Whare Ra II

 

Whare Ra II

Bohové a rituál

„Neexistuje žádná moje část, která by nebyla od bohů“ - to bylo oblíbené Mathersovo rčení, parafrázované z Knihy mrtvých. Ukazovalo to jeho aspirace na dosažení adeptství. Ve Zlatém úsvitu byly božské formy z různých kultur, považovány za proudy nebo potence energií, které lze využít a nasměrovat k provedení požadovaného úkolu. Dobrým příkladem tohoto čerpání energie jsou určité části stupně 5=6, ve kterém adept stahuje síly, které jsou syntetizovány do specifického proudu energie. Poprvé se to ve velkém rozsahu projeví ve stupni 5=6, kde je adept naplněn energií potřebnou k tomu, aby mohl daný úkol, úspěšně završil. Následující dokument od dr. R. Felkina byl vydán členům Whare Ra, jakmile dosáhli hodnosti 5=6. Vysvětluje to z mírně subjektivního, ale přesto zajímavého pohledu:

Poznámky dr. Felkina k D.W.B.

  Každý účinný rituál je zhuštěným dramatem života. A život opět, je kompendiem vesmírného dramatu. Obřad, pokud je pravdivý, musí odpovídat velkému kosