojoval s anglickými chrámy které navštěvoval.

  Po svém návratu do Anglie, zahájil Felkin korespondenci s Brodiem Innesem (kolem roku 1913), který mu sdělil: „Mám mnoho rukopisů a učení, která jdou mnohem dál, než jsem si dříve myslel, že je vůbec možné… Mezi těmito rukopisy byly k Felkinovu překvapení i Mathersovy ceremoniály stupně 6=5 a 7=4 (Brodie Innes, byl nyní pod Mathersem, stupněm 7=4, spolu s paní Randovou a dalšími náčelníky chrámu A. O.). Ostatní rukopisy, na které se odvolával, se týkaly převážně aurických cvičení, která se později dostala do Chrámu Cromlech. Felkin nezůstal pozadu, prohlásil, že obdržel stupeň 8=3 a prostřednictvím svých astrálních kontaktů neprodleně obdržel ceremoniály stupňů 6=5 a 7=4, které okamžitě začal vydávat.

Woodman, Westcott, Mathers

  Na následné cestě do Německa, kde bylo spojení s „Ilumináty“ potvrzeno, si Felkin nárokoval 9=2 a Neville Meakin a paní Felkinová byli povýšení na 8=3. V některých případech byli různí adepti povýšeni z 5=6 na 7=4 během pouhých dvou nebo tří let, pravděpodobně proto, aby se dohnal ztracený čas.

  Ať už měl jakékoliv nedostatky, byl Felkin pozoruhodný muž, s více než jedním učitelem, ať už astrálním, nebo fyzickým.

 Dobrým příkladem jsou jeho deníkové záznamy, napsané kolem roku 1913, které byly později vydány jako biografie s názvem The Wayfaring Man (Poutník), ze které nyní přinášíme ukázku:

„Nedlouho poté co odešel, jsme měli dalšího návštěvníka velmi odlišného druhu, mého ctěného učitele Śrí Paranádu. Myslím, že jsme všichni považovali za nesmírnou čest, když souhlasil, že přijede a pobude u nás… mé první setkání (s Paranádou) proběhlo poněkud zvláštním způsobem. Jednoho roku, když jsme s Jane byli v Bad Prymontu a já si zrovna užíval koupel, leže v příjemně horké vodě, jsem v napůl snovém stavu, který tyto koupele vyvolávají, pozoroval, jak se v páře formuje hlava a ramena muže. Měl jsem natolik důvtipu, že jsem zůstal ležet naprosto nehybně a pasivně a postupně jsem rozeznal tmavý východní obličej s vousy a velkýma černýma očima. Muž měl na hlavě zvláštní, kónickou čepici, nikoliv turban a pára jakoby tvořila obrys splývavých šatů. Zatímco jsem ho pozoroval a sotva se odvažoval dýchat, ozval se mi hlas, který říkal: „Za měsíc se s tebou setkám v Londýně. Jdi do salónku hotelu Carlton a počkej na mě.

 O měsíc později, jsem přesně ve tři hodiny vstoupil do salónku hotelu Carlton a rozhlédl se kolem sebe. K mému velkému zklamání, tam žádný vousatý orientálec nebyl, posadil jsem se tedy a čekal. O deset minut později sešel ze schodů tichý, štíhlý indický gentleman, hladce oholený a s turbanem na hlavě. Jeho pelerína byla upnuta až ke krku. Bedlivě jsem jej pozoroval a zdálo se mi, že jeho oči i čelo, byly stejné jako ty z mého vidění. Rozhlédl se, přišel ke mně a přisedl si. Po chvilce váhání jsem se k němu naklonil a řekl mu: „Promiňte, že vás oslovuji, ale pokud někdy nosíte vousy a čepici, řekl bych, že mi bylo řečeno, abych se tu s Vámi setkal“.

 S příjemným úsměvem řekl s poněkud opatrnou, tlumenou angličtinou, typickou pro lidi z východu: „Kdy jste mě takhle viděl“?

„Přesně před měsícem“.

„V té době jsem cestoval po horách Cejlonu a skutečně jsem nosil plnovous a čapku. Máte naprostou pravdu, pojďme do mého soukromého obývacího pokoje, tam si můžeme v klidu promluvit.“

 Tak začalo jedno z nejcennějších přátelství celého mého života. Paranáda byl śivaistický hinduista, vysoce vzdělaný a kultivovaný muž, ať už podle východních, či západních měřítek. Povoláním právník, se krátce po tomto setkání stal generálním prokurátorem Cejlonu. Využil svého velkého talentu a vysokého postavení k tomu, aby zmírnil úděl svých krajanů a zvýšil úroveň vzdělání chlapců i dívek… Když se ohlédnu za naším přátelstvím, je pro mě těžké vysvětlit, v čem spočíval jeho velký vliv. Nešlo ani tak o to, co řekl nebo udělal, jako o jeho celý postoj k životu.

 Ve své knize Magicians of the Golden Dawn, uvádí Ellic Howe jen velmi málo informací o amerických chrámech, které se právem po roce 1900 nazývali Zlatým úsvitem a jejichž členství se údajně rovnalo počtu jejich britských protějšků. Pro historiky, kteří se dostali k soukromým dokumentům Paula Fostra Casea, se skrývá spousta neobjevených informací o pozdějších naukách a rituálech stupně 6=5 a 7=4 od Matherse, který údajně navštívil americké chrámy v letech 1913-14.

 V roce 1910 obdržel Felkin od Waita sérii malých bílých knih obsahující rituály Vnějšího řádu a Rovnodennosti Svatého řádu Zlatého úsvitu. Ty byly podle Waita „nově sestaveny z šifrovaných rukopisů a vydány autoritou tajných vůdců Druhého řádu, členům uznaných chrámů“. Při porovnání těchto knih s rituály Zlatého úsvitu, jsou téměř identické, pokud jde o strukturu, ovšem Waite používá své vlastní invokace. Z toho vyplývají dvě věci. Za prvé Waite šifry v té době zjevně neviděl a za druhé, že až do té doby (o čtyři roky později), pracoval na rituálech Zlatého úsvitu, které se strukturou jen mírně lišili od těch praktikovaných v Alfa et Omega a Stella Matutina. Jedním zajímavým bodem je, že Waite používal v rituálech Mathersovy karty, ačkoliv jeho vlastní balíček byl později vydán tiskem.

 Během deseti let, kdy Felkin působil ve Whare Ra, řídil chrám jako vojenskou operaci. Pro členy Vnějšího chrámu, se v pracovních dnech konaly večery, během nichž se vyučovala esoterická filozofie a rituály. O víkendech pořádal kurzy pro členy Vnitřního řádu, kvůli zdokonalení znalostí. Patřili k nim rituály, enochiánská výslovnost a meditační cvičení v hrobce. Do roku 1926, kdy Felkin zemřel, se Vnitřní řád rozrostl na více než sto členů s neurčeným počtem členů ve Vnějším řádu. Skupinu Vnitřního řádu byla extrémně bohatá a měla členy v mnoha klíčových místních orgánech v oblasti Havelock Nort a Hastings a kolektivně disponovala v oblasti velkou mocí. Někteří to pocítili, když se snažili prozradit informace o Whare Ra nezúčastněným. Jeden takový jedinec (jehož manželka byla zřejmě členkou), byl přesvědčen, že Felkin praktikuje ve svém sklepě černou magii a byl odhodlán nechat chrám zavřít. Obrátil se na řadu místních orgánů a úřadů, aby ho zastavil. Není třeba dodávat, že osoby, které v těchto komisích oslovil, byli všichni členové Whare Ra, kteří ho po „důkladném vyšetřování přesvědčili“, že jeho podezření bylo neopodstatněné.

 V posledních letech někteří okultní historici obvinili Felkina z toho, že byl pomýleným snílkem a podporoval jakési „astrální hemžení“. Po setkání s lidmi, kteří Felkina na Novém Zélandu znali, se vynořil zcela jiný obrázek člověka, než jak ho tito historici vykreslují. Za prvé to byl perfekcionista, který od svých studentů hodně vyžadoval. Za druhé, byl to praktický člověk. „Astrální hemžení“ těch, kteří byli v chrámu Amoun, se ve Whare Ra nikdy nekonalo. O tom mě ujistila řada členů Whare Ra z raných dob chrámu. Pokud byl Felkin snílek, jak tvrdí Ellic Howe, byl to úplně jiný člověk, když přišel na Nový Zéland, protože musel projít dramatickou proměnou své osoby.

 Jedním z hlavních problémů, které způsobili oddělení Whare Ra od Stella Matutina, bylo nahromadění hysterických komentářů Felkinovým, od šéfů Amoun. V rámci Vnitřního řádu Stella Matutina probíhalo velké množství astrální práce, která je příliš náročná na to, aby se dala provádět bez dodržování předepsaných ochranných opatření řádu. Pokud by tomu tak nebylo, praktikující by se mohli setkat se stejnými problémy, se jakými se setkali šéfové Amoun, jak popisuje Francis King ve své knize Ritual Magic in England. Felkin měl na druhou stranu přísná pravidla ohledně prorokování a často kázal o nebezpečí jeho nadměrného používání (tj. příliš mnoho a příliš často v omezeném období).

 Bezpochyby nejvíce zapomenutým ze všech chrámů Zlatého úsvitu byl Whare Ra a přesto ho ti, kteří měli možnost srovnání, popisovali jako největší co do velikosti a členství. Oficiální přednáška o historii Whare Ra zní takto:

 V roce 1907 se Ruth a Reginald Gardnierovi přestěhovali z Kanady do Havelock North, malé vesnice na východním pobřeží severního ostrova Nového Zélandu, kde byl vikářem jeho bratr, reverend Allen Gardiner. Potkali starého přítele Harolda Largeho, který právě opustil Teosofickou společnost a byl biřmován aucklandským biskupem. Učinil tak, protože považoval východní výcvik za nevhodný pro západní lidi a byl přesvědčen, že někde na západě musí existovat esoterický výcvik.

 Inspiroval Gardinerovy svým nadšení pro toto hledání a během svého dvouletého pobytu denně věnovali čas modlitbě a meditaci za tímto účelem.

 K této tříčlenné skupině, se brzy přidala slečna Mary McLeanová, praktikující učitelka ze Skotska a slečna Gardinerová, která se vyučila jako učitelka v mateřské škole v Seasame House v Londýně.

 Slečna McLeanová se seznámila s dr. Carnegiem Dickensonem, bývalým náčelníkem chrámu Amen-Ra a setkala se s otcem Fitzgeraldem a byla prodchnuta stejnou myšlenkou jako Harold Laige. H. L. Pomáhal soucitnému a ochotnému vikáři jako laický čtenář a jako vyškolený organizátor s dynamickým nadšením, vybudoval kolem tohoto tichého kroužku kulturního spolek, který dostal název „Havelock Work“ (Havelock Nort je název vesnice, ve které se nacházeli). Jeho účelem bylo povzbudit talent hudebně, dramaticky a literárně založených lidí, kteří projevili tento zájem.

 Časopis The Forerunner, jakožto orgán Havelock Work, byl zřízen a tištěn ručně v domě Gardinerových a později v místnosti vedle kovářství.

 Byla postavena vesnické hala, ve které se každý týden konaly koncerty a divadelní hry. Vrcholem dramatické práce, byla shakespearovská přehlídka divadelních her.

 Po dvou letech namáhavé činnosti, se Harold Large vrátil do Londýna a zanechal po sobě tak dobře zorganizovanou práci, že skupina mohla dále pokračovat i bez něj.

 Tato tichá setkání nabývala na síle a po jeho odchodu, když se přidali další přátelé, začala se používat jednoduchá forma rituálu a dostalo se jí názvu „Společnost Jižního kříže“. Od začátku se jí dostávalo určité vedení z různých zdrojů a mezi východním a západním, nakonec převážilo to západní.

 V roce 1910 přišla na Nový Zéland mise pomoci a slečna McLeanová zorganizovala setkání otce Fitzgeralda s členy skupiny v Bishop Court v Napieru (město poblíž Havelock North). Den před tím, jedna z členek tichého setkání, uviděla hebrejská písmena která neznala. Otec Fitzgerald skupinu vřele přivítal a když se dozvěděl o „úkolu“, přislíbil svou pomoc, pokud budou pracovat pod jeho vedením. Vytáhl zápisník s hebrejskými písmeny. Tato návštěva naplnila skupinu nadějí a očekáváním. Schůzky vedli podle formuláře, který jim zaslal a po jeho návratu do Anglie zůstali v kontaktu. V pravý čas napsal, že pokud má být dosaženo dalšího pokroku, někdo musí přijet z Anglie, kvůli dalšímu vyučování. Do týdne od obdržení dopisu, Reginal Gardiner, díky štědrosti Johna a Masona Chamberse (celostátně známí architekti), obdržel telegraficky 300 liber, na zaplacení cesty. Následovala zpráva, že dr. Felkin, se svou ženou a dcerou, přijede na tři měsíce…

 Ačkoliv vyznění není jednoznačné, ukazuje na úzké vazby skupiny, na níž byl Whare Ra postaven. Některým okultním historikům budou některá z těchto jmen známá, jako členové jiných chrámů Stella Matutina v Anglii. Felkin napsal:

 Přibližně v této době (když byl Neville Meakin přijat do sanatoria), jsme dostali náš první dopis s dotazem, zda bychom zvážili cestu na Nový Zéland, se všemi hrazenými výdaji. Zpočátku se to zdálo nemožné. Moje praxe byla čistě soukromá, nebyl nikdo, kdo by se jí mohl ujmout během mé nepřítomnosti a naše další práce neustále rostla a vyžadovala si více času a pozornosti. Lidé však museli být vyučováni a vedeni a my museli být postrádáni. Jistě by byla hrozná škoda, nechat si ujít takovou příležitost, jaká se nám nabízela.

 Wyn Westcott pomáhal Felkinovi tím, že ho seznámil s různými zednářskými skupinami v Austrálii (v Adelaide, Melbourne a Sydney). Jako zednář 32. stupně byl Felkin jedním z nejvýše postavených zednářů, kteří kdy navštívili Nový Zéland. Byl také jmenován inspektorem Společnosti rosekruciánů v Anglii, které měli v té době na Novém Zélandu oporu, ačkoliv se této funkce nikdy oficiálně neujal.

 Během jeho tříměsíčního pobytu na Novém Zélandu získal asi tucet členů ke stupni 5=6, protože veškerý výcvik musel být zúžen do krátkého časového období. Rituály se konaly ve velkém domě v Havelock Nort. Během této doby Mason Chambers a jeho manželka darovali pozemek, na kterém spočívali základy Whare Ra. (maorské jméno, které znamená Dům slunce). Samotný dům postavil Chapman Taylor s obrovskou klenbou ve sklepě a chrámovou plochou o rozloze 1200 až 1500 čtvrtečních stop.

 Než Felkin odjel do Anglie, vysvětil chrám a zanechal tam svou dceru, aby dále pomáhala členům s rituály a studijní prací. V té době sepsal chrámový příkaz k založení novozélandského řádu. (Poznámka: Závorky v příkazu jsou od editora.)

Israel Regardie

 Hlavní bratr G. H. Aur Mem Mearab (Felkin) 8=3 a V. H.

Soror (paní Felkinová) členka R. R. et A. C., podřízena obřadům Německa a Velké Británie a V. H. Soror Maria Poimandres (slečna Felkinová) 6=5, povolují třem Fraters

Piscator Hominim 5=6

Kiora 5=6

Lux e Tenebris 5=6

založit a řídit Vnitřní i Vnější řád R. R. Et A. C. A Stella Matutina v Australasii.

Pro Vnější řád Smaragdum Thalasses, chrámu Stella Matutina, tím Vnějším.

Havelock Nort, Hawkes Bay, Nový Zéland.

 Vnější řád se jmenoval Smaragdum Thalasses, ale spadal pod hlavičkou Stella Matutina, podobně jako Cech svatého Rafaela v Británii. Felkin o této návštěvě dále napsal:

 Tato cesta na Nový Zéland mě naučila důrazněji než jakákoliv jiná zkušenost nutnosti akce ve spolupráci se studiem. Dává výuce dramatickou formu a stmeluje ty, kteří jsou ochotni ke spolupráci.

 Samozřejmě je v tom mnohem víc, ale tyto dva aspekty na mě silně zapůsobily, když jsem pozoroval tuto hrstku lidí, kteří se účastnily práce, která pro ně byla naprosto nová. Existuje typ mysli, pro kterou je dramatická akce nejen nepříjemná, ale dokonce odpudivá. Ale pro ty, kteří jí dokážou přijmout, je zde krása a působivost, kterou nikde jinde nenajdou.

 Enochiánský systém si v Whare Ra nikdy nezískal zaslouženou pozornost, ačkoliv byl vrcholem učení řádu. Rituální instrukce však byly par excellence, stejně tak jako kabalistické učení. Jednomu člověku, jménem H.Campbell, se podařilo studovat je poměrně rozsáhle a byl to ten, kdo udržel eneochiánské šachy při životě. Campbell byl sám o sobě poměrně pozoruhodnou osobností. Byl synem bohatého chovatele dobytka (rančera), který se v počátcích připojil k Whare Ra a dostal se pod patronát dr. Felkina. Po Felkinově smrti, na konci dvacátých let dvacátého století, Campbell odjel do Anglie, kde si pořídil malý byt a denně chodil do Britské knihovny, studovat Deeovy rukopisy. V Anglii se setkal s mnoha adepty obou Templeových systémů, A. O. i S. M. a jeho případ citovala Dion Fortune, kdy ho uváděla jako osobu, která měla špatné zkušenosti s Abramelinovým systémem. Jeho dopis se objevil v časopise Occult Review v roce 1927. S pomocí paní Felkinové se mu pak podařilo zbavit se negativních vlivů čtverců.

 Po svém návratu na Nový Zéland si Campbell přivezl zvětšené fotografie všech Deeových rukopisů. (poz. autora: Měl jsem možnost je vidět před několika lety a byl jsem ohromen množstvím materiálu, jehož zpracování by stálo tisíce liber.) Se souhlasem paní Felkinové změnil řadu písmen na enochiánských tabulích oproti písmenům z dokumentu H, která považoval za nepřesná. Campbell postoupil na úroveň 9=2 a po smrti slečny paní Felkinové získal nejvyšší stupeň v Řádu. To se ukázalo poněkud trapným, neboť triáda náčelníků měla úroveň 8=3. Campbell musel ve skutečnosti jednoho z náčelníků zasvětit do úrovně 9=2, protože ve Whare Ra byli někteří adepti, kteří se s hodností úrovně 8=3 rovnali náčelníkům.

 Ve Whare Ra probíhalo intenzivní hledání astrálních mistrů, kteří se zdáli být přítomni ve většině starých chrámů G. D. a S. M. Koncem třicátých let dvacátého století začala paní Felkinová dostávat astrální zprávy týkajících se mistra, který měl přijet na Nový Zéland učit. O něco později se spojila s australským antroposofem Charlesem McDowellem, který k jejímu velkému překvapení obdržel stejné zprávy. V roce 1939 přijel na Nový Zéland, aby se setkal s paní Felkinovou a dohodli se, co udělají s obdrženými informacemi. Bylo rozhodnuto připravit místo setkání, kde by tento mistr mohl kázat své evangelium. Projekt byl nakonec nazván Tauhara a stal se velkým mezinárodním komplexem, kam mohou přicházet a přednášet ti, kdo se zabývají esoterickými studiemi. Do roku 1986 však po mistrově příchodu nebylo ani stopy.

 Whare Ra prošel mnoha zkouškami a útrapami, stejně tak jako ostatní chrámy, ale s více než třemi stovkami členů, se to dalo očekávat. První větší rozkol nastal s Felkinovým druhým řádem, O. T. R. (Řád kulatého stolu), artušovským řádem, v němž Felkin získal rytířský titul od Nevillea Meakina. Původně se jednala o malý rodinný řád. Jeho členy tvořila převážně elita Vnitřního řádu Whare Ra a měli se o Whare Ra dělit rovným dílem s R. R. a A. C. Elitářství se projevilo a O. T. R. se rozhodl pro jinou operační základnu, ačkoliv jeho členové si stále udržovali postavení v obou táborech. Věci vyvrcholili, když byl Jack Taylor jmenován náčelníkem tohoto řádu poté, co odešel z Whare Ra, kvůli naukám, která nebyla určena pro Zlatý úsvit a byla zavedena do R. R. a A. C. Po tom, co se rovnalo konfrontaci s hlavním náčelníkem Whare Ra o vedení O. T. R., se skupina zcela odcizila původnímu chrámu. Hlavou O. T. R. v Anglii byl Tudor Poole (Podle Taylora bylo Meakinovo skutečné jméno Tudor).

 Na začátku šedesátých let, dvacátého století, navštívil Nový Zéland Londýňan jménem Charles Wren. V chrámu v Bristolu obdržel hodnost 6=5. Poté přijel na Nový Zéland, aby od Whare Ra získal stupeň 7=4. Kromě toho Wren zastával vysokou hodnost v Chrámu Cromlech, neboli „Řádu Slunce“, jak byl zvaný na Novém Zélendu. Poté co získal 7=4, založil „Chrám Slunce“ v Havelock Nort. Měl velká očekávání od růstu Chrámu Cromlech, ale ten trval jen několik měsíců. Jack Taylor a další členové Whare Ra se zpočátku připojili k Wrenovu chrámu, aby mu pomohli s rozjezdem, ale jeho barvitý jazyk a celková povaha chrámu, elitu Whare Ra nepřesvědčili. Wren zemřel krátce poté, co zemřel i Chrám Cromlech. Taylor k tomu poznamenal, že ačkoliv kostýmy i rituály tohoto chrámu byly propracované, podle jeho názoru jim chyběla jiskra.

 Koncem sedmdesátých let byl, jediným aktivním chrámem Zlatého úsvitu (o kterém vím), chrám na Novém Zélandu, Whare Ra. Mohu také ujistit pana Gilberta, který ve svém díle Zlatý úsvit, soumrak mágů napsal: „Žádný z původních chrámů se nepřežil – nejdéle vydržel Hermův Chrám v Bristolu, který zanikl v roce 1972 i se svým posledním náčelníkem, který odolával až do konce existování konkurenčního Chrámu Hermanubis, popsaného Francisem Kingem“. Ta zhruba stovka členů, Vnitřního chrámu Whare Ra, která v roce 1972, stále aktivně prováděla rituály G. D., by jeho poznámka jistě velmi překvapila. V tomto bodě je třeba se vyjádřit k tvrzením Francise Kinga. V letech 1923 až 1934, působili v Bristolu dva starší adepti, kteří později přijeli na Nový Zéland, studovat u paní Felkinové. Oba mě ujistili o dvou věcech. Za prvé, v Bristolském Chrámu se neudělovali žádné formální stupně. Buď jste měli 5=6, 6=5, či 7=4 a nebo nic. To mi dávalo smysl, protože řada členů Whare Ra, kterým jsem ukazoval poznámky pan Kinga, týkajících se zakladatelů Chrámu Hermanoubis, kteří měli hodnost 5=6, ale formálně 7=4 a 8=3, neviděla žádný důvod, aby měl Bristolský Hermův Chrám, v té době svůj podíl na vyšších hodnostech. Za druhé, žádný z členů Bristolu se v té době, s vyjímkou jednoho, který se také konce čtyřicátých let dvacátého století přistěhoval na Nový Zéland, se o praktickou alchymii nezajímal. I v tomto druhém bodě mohu rovněž souhlasit, například když paní Hughesová, kdysi členka Bristolu, přijela na Nový Zéland. Můj dobrý přítel a mentor Jack Taylor se jí podrobně vyptával na alchymistické učení v Bristolu a to jak to minulé, tak to současné. Obsah učení se rovnal nule. Vynořuje se také další aspekt. Podle mých zdrojů byl Vnitřní řád v Bristolu v období citovaném Kingem, velmi propojenou skupinou, která spolu pravidelně komunikovala. Pokud by k odtržení od Bristolského Chrámu skutečně došlo, bylo by téměř nemožné, udržet to v tajnosti. V tomto bodě neodsoudím zprávu pana Kinga jako chiméru, ale nechám na laskavém čtenáři, aby si učinil vlastní zhodnocení. Každopádně, za vznikem Chrámu a Společnosti Zlatého úsvitu (který založili tři členové Thoth Hermes, na stupni 7=4, včetně Jacka Taylora), není skutečně důvod, hledat žádné tajné chrámy Zlatého úsvitu. Tyto rituály, studijní materiály a stupně, jsou k dispozici všem, kteří si je přejí prostudovat.

 Represe ve Whare Ra se musely prožít, aby se jim vůbec dalo uvěřit. Zašlo to tak daleko, že jeden z náčelníků, jistý A. S., dokonce musel odejít, kvůli hádkám o metodách výuky. To byla škoda, protože byl považován za nejnadanějšího z triády. Další otřes nastal, s příchodem Anne Daviesové z B. O. T. A., na Nový Zéland. Její návštěva Nového Zélandu, se dočkal nejvyšší možné publicity, která přinesla mnoho fantastických prohlášení. Vzhledem k tomu, že mnoho lidí ve Whare Ra absolvovalo kurz B. O. T. A., stala se významnou celebritou. V této době, už byli všichni Felkinovi po smrti a mnozí z těch, kteří byli ve Whare Ra, pociťovali určitý nedostatek vedení ze strany řádu. Po diskuzi ve vedení Whare Ra, byla domluvena velká schůze v hotelu Napier s Anne Daviesovou. Toto setkání mělo rozhodnout, zda členové Whare Ra zcela opustí učení Zlatého úsvitu a přijmou vedení B. O. T. A.

 Podle bývalého náčelníka, vstoupila Anne Daviesová do hry jako filmová hvězda, ale těm, s nimiž hovořila bylo zřejmé, že vzdání se Zlatého úsvitu by znamenalo přijetí stylu vedení Anne Daviesové, což se nelíbilo mnoha konzervativním Novozélanďanům. Slovy Jacka Taylora:

 Během této schůze se moje žena velmi znepokojila, protože mě i ostatním přišlo podivné, že si Anne Daviesová nárokuje adeptství celé této planety. Pak jsem si všiml, že jeden z mladších členů vstal a vyběhl ven. Protože jsem si myslel, že je mu zle a na naléhání mé ženy, která si myslela, že přesvědčivost Anne Daviesové by mohla některé z těchto mladších lidí naleptat, vyšel jsem za ním k autu, kde ležel shrbený na zemi. Když se otočil, zjistil jsem, že se nezřízeně směje a řekl, že si nedokáže představit, že by někdo výkon Anne Daviesové překonal.

 Zatímco někteří zaujali podobný postoj, jiní byli zdrženlivější a jeden člen Whare Ra (5=6), byl ochoten podpořit Anne Daviesovou v založení B. O. T. A., na Novém Zélandu. Většina členů Whare Ra její návrhy odmítla, ačkoliv se mnohým existence svého vlastního chrámu zdála nejistá. Jedním z problémů, kterým Anne Daviesová čelila, bylo, že neuznávala Enochiánské tabule a každý, kdo by vstoupil pod hlavičku B. O. T. A., by s nimi musel přestat pracovat. Vzhledem k tomu, že Campbell měl ve Whare Ra vysoké postavení, ostře proti tomuto návrhu protestoval, protože desky používal po celý svůj dospělý život, bez jakýchkoliv negativních důsledků. Později, poté, co někteří členové Whare Ra odešli, aby se připojili k B. O. T. A., Anne Daviesová řekla, že odmítne mít cokoliv společného s těmi, kdo používají Tabule a to i přes skutečnost, že hlavou její novozélandské pobočky byl bývalý člen 5=6 z Whare Ra. Její strach z Enochiánského systému pramenil zřejmě ze skutečnosti, že Michael Whitty, bývalý náčelník Zlatého úsvitu (hodnosti 7=4) z Chrámu Thoth Hermes v Chicagu náhle zemřel, což Paul Foster Case svedl na Enochiánský systém. Tato předpojatost se pak přenesla i na Anne Daviesovou.

 Uzavření chrámu Whare Ra zanechalo v náčelnících výrazně hořké pocity, protože se nekonaly žádné schůze a členům bylo jednoduše řečeno, že Chrám byl uzavřen a že všechny dokumenty musí být spáleny. Obrovský náklad původních i pozdějších dokumentů Zlatého úsvitu byl tak zničen. Dokumenty byly páleny po tři dny, což dává určitou představu o rozsahu ničení.

 Těsně po uzavření Whare Ra, jsem se prostřednictvím rodinného přítele informoval o situaci kolem Chrámu Zlatého úsvitu v oblasti Havelock Nort. Po výměně dopisů s bývalými členy, kdy jsem obdržel mlhavé odpovědi o tom, že je řád zaniklý a měl by být zapomenut, jsem dostal dopis od Jacka Taylora, který zaujal opačný názor, než negativní postoj, jaký jsme obdrželi od ostatních členů. Informoval nás, že mu bylo jasnozřivě zděleno, že se během několika dalších dnů setkáme (Havelock Nort je asi čtyři sta mil od Wellingtonu). Co Jack nemohl vědět je, že máme na druhý den letět do oblasti Havelock Nort, abychom mohli navštívit příbuzné Následující den jsme tedy navštívili Jacka a přivítala nás místnost plná členů Vnitřního řádu ze starého Chrámu, kteří si docela volně povídali o útrapách a strastech chrámu. Vzhledem k tomu, že jsme s manželko Chris nějakou dobu studovali dokumenty řádu, dalo by se říci, že jsme v té době měli znalosti o stupni 5=6. Byli jsme zděšeni nedostatkem informací, které nám během posledních dnů poskytli ti, kteří byli v čele Whare Ra. Během následujících dnů se Jack Taylor rozhodl, že budeme zasvěceni do řádu a později do R. R. et A. C. S pomocí a s vedením mnoha přátel, které jsme potkali ten první den, jsme o několik let později založili chrám Thoth Hermes poté, co nám Jack Taylor udělil chartu pro založení chrámu ve Wellingtonu.

 Uzavření Whare Ra, však nezabránilo praktikování magie Zlatého úsvitu, mezi jeho bývalými členy. Ti kteří měli nějaké skutečné schopnosti, podle mého názoru stále praktikovali společně. Jedna událost, na kterou Taylor vzpomínal, se stala v roce 1984, kdy byl požádán, aby pomohl s exorcismem v jedné budově. Předměty se tam pohybovaly a doslova mizely před očima lidí. Jeden z věřících, který se pokusil o vymítání v daném místě, byl neviditelnou silou svržen ze schodů.

 Když byl Taylor požádán o pomoc, shromáždil některé ze svých bývalých kolegů z Vnitřního řádu Whare Ra a společně se připravili na exorcismus. Ačkoliv mu bylo pětaosmdesát a byl upoután na invalidní vozík, byl vynesen po schodech a umístěn doprostřed místnosti. S magickým mečem a Praporem západu kolem krku provedl exorcismus, který se ukázal jako úspěšný. Mistr mág znovu udeřil!

 Po více než roční korespondenci, navštívil Regardie nakonec v srpnu 1983 chrám Thoth Hermes ve Wellingtonu na Novém Zélandu. Přijel spolu s hierofantem jednoho chrámu v Los Angeles. Právě zde Regardie obdržel stupeň 6=5 (a později 7=4), jako poděkování za celoživotní práci na propagaci Zlatého úsvitu. Během své návštěvy se také jako jeden z úředníků chrámu zúčastnil ceremoniálu 6=5. Během této návštěvy se mi Regardie svěřil, že měl z této návštěvy jisté obavy. Nebyl si jistý, s jakým přijetím se setká, protože před léty porušil přísahu Zlatého úsvitu. Za doby fungování Whare Ra, bylo Regardieho jméno nenáviděno a jeho knihy zakázány. Pro tyto zasvěcence se předsudky o porušení přísahy přenášely z generace na generaci. Pro ně byl Regardie ukázkovým příkladem toho co nedělat, ačkoliv během rozhovoru s Jackem Taylorem byl oslovován jako frater Regardie. Jeden z oblíbených synů řádu, se navrátil do svých řad.

 O několik let dříve mi Jack Taylor, který byl skalním zastáncem boží přísahy řekl, že, přísaha závisí na diktátu vlastního svědomí. V tomto ohledu, když jsme s manželkou procházely obřady, byly naše přísahy přeformulovány. V Thoth Hermes jsme plně chápali Regardieho tíživou situaci a zastávali názor, že důležité není omezovat boží učení na několik málo lidí, ale snažit se šířit jeho víru mezi všemi, kteří budou naslouchat.

 Těsně před smrtí jsme se s Regardiem společně podíleli na řadě spisovatelských projektů. Jedním z nich bylo vydání rituálů 6=5 a 7=4 Stella Matutina v knize Outer, které jsou součástí této knihy. Dalším bylo plánování korespondenčního kurzu Zlatého úsvitu, který plánoval od konce čtyřicátých let dvacátého století. Po Regardieho smrti, v roce 1985, se Chris Hyatt rozhodl s kurzem pokračovat a tak navázat na Regardieho odkaz, vůči závazku Zlatého úsvitu. Když jsem diskutoval o absolvování korespondenčních kurzů, setkal jsem se s velkou kritikou od jednoho z vedoucích chrámů Zlatého úsvitu v USA a bylo slyšet i reptání od ostatních. Korespondenční kurz zjevně nebyl původně určen pro ty, kteří již v existujících chrámech Zlatého úsvitu působí a mohou snadno získat pomoc od svých nadřízených, když je to potřeba. Je spíše určen pro ty, kteří kvůli geografické poloze, nebo vlastního uvážení, nemohou být přímými členy takového bratrstva.

 V chrámech Stella Matutina i Zlatého úsvitu, se ve Vnějším chrámu rozdávalo více prací než standardních pět přednášek o poznání a ty se lišily podle znalostí i temperamentu zasvěcovaných. Ani Whare Ra nebyl výjimkou, ačkoliv tyto práce byly sotva více než dostačující. Korespondenční kurz zahrnuje podrobnější práce G. D. Tarot (jen o něm je řeč asi na dvanácti set stranách), jakož i zkoumání mnoha dalších učení. Tato učení byla rozšířena o novější myšlenkové koncepty, které se v současnosti vyvíjejí. Kurz měl pokrýt staré studijní osnovy Vnějšího řádu včetně tarotu, práce s talismany a geomantie, které byly dříve náplní Vnitřního řádu, ale nyní se vyučují ve Vnějším řádu.

 Jedním z hlavních rozdílů mezi Whare Ra 5=6 a kurzem Thoth Hermes bylo, že v druhém případě byly znovu zavedeny čtyři podstupně 5=6. Studium tarotu a talismanů (nikoliv zasvěcení) bylo sníženo na úroveň Vnějšího řádu, stejně jako barevné škály. Regardie popsal dokumenty Zlatého úsvitu jako „bohatý materiálu, prakticky bez počátečního, nebo koncového bodu, kterým je Z. A. M. zaplaven a je to buď potopení a nebo plavba“. U Thoth Hermes jsme dospěli ke stejnému závěru. Enochiána je toho ukázkovým příkladem a když člověk prohlížel jednotlivé tabule, nebylo poznat žádné dané pořadí, u kterého by mohl začít. Byly vypracovány novější přednášky, kde se procházelo řadou postupných fází, které se vztahovaly nejen na desky, ale i na rituály Z-2. Regardieho Dodatek ke shromáždění sil, byl také přijat s autorovým požehnání, jako součást kurzu 5=6. (První část Dodatku je analogická s Mathersovým dokumentem „Znalost rituálu dvanácti bran při věštění a cestování v duchovní vizi, odpověď na schéma stolu s předkládaným chlebem“, který byl součástí starých osnov G.D., Practicus Adeptus Minor. Upřímně pochybuji, že by ho Mathers dokázal zpracovat lépe než Regardie. Ve skutečnosti byly vypracovány další tři části, které zahrnovaly praktické využití Angeli Bonorum věšteckého kamene a Svatého stolu).

 V roce 1986 tři náčelníci Thoth Hermes, založili v USA Horns Temple, nadace Zlatého úsvitu, jako nezávislý orgán a povýšili náčelníka Horns Temple (který byl dlouholetým Regardieho přítelem a jeho studentem), na hodnost 5=6.

Whare Ra II

 

Whare Ra II

Bohové a rituál

„Neexistuje žádná moje část, která by nebyla od bohů“ - to bylo oblíbené Mathersovo rčení, parafrázované z Knihy mrtvých. Ukazovalo to jeho aspirace na dosažení adeptství. Ve Zlatém úsvitu byly božské formy z různých kultur, považovány za proudy nebo potence energií, které lze využít a nasměrovat k provedení požadovaného úkolu. Dobrým příkladem tohoto čerpání energie jsou určité části stupně 5=6, ve kterém adept stahuje síly, které jsou syntetizovány do specifického proudu energie. Poprvé se to ve velkém rozsahu projeví ve stupni 5=6, kde je adept naplněn energií potřebnou k tomu, aby mohl daný úkol, úspěšně završil. Následující dokument od dr. R. Felkina byl vydán členům Whare Ra, jakmile dosáhli hodnosti 5=6. Vysvětluje to z mírně subjektivního, ale přesto zajímavého pohledu:

Poznámky dr. Felkina k D.W.B.

  Každý účinný rituál je zhuštěným dramatem života. A život opět, je kompendiem vesmírného dramatu. Obřad, pokud je pravdivý, musí odpovídat velkému kosmickému představení, tvůrčí evoluce a involuce.

  Skutečný okultní rituál je jedním z velkých harmonizačních činidel, protože reprezentací kosmických aktů je přivádí do užšího vztahu s lidským životem. I velmi krátký a jednoduchý rituál pro pomoc lidem v nesnázích nebo nemocech, musí být v souladu s těmito zákony, má-li být účinný. Proto je znamení L.V.X. a invokace D.W.B. (Divine white brilliance, tj. Božské bílé světlo.), ve svých výsledcích tak pozoruhodný. Je ztělesněním Vykoupení. Zvažte, a porozumíte.

  Začněme intonováním písmen I.N.R.I. Připomínáme vícerý význam, který je těmto písmenům připisován – Jesus Nazarenus Rex Judicorum. To je samozřejmě forma čtyřnásobného jména (jod, he, vau, he), ale jeho podstatný význam není tvůrčí, ale vykupitelský. Slunce v Panně provádí transmutaci Štíra. Panenská matka šlape na hlavu Hada, aby Otec mohl být znovuzrozen v Synu. To je klíč k rosenkruciánské filosofii, vykoupení hmoty, proměňující člověka v božství. Smíchání rosy a ohně v očistě a posvěcení. Povýšení kříže světla.

 Nyní od čtyř přejděme ke třem – trojúhelníku Ducha, vystupujícího z krychle hmoty. Isis, věčná Panna (ať už jí zveme Věčnou Matkou, Sofií, Marií), Osiris, Otec a Syn Ježíš. A mezi nimi had, který se musí proměnit v orla. Ničitel, který se posléze podílí na transmutaci.

  Pamatujte také na to, že tato tři písmena mají další význam: „T“ znamená ego, nezničitelnou jednotku, která přežívá ze života do života. „O“je věčný Duch který objímá vesmír, sahá za hranice času a prostoru a přesto se točí kolem „já“. A mezi nimi „A“, astrál, závoj neustále se posouvající iluze a zkušenosti. I – A – O. Člověk – Kosmos – Bůh. Z jejich spojení vychází božská bílá zář, kříž světla, uzdravující, vykupující, posvěcující.

  Před několika lety, když mě Jack Taylor poprvé zasvětil do R. R. a A. C., ocitl jsem se v rozporu s křesťanským pohledem na interpretaci těchto energií. Nebýt křesťan, ve světském významu tohoto slova a přesto být mezi skupinou starších oddaných, kteří toto považovali za nedílnou součást celé své existence, přináší problémy. Mohu uvést dobrý příklad. Na stupni 5=6 jsem byl informován, že paní Felkinová učila, že stupně Vnitřního řádu Zlatého úsvitu jsou křesťanské. Asi před dvaceti lety jsem ale studoval tantru a jantrické meditační techniky pod vedením Vivandatty, který mě naučil hodně o osobní a neosobní povaze božských forem. Proto se domnívám, že paní Felkinová a někteří další se v tomto pojetí mýlili, protože nepochybně přijali Krista, jako svého osobního spasitele. Každý křesťan vám řekne, že Kristus je ten hlavní a neakceptuje žádné jiné bohy mimo něj. Kosmický Kristus je však něco docela jiného a může být přijat do učení Řádu se stejnou horlivostí, jako do svého osobního vyznání.

  Kristus ztělesňuje utrpení a vykoupení skrze zkoušku a soužení a jako takový je velmi mocnou silou, kterou lze vzývat. Toto je ta energie kterou voláme v R.R. et A.C., když používáme Jeho jméno. Jeden z nejlepších archetypálních konceptů, které jsem kdy viděl, byl na Crowleyho trumfu Mág, který ukazuje ukřižovaného Krista, analogického k Merkuru.

  Pokud se tedy ještě jednou podíváme na formuli D.W.B., je zcela zjevné, že volané božské formy představují různé proudy energií. Tyto energie nebyly dříve v rámci Zlatého úsvitu racionalizovány, na žádném rozumném základě. V rámci novozélandského Řádu, jsou však tyto energie rozebrány a kategorizovány, podobně jako se odlupují slupky cibule. Tento typ přístupu je potřebný, protože některé rituály a praktiky G.D., jsou extrémně složité a vyžadují mnohem více odhalení ohledně skrytých významů. Příkladem toho je rozbor výrazu I.N.R.I., z rituálu 5=6:

  Klíčový je výraz I.N.R.I., který je vepsán svými korespondencemi do tohoto úplného symbolu Růže a Kříže, který nosím na prsou. Tato písmena byla příležitostně používána jako iniciály následující věty: Jesus Nazarenus Rex Judecorum, která symbolizuje velké Slovo, kterým je Jehešua, čili hebrejsky jméno Ježíš, tvořené Svatým písmenem Šin, reprezentující Ruach Elohim, umístěným v centru Tetragramatonu. Také může být interpretován jako: Igne Natura Renvatur Integra, Igne Natura Renovando Integrat, Igne Nitrum Roris Invenitur, Intra Nobis Regnum Dei.

  Z osobního hlediska se první z těchto výkladů zdá být nejmocnější v rámci řádových konceptů. Ať už někdo řekne o Kristu cokoliv, všichni budou souhlasit s tím, že jeho jméno evokuje mocný proud nebo sílu, která nás naplňuje receptivním principem, tedy něčím podobný jinu čínské metafyziky. Tento princip vnímavosti je potřebný, protože když jej vyvoláme, připravíme cestu pro jiné síly které se spojí, aby vstoupili do sféry našich pocitů. Kristova energie je stabilizuje a ovládne, takže se přizpůsobí naší vůli a může být směřována k mnoha různým účelům. Zde je třeba zdůraznit, že vzýváme energii tohoto kosmického Krista, která je dvojnásobně posílena energií vzkříšení a nesmrtelnosti. Je to něco pro nás zcela nezbytného, pokud se chceme přiblížit konceptu Osirisovy energie 5=6.

  První skutečná fúze energií, v rámci 5=6, přichází s frází: „Panna, Isis, mocná Matka“, kterou pronáší hlavní adept, což ukazuje na rámec ze kterého je odvozena, tedy na Chesed, sefiru milosti. Všechny asociace s Chesed jsou nyní vyvolány a spojeny s naší personalizovanou sférou Chesed v našich tělech. Fráze: „Štír, Apofis, Ničitel“, se vztahuje k sefiře Gebura a síle a bezpečí ochrany, které jsou s ní spojeny prostřednictvím druhého adepta. Zatím jsme tedy volali do dvou extrémních směrů. Volat dolů, by mohlo znamenat říkat si o problémy, ale Kristova energie I.N.R.I., jí bezpečně syntetizuje do síly rovnováhy a polarity. Fráze: „Sol, Osiris zabitý a povstávající“, kterou vyslovuje třetí adept, nás nyní přivádí k přenosu této energie do přímé sféry člověka, hebrejského Guf, tedy fyzického těla, ale s novou vitalitou. Sol je energie Slunce, zatímco Osiris je obnovená forma života.

  D.W.B., jak se tomu říká, ve skutečnosti působí prostřednictvím různých jemných vrstev těla a proto dochází k obnově vitality. Energie Slunce a vzkříšeného Osirise, je považována za neomezenou. Hranice jsou dány a my je sloupáváme jako slupky cibule. Toto rčení personalizuje koncept kosmického Krista až na úroveň které můžeme porozumět a řídit ho, v souladu s metodami učení Řádu. Je to fráze, která vyzývá naše aurická těla, aby otevřela širší provozní kanály, zatímco vzorec IAO (plně vyslovený jako III AAA OOO), je přirovnáván k přepínači, který tuto energii stáhne v její plné kapacitě.

Pat Zalewski

 

 Vzorec IAO, je téměř stejně komplexní jako vzorec I.N.R.I. Moderní kabalističtí učenci, jako kupříkladu Scholem naznačili, že IAO by mohla být zkomolenou verzí Jao, řecké interpretace IAU TzBAUTh z Hechalotské literatury. To by se také mohlo rovnat božskému jménu sefiry Necach. Také existují důkazy, že IAO byl alchymický proces, jehož význam se časem ztratil. Současné učení Řádu předpokládá, že IAO spojuje energie Isis, Apofise a Osirise dohromady, do jednoho funkčního vzorce, který je v rukou adepta, jenž jej řídí pro konkrétní účel.

 V rituálu 5=6, adept poprvé zažívá převzetí božské formy na kříži utrpení a později v roli hlavního adepta, když převzal astrální tělo postulanta a ještě dále, když postulant drží Osirisovu berlu a důtky.

  Energie různých božských forem, spojené s účinkem rituálu a potřebných rekvizit, dosahují toho, co bychom mohli popsat jako hromadný útok na psychiku jedince. Ať už projdou obřadem 5=6 naživo, se všemi rekvizitami, nebo v astrálním chrámu, vždy pocítí ve svém životě změny.. Někteří zažijí dramatický šok hned během samotného obřadu, zatímco jiní zaznamenají změny měsíce poté. Všichni ale souhlasí s tím, že rituál 5=6 může svými evokačními schopnostmi změnit život člověka. Během let jsem měl možnost mluvit s desítkami adeptů, kteří podstoupili obřad 5=6 ve Whare Ra a v Thoth - Hermes Temple. Jeho účinky lze zhruba kategorizovat do dvou úrovní: v první není magická práce dále rozvíjena. Tito lidé pouze posvětili své magické zbraně a pouze se účastní ceremonií rovnodennosti. Jsem si jist, že jejich psychika vyvolává tento efekt, protože se nedokáže vyrovnat s žádnou magickou prací. Druhá úroveň je zcela opačná, Energie se zpřístupňují a mohou být zcela vyčerpány, pokud není dodržen rámec a struktura stupně.

  Vzpomínám si na případ, kdy jedna osoba v padesátých letech podstoupila obřad 5=6 ve Whare Ra a strávila dalších šest let v ústavu pro duševně choré. Ve skutečnosti jí Jack Taylor varoval, aby tento stupeň nerealizovala. Jack svou jasnozřivostí správně vydedukoval, že tato osoba není připravena na energii 5=6, ale ona ceremonii přesto podstoupila. Dnes si prakticky nepamatuje ani na svůj stupeň 5=6, ani na své magické studie, pouze na svou vnitřní úzkost, když o tomto tématu začne hovořit. Právě kvůli těmto negativním efektům, který stupeň 5=6 může vyvolat, nebylo staré kurikulum 5=6 Whare Ra, nikdy zavedeno do chrámu Thoth - Hermes. Místo toho bylo navrženo novější, které adepta krok za krokem provede různými úrovněmi.

  Následující, velmi významný článek od Matherse, je jeden z mála, který napsal o symbolice stupně 5=6 a symbolice Vnějšího řádu:

  O symbolismu sebeobětování a ukřižování, obsažených ve stupni 5=6 od G.H. Frater D.D.F.C.

 Tato přednáška byla přednesena na Velký pátek, 31. března 1893, adeptům v College Assembled.

  Zabýváme-li se nejprve diagramy v Prvním řádu a postupujeme-li nahoru, povšimneme si, že ve vnějším nejnižším stupni (0=0), nejsou žádné skutečné diagramy, ale, že na dvou pilířích je zobrazena symbolika odchodu duše, z Egyptského rituálu mrtvých, což je styčný bod, který je třeba rozvíjet a vysvětlovat, s postupem kandidáta v různých fázích.

  Po prvním stupni přichází 1=10, kde najdeme první sefirotickou formu na Stromě života, kterou je znázornění sestupujícího planoucího meče, ale teprve když přijde stupeň 2=9, začneme nacházet skutečný symbol sebeoběti. Schéma oltáře 2=9, tedy představuje Hada moudrosti, propleteného stezkami. Ve stupni 4=7 se nám však zobrazí stejný had, jehož reprezentuje had Nechebet. Byl to mosazný had, kterého Mojžíš vyrobil v poušti a který se točil kolem centrálního Pilíře milosti a měl na sobě tři příčné tyče, představující trojitý kříž.

  Když se nyní budeme zabývat oltářním diagramem stupně 3=8 uvidíme, že Adam je částí Tiferet, ve které je rozšířen, což znamená, že se odtud promítá podoba člověka.

  Eva stojí v Malkutu v podobě podporovatele.

  První ideální forma člověka je v Adamu Kadmonovi za formou Keter a je jakoby prototypem Tiferet. Tiferet odpovídá písmenu vau Svatého jména, které představuje prince. Písmeno vau také odpovídá číslu šest a Adam byl stvořen šestého dne, neboť Tiferet je symbolem stvoření. Hexagram se dále skládá ze dvou forem, ohně a vody, ideálního ohně a ideální vody, Duch a voda stvoření, duchovní éter a éterický oheň, oheň Ducha svatého. Tedy, člověk je rozšířením Tiferet, tzn. okamžik kdy je stvořen Adam je počátek odrazu nižší triády a konečně Malkutu. Eva je syntézou stvoření a představuje Matku života, jménem Héva. Diagram 3=8 tedy představuje ustavení života, tedy stvořeného života a je to Strom poznání dobra a zla, protože je rovnovážným bodem mezi dobrem a zlem, neboť v lidském těle jsme vtěleni, abychom zvítězili tak, jak jsme si předsevzali. Odtud plyne výrok Hada: „Budete jako bohové, znát dobro a zlo“. Ale znalost zla s sebou přinesla sestup do klifot a přestože je Malkut přímo zapojen do „pádu“, o sefirotech výše nelze říci, že se skutečně zúčastnili poznání zla. Proto se v alegorickém vyprávění o Stvoření v Genesis říká, že člověku je zabráněno vztáhnout ruku na Strom života, aby se, sám nevyrovnaný, nedotkl vyšších sefir a nezapříčinil tak katastrofu.

  V diagramu 4=7 je znázorněný pád a následný vzestup Draka, který je ve stupni 3=8 znázorněn stočený pod Malkutem v Království skořápek, kde zvedá hlavu k sefirám, byť pouze po právu králů edómských.

  Tito posledně jmenovaní představují světy nevyrovnané síly, dříve než je ustaveno Stvoření. Kromě toho symbolizují místa sefirot, která jsou vyhloubená, dříve než světlo vyplní dutiny(Světlo které sestupuje a naplňuje dutiny, lze nalézt alegoricky popsané v příběhu o Ezauovi a Jákobovi.), „Přede všemi věcmi byly vody a temnota a brány noční země“. Povšimněte si také války Titánů, kteří povstali proti Jupiterovi.

  Edómští králové nejsou proto úplně zlí, představují spíše síly omezení.

  Výsledkem tedy je, že na vyšší úrovni Stromu stoupá had k Daatu a čtyři světy jsou vybalancovány kolem Stromu. Zjistíme, že oddělení Hadem přichází mezi světy Jecira a Berija. Zlo tedy nemůže vstoupit do světa Berija a skutečně překročit ke světu Jecira. Pokud ale budeme hledat styčné body zla, ve světech Berija a Acilut, zjistíme, že sestává z nižší formy dobra, omezující a svazující síla, bez níž by nebyla forma na vyšších rovinách. Pouze ve světě Jecira a Asia se analog tohoto principu stává absolutně zlým.

  Tuto myšlenku poprvé formulovali gnostici, když řekli, že Achamoth nemohl porozumět pleromě a z jejího zármutku se formovali démoni a zlí duchové.

  Pokud se pokusíme o analogii s mikrokosmem, uvidíme, že Necach, odkazuje na Malkut a svět Asia. Ruach bude odkazovat na svět Jecira, což je svět formy. Formativní princip působící v Ruach bude tedy dávat formu všem idejím a je tím co věci váží, vyrovnává a v nich působí. Ruach může mít i zlou stránku.

  Nešama je ztotožňována s vyššími aspiracemi Duše, která touží po dokonalosti. Nešama nemá žádnou pozitivní, nebo negativní stránku. Bude mít pouze vyšší a nižší aspirace.

  Jestliže Ruach přemůže Nešama a pokud se Nešama stále přiklání k nižšímu dobru, obojí bude zničeno. O následování falešné myšlenky nelze říci, že je to skutečné zlo, je ale nižším dobrem, než by mělo být.

dr. R. Felkin

  Nešama odpovídá světu Berija, stejně jako Chija, která je přidělená Chochmě, nemůžete se ale, svou Ruach dotknout části Jechidy v sobě, musíte použít vědomí Nešama. Tato Jechida bude, společně s Chijou, „vyšším géniem“, i když to opět nebude nejvyšší já. Neboť uvnitř a za Keter, bude přebývat část bytosti, které není možné porozumět, ale ke které lze pouze mířit. Toto je nejvyšší Duše a Nešama se nemůže dotknout nejvyšší části Jechidy. Musí existovat způsob. Jak přenést syntézu tvůrčího lidského vědomí, do této horní sefiry. Pád, který odřízl vyšší sefiroty od těch nižších v Daatu, byl také naším sestupem do tohoto světa, z té horní a vyšší duše. Proto je naším cílem, dostat se s ní znovu do kontaktu, což lze provést pouze prostřednictvím Nešama, což je božská Matka duše, naše Ajma.

  Když kandidát vstoupí během obřadu 5=6 pod klenbu a pokleká na druhém místě, udělá tak ve středu oltáře, před symbolickou podobou Adepta, který je syntézou stran portálu, odkud vyšel. Zaujímá ústřední postavení mezi Keter a světem stínů a je zde chráněn rostoucí slávou Zlatého kříže a Růže. Pak tento uctívač praví: „Tobě jedinému moudrému, jedinému mocnému a jedinému věčnému buď chvála a sláva navždy“. Nyní to musí být Makroprosopus, tento Amen, který je zde osloven. Pán Keter, který dovolil tomuto aspirantovi, který před ním klečí, proniknout tak daleko do Svatyně svého tajemství (která je ve středu vesmíru). „Ne nám, ale Jeho jménu buď sláva“. (Což je jméno JHVH s přidáním písmene šin). „Nechť vliv Tvého božství sestoupí na jeho hlavu“. (Toto božství jsou andělské síly a vyšší já pochází z tohoto božství.) „a naučte ho hodnotě sebeobětování, aby se nezalekl v hodině zkoušky, ale aby jeho jméno bylo napsáno na výsostech“ (To znamená, že božské jméno v něm formulované, může být takříkajíc pozvednuto do výše.) „a může stát v přítomnosti Svatého“ (Tento génius bude mocnou andělskou silou a ve formě daleko odlišné od drobných postav, kterými jsme zde.), v té hodině, kdy bude Syn člověka vzýván před Pánem duchů a jeho jméno v přítomnosti Starého dnů“.

  Toto bude syntetická forma Syna člověka, Ben Adama, který je syntézou Ruach vesmíru, jinými slovy, je to aluze na velkého boha světa Jecira, čili Mikroprosopa, syna prvního Adama, když je vzýván před Pánem duchů, který ale může být v Keter a jeho jméno v přítomnosti Starého dnů. „Ten který je prastarý před bohy, prastarý před časem, prastarý před zformováním světů, on VĚČNÝ AMEN, nebo dokonce Ten, kdo je před Amen a kterého se chocholy Amenovy pokrývky hlavy pouze dotýkají“.

  Výše uvedené, zčásti představuje způsob, díky němuž se zasvěcenec stává adeptem: Ruach, řízený v souladu s vnuknutími Nešama, brání Nefeš, aby se stal základem sil zla a Nešama uvádí Ruach do kontaktu s Chijah, tedy s géniem, který stojí v přítomnosti Svatého – Božského Já, které stojí jakoby před syntetickým Bohem všech věcí. To je jediný skutečný způsob, jak se stát největším adeptem a je přímo závislý na vašem životě a vašich skutcích v životě.

  Na víku Pastos, je tento postup symbolicky shrnut: vidíme tu trpícího člověka, politováníhodného a spravedlivého, před jehož čistotou a křivdou, která je na něm páchána, klesají tyto dračí hlavy a v horní polovině je zobrazen ohromný a planoucí Bůh, tedy plně zasvěcený člověk, Adept, který dosáhl svého nejvyššího naplnění.

  Všimněme si, že ve schématu 4=7, se hlavy Draka zmocnily sefirot, ale jak již bylo uvedeno dříve, na víku Pastos, odpadají od postavy na kříži, jsou vykořeněny pouze obětí nižšího já.

  Vzpomeňme si na úryvek jedné z eddických písní: „Vím, že jsem visel ve větrném stromu tři dny a tři noci, kopím proklát a sám, oběť nabídnutá mému (nejvyššímu) já: Ódin Ódinovi“. Dále je třeba poznamenat, že tento způsob pohledu na věc, okamžitě přináší smíření mezi evangelickým popisem Krista, jako klidného, mírumilovného a soucitného člověka a zobrazením strašlivého, planoucího Boha v apokalypse. Pohled na horní polovinu Pastos, ukazuje sestup planoucího meče, který vyhání zlo a celé okolí je zářivé. „A měl ve své pravé ruce sedm hvězd… a sedm hvězd představuje (Arch)anděly sedmi církví,“ neboli příbytky v Asia, u jeho nohou…

  Životy národů jsou jako životy lidí: narodí se, dojdou rozumu a tento svůj rozum pak nasměrují do černé díry a zahynou. Ale tu a tam, na konci určitých období, jsou ve světové historii větší krize, než v jiných obdobích. V takových chvílích se stává nezbytným, aby se Synové bohů inkarnovali a vedli novou éru universa. Nechci tvrdit, že Kristus byl nutně člověkem, který se v této inkarnaci stal adeptem, ale spíše byl tím, kdo získal adeptství a sestoupil, aby se znovu inkarnoval a stanul v čele nové éry. Ať už to bylo jakkoliv, při ukřižování tak velké duše bylo nutné, aby forma skutečně trpěla tak, že vše kromě Nefeš muselo být odstraněno, což by byl důvod pro pláč Nefeš: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“. Neboť Nefeš, která byla v tomto případě opuštěna, byla pláštěm této inkarnace. Jinými slovy, pouze smrtelnou částí, ať už člověka, nebo boha (a teprve poté, co projde fyzickou smrtí), mohly by ostatní božské části náhle sestoupit a učinit z něj vzkříšené nebo oslavené tělo, které mělo podle popisu Vzkříšení, zjevnou pevnost obyčejného těla a schopnosti spirituálního těla.

Whare Ra

  Protože pokud by jste dokázali přimět nezměrnou sílu Nejvyššího, aby poslala svůj čistý paprsek dolů skrz Nešama do mysli a odtud do vašeho fyzického těla, Nefeš by byla proměněna tak, že by z vás udělala téměř boha, chodícího po této zemi.

  Ruach tedy musí podstoupit určitou zkoušku a utrpení, aby dosáhla svá apoteózy, což je práce našeho adepta.

  V plně zasvěceném adeptovi je Nefeš natolik stažena do Ruach, že i nejnižší části těchto dvou principů přestávají být spojeny s tělem a jsou vtaženy do prvních šesti sefirot. To je znovu vyzdviženo v Závazku, kde říkáte: „Zavazuji se, že se tímto oddám Velkému dílu, které má tak povýšit mou nižší přirozenost, abych se nakonec mohl stát více než člověkem a tak postupně pozvednout a sjednotit sebe a božského génia. „Je-li velmi velká věc sjednotit se s géniem, o co víc to musí být, sjednotit se s Bohem, který je za ním!“

  Při pohledu na Pastos uvidíme, že představuje jakousi trojitou krychli, která je celá umístěná mezi světlem a tmou. Víko je napůl světlo a napůl temnota, horní konec je symbolem světla a spodní je symbolem temnoty, zatímco strany mají barvy umístěné mezi světlem a temnotu. V čele je umístěn zlatý řecký kříž, představující Ducha, a živly a růže se sedmkrát sedmi okvětními lístky a čtyřmi paprsky, které z ní vycházejí. Ale v nohou, kde spočívají chodidla, jako by jím byly vyvýšeny, je kříž postavený na podstavci o třech stupních, kříž závazku. Toto druhé jmenované je také do určité míry znázorněno nahoře, na ukřižované postavě a symbolizuje dobrovolnou oběť nižší vůle, která je spojena s uklidněním intelektu vyššími aspiracemi a s ustavením vašeho vědomí v nich: takže, pokud by bylo běžné vědomí soustředěno v Ruach, mohli byste se dotknout Nešama, zatímco dokud by bylo v té druhé, mohli by jste se dotknout génia.

  Nyní je tento přenos vědomí z Ruach do Nešama, jedním z cílů obřadu 5=6: je to věc která bude snáze pochopitelná, až bude dosaženo stupně Adeptus Minor. Je speciálně zamýšlen k uskutečnění změny vědomí v Nešama a jsou místa, kde k tomu může dojít. První je v bodě, kdy je aspirant na kříži, protože zde plně symbolizuje zřeknutí se svého nižšího já a spojení s vyšším já a nechybí ani invokace anděla S. A. S.

  Druhý pak, když se dotkne růže, představující C. R., před hrobkou, když na sebe vzal symboly utrpení a sebeobětování a říká, že jeho vítězství je v Růžovém kříži.

  Třetí místo je bodě, když vstoupí do hrobky, poklekne a hlavní adept říká: „Jsem usmířen s nevýslovným: Jsem obyvatelem neviditelného: ať sestoupí bílá zář božského Ducha.“

  V těchto třech případech je zahájena možná změna vědomí z Ruach do Nešama, takže ať už tomu rozumí nebo ne, aspirant se ve skutečnosti přiblíží svému vlastnímu géniu. (Existují některé případy, kdy génius mohl vystoupat do výšky a následně spadnout, to znamená, že když se dotkl Ruach v jedné inkarnaci, byl tak zatížen utrpením spodní části, že prozatím souhlasil s tím, aby zmírnil napětí jejich spojení. Pokud se tedy geniální část, místo aby se ztotožňovala s částí Boha, příliš ztotožňovala s Nešama, dojde k pádu génia, což není zcela chybné, ale může to mít určité zlé následky).

  Nejúplnější okamžik skutečného kontaktu je ve třetím bodě, kde hlavní adept říká: „Já jsem vzkříšení a život! Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, nezemře navěky“: tj. Pokud žijete podle své vůle v Nešama a pod dotekem génia, uděláte velký krok směrem k božskému elixíru, protože budete hoden sedět s bohy a pít skutečný elixír, elixír Ducha života.

  Pak druhý adept říká: „Hle obraz spravedlivého tohoto, ukřižovaného na kříži pekelných řek smrti“. A třetí adept ukazuje boží antitezi: Povýšení do božského. Pak hlavní adept znovu říká: „Já jsem první a poslední“,(adept a tau a jod a heh (f), posvátného jména), „Já jsem ten který žije, ale byl mrtvý a hle, jsem živ na věky věků. Amen“, zde je použito jméno egyptského božstva AMON, (či Amen), který reprezentuje ideální boží sílu, „a já držím klíče smrti a pekla“. (Protože pokud stojíte v Malkut a udržujete kontakt s bohy, držíte klíče od toho, co je dole.)

  Ale nižší já je celou dobu přítomno, protože jistě není zcela odstraněno: je vyvrženo z Nefeš a přesto si s ním zachovává spojení, sestupuje do klifot a v této souvislosti je dobré sledovat, co skutečně může být na této pozemské rovině zlem, může dokonce být jako bůh mezi démony. Takový význam mají slova „Sestoupil do pekel“.

  Tento třetí bod pak představuje dosažení božského. Druhý adept pokračuje a říká: „Kdo má uši ať slyší, co Duch říká shromážděním.“ (tj. v Malkut) a pokud je hlas božství nalezen v Malkut, musí nalézt tuto ozvěnu i v říších pod ním.

  Poté následuje povýšení do Nešama, vědomí hlavního adepta, jehož hlas působí, jako by symbolicky stál s hlavou v Acilut, odkud se ozývá skrze světy, klesá dolů pod Malkut, pod dominaci skořápek a praví: „Vím, že můj vykupitel žije (Vykupitel je ten, který se vrací), že bude stát posledního dne na Zemi.“ Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mě“. Celá tato pasáž hlavního adepta, je tvořena souborem výroků, které jsou jakoby projevy velkých bohů, jež může slyšet pouze tehdy, když je ještě více povznesen do Keter. „Já jsem cesta, pravda a život,“ je zrcadlená triáda. Nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mě. Pak promluví Nešama, až do „Vstoupil jsem do neviditelného“. Potom, jako by vědomí vstoupilo do génia, který říká: „Jsem Slunce při svém vzestupu, prošel jsem hodinou mlžné noci.“

  Poté následuje: „Jsem Amon, skrytý otvírač dne,“ jako velký Bůh v Acilut, „Jsem Osiris Onnofris, ukřižovaný,“ který je zdokonalen v rovnováze a povznesen nad všechny úvahy, které pocházejí z máji, neboli iluze a který hledá shůry život věčný a pak, jakoby v nejvyšším okamžiku, „Jsem Pán života, vítěz nad smrtí a není ve mně žádná část, která by nebyla od bohů“. (To je hlas Keter). Toto je opět následováno souhrnným vyvrcholením, jako by se všichni bohové spojili v prohlášení: „Jsem přípravce cesty, vykupitel ke světlu! Z temnoty nechť vyjde světlo!“

  Poté je aspirant vyzván, aby řekl: „Dříve jsem byl slepý, ale nyní vidím“, což opět představuje původní slepotu vůči vědomí Nešama a spojení s ním“.

  Načež hlavní adept říká: „Jsem smírce s nevýslovným! Jsem obyvatelem neviditelného, nechť sestoupí bílá záře božského Ducha“.

  Aspirantovi je nyní řečeno, aby povstal jako Adeptus Minor Rubínové růže a Zlatého kříže, ve znamení zabitého Osirise, a poté: „Přijímáme tě jako Adeptus Minor v tomto znamení čestnosti a sebeobětování“.

  Poté pokračuje potvrzením tří částí: Hlavní adept říká: „Otevři svou mysl vyššímu“, (druhý adept), „Buď tvé srdce středem světla“, (třetí adept), „Buď tvé tělo chrámem Růžového kříže“.

  Poté je vysloveno heslo, které je utvořeno z mystického čísla stupně: 21.Toto jméno je božím jménem Keter a používá se jako heslo pro stupeň Tiferet, aby se potvrdilo spojení mezi nimi.

  Hlavní adept pak říká, že klíčovým slovem je I.N.R.I. Tito tři adepti sami představují Chesed, Geburu a Tiferet. Stvořitele, Ničitele a Obětovaného: Isis, Apopis a Osiris, se rovnají jménu IAO. Symbolem zabitého Osirise je kříž, viz znamení truchlící Isis, znamení Tyfóna a Apopise: X, znamení povstalého Osirise=LVX, světlo kříže, neboli to, co symbolizuje cestu k božství skrze oběť. Takže symbolika ve svém celku představuje povýšení zasvěceného Adepta…

  Výše uvedený článek od Matherse ukazuje složitost energií používaných v rámci stupně 5=6 a poskytuje určitou představu o variacích energií, které je nutno rozpoznat a ovládat.

  Těm, kteří studují rituály Vnějšího a Vnitřního řádu bude nyní zřejmé, že během rituálu se používá šest hlavních proudů, nebo úrovní energií. Jsou to proudy: Thota, Isis, Hóra, Nefthydy, Osirise a Krista. Tyto proudy lze v případě potřeby sloučit a vytvořit tak velmi silnou sílu, přičemž proudy menších božských forem, pracují pod těmi hlavními. Všechny ostatní vedlejší síly energií ustupují těmto energiím, protože tím dávají ostatním silám šanci působit během rituálu. Jak k tomu dochází, lze nejlépe vysvětlit z proslovu v rituálu Neofytů:

  Žádám, aby byl vyhlášen počet hodnostářů i charakter jejich úřadu, aby mocnosti, jejichž podobami jsou, mohli být ve sféře mé i ve sféře tohoto proudu oživeny, neboť jménem i podobou se všechny mocnosti probouzejí a oživují.

  Řeč, kterou zde hierofant pronáší, popisuje celý koncept rituální práce Zlatého úsvitu. Hlavním úsilím Adepta je rozlišit a zaznamenat, jaké energie ovládají které oblasti konkrétních obřadů.

  Zveřejněné rituály Zlatého úsvitu poskytují jen nepatrný náznak toho, co přesně se děje při ceremoniích, jako je Neofyt. Jack Taylor nám prozradil, že před každým ceremoniálem stupně, musí hierofant sestoupit do chrámu a svou sférou vnímání (aurou) se přímo propojit s astrálními schránkami každé z božských forem v rituálu. Vezměme si jako příklad obřad 0=0, kde se musí hierofant propojit s těmito astrálními schránkami: (1) neviditelných stanic (2) chrámových hodnostářů (3) božská forma Osirise. Toto je příklad ústní informace, kterou by dřívější hierofant předal tomu současnému (za předpokladu, že by ten současný nikdy před tím nezastával hierofantskou pozici), k obřadu rovnodennosti. Tato praxe nebyla omezena na konkrétní stupně, ale na „úřad“. Některým z hierofantů, kteří byli na úrovni 6=5, nebo 7=4 a kteří tuto pozici nikdy před tím nezastávali, mohl tuto praxi ukázat hierofant například stupně 5=6.

  Je třeba vzít v úvahu, že ačkoliv Stella Matutina měla poměrně dost nedostatků, praktické rituály (alespoň v rámci novozélandského řádu), mezi ně nepatřili. Zlatý úsvit měl fungující Vnější řád pouze dvanáct let (od roku 1888 do roku 1900), zatímco Vnitřní řád trval osm let (1892-1900). Je také zcela zřejmé, že jasnovidné popisy Neofytského obřadu Z-1 A Z-3 byly provedeny velmi brzy, pravděpodobně do zhruba tří let od prvního obřadu Neofytů a ponechaly tak, jen velmi málo prostoru pro další hodnocení.

  Například v rámci Stella Matutina, měli dalších sedmdesát let k dobru a řada jasnovidců měla možnost otestovat své teorie a předat tyto informace těm, které školili. Mnoho autorů zřejmě zapomíná, že Stella Matutina, byla na svém počátku tvořena adepty Zlatého úsvitu, které vyškolil Mathers, Florence Farr a další, stejně známí. V roce 1900, náhle nepřestala existovat, ani nepřišla o svou magickou sílu. Měla k dispozici množství nepublikovaných informací a co se neříká, je to, že velká část těchto informací byla verbální a týkala se rituálů.

  Ačkoliv se Whare Ra v roce 1931 stáhla ze Stella Matutina, v jejích rituálech (které nebyly zředěnými verzemi používanými anglickými chrámy), nebyly provedeny žádné změny, ale jednalo se o původní postupy Zlatého úsvitu. To jsme si s manželkou uvědomili, když jsme díky úsilí Jacka Taylora měli to štěstí, že jsme se setkali s řadou bývalých členů Whare Ra, jejichž dovednosti v rituálech by se daly jednoduše popsat jako ohromující, byť měli jen málo vědecké erudice. To se samozřejmě netýkalo všech členů chrámu, ale jen několika vybraných, kteří zastávali až dvacet let hlavní funkce, s minimálními přestávkami. Tím myslím hodnostáře, kteří byli z velké části opakovaně voleni během druhé poloviny historie Whare Ra.

  Stali jsme se příjemci jejich odborných znalostí a díky tomuto učení jsme si postupně začali uvědomovat existenci šesti hlavních proudů Zlatého úsvitu. Jednou z podivných věci, které jsme zjistili bylo, že ačkoliv každý chrámový hodnostář, znal pozice ostatních, jen málokdo, pokud vůbec někdo, měl tušení, co jejich protějšky vlastně dělají. Díky Taylorovu vlivu se nám však podařilo tyto informace shromáždit a využít pro operace v Chrámu Thoth - Hermes. Snobská struktura Whare Ra, zřejmě bránila tomuto typu komunikace mezi členy Chrámu a jen málokdo měl skutečnou představu o skutečném potenciálu svých kolegů, mimo svých přímých nadřízených, kteří měli na starosti rituály.

  Vezměme si jako příklad opět rituál Neofyta. Poté, co hierofant aktivuje astrální schránky, tyto zůstanou aktivované, dokud hierofant nepřeruší éterické spojení, neboť je to on, kdo aktivuje proud Osirise. Když se hodnostáři na začátku obřadu rozmístí na svých místech v chrámu, aktivované schránky božských forem se potom propojí s jejich fyzickými aurami. Vzhledem k jemné povaze tohoto propojení (tyto aurické schránky jsou někdy vnímány ve světle zelené barvě), musí být vše provedeno správně na dvou úrovních: za prvé hierofantem a za druhé hodnostářem chrámu.

  Ve starém řádu měli chrámoví hodnostáři zastávat nízké stupně Vnějšího řádu, ale se zjištěními adeptů Whare Ra (jejichž chrámoví hodnostáři byli téměř vždy ve Vnitřním řádu), je zcela jasné, že všichni hodnostáři na chrámovém podlaží, by měli být Vnitřního řádu, aby správně ovládali a řídili sílu. Musí totiž manipulovat se svou vlastní sférou vnímání a intonovat jí v rytmu rituálu, který provádějí.

  Ač hierofant chrámu vytváří astrální schránky před začátkem rituálu, nevytváří astrální schránky božských forem na východě (kromě své vlastní Osirisovi schránky). Ty jsou ve skutečnosti aktivovány hodnostáři chrámu, přičemž imperátor se propojuje s proudem Nefthydy, premonstrátor s proudem Isis a kancléř s proudem Thovta. Místo toho, aby jen tak seděli a pozorovali rituály, mají ve skutečnosti spoustu práce, která dává hierofantovi tolik potřebný impuls k obřadu. Také ovládají rychlost toku energie. Ze všech těchto proudů je je nejdůležitější proud Thovta, protože bez něj se rituály stávají pouhými dramatickými gesty. Dokument Z-1, kterému předchází generální exordium, je jasným ukazatelem pravomocí a povinností Thovta.

  Následující dokument byl vydán v chrámu Thovta a Herma z pojednání Flying Rolls a který zároveň vysvětloval funkci rituálů z kabalistického hlediska.

Kabalistická duše a aktivace aury během rituálu

  Většina z vás je nyní obeznámena se třemi hlavními principy kabalistické duše (Nešama, Ruach a Nefeš).

  Důležitost pochopení těchto principů spočívá v tom, že během rituálu otevírá spojením tří aspektů duše bránu, k obrovskému zdroji energie. Pokud budeme chtít tuto energie získat, využijeme vlastnosti aury jako nástroje, k rozvinutí těchto principů. Aura kolem těla začíná hned u kůže a lze vidět jak se rozprostírá 1,8 až 3,6 metrů daleko. Někteří jí rozdělují na sedm částí, ale faktem zůstává, že všechny vycházejí z fyzického těla a lze je připsat Nefeš.

  Ruach je během rituálu astrální schránka, kterou hierofant vytváří před zahájením rituálu a do které se vtělují hodnostáři (způsob jak to udělat, bude vysvětlen na vyšších stupních). Jedná se o nahromaděnou nevědomou energii Řádu, která je odebírána z matrice a posílána zpět po dokončení obřadu. Když důstojník chrámu tiše medituje, vědomě propojuje svou auru se schránkou, což v něm otevírá nové kanály vědomí.

  Nešama je božská jiskra vyvolaná Ruach a Nefeš, spojená s hodnostářem, který plně rozvinul svou kapacitu. Všechny jsou pak spojeny v jednotnou sílu s hierofantem, který je slučuje dohromady, když sestupují na zem mocí Řádu, který by bylo možné klasifikovat jako Nešama. I když je celý tento princip v nás, jako živých bytostech zděděn (s Nešama, jako naší duší, neasociovanou s naším stavem vědomí), ve skutečnosti jsme se tuto schopnost naučili rozšiřovat prostřednictvím skupinové rituální práce.

  Jak člověk postupuje stupni Řádu, aura je impregnována vitálními formami každého ze stupňů, což vytváří pouto, mezi jeho vlastní aurou a Ruachem, neboli Řádem. Je to síla, která tyto dva prvky pozitivně spojuje, přičemž spojení je s každým dosaženým stupněm silnější. Díky tomu je pro sílu Nešama pokaždé snadnější, zažehnout božskou jiskru a spojit se s Ruach, aby se během obřadu projevila. Není neobvyklé, že pokud se vše provede správně, kolem hodnostářů, zejména hierofanta, se rozzáří aura, nebo se objeví obrazy. Tvary se mohou lišit v závislosti na hodnostáři a stupni, ale ukazuje to, že Nefeš, Ruach a Nešama se správně propojili. Obecně k nerovnováze v těchto obřadech dochází, když Ruach zablokuje sílu Nešama a v takových případech je na hierofantovi nebo jiném hodnostáři, aby je oživil.

  Na konci obřadu se Nešama odtáhne a Ruach se uvolní, čímž Nefeš zůstane oživená a naplněná. Řádový aspekt kabalistické duše nemůže správně fungovat, pokud tyto tři fáze v našich vlastních bytostech nefungují. Bod spojení nastává, když se náš vlastní Ruach spojí s Ruach stvořený Řádem, což umožňuje, aby energie v určitém bodě přišla k Nefeš.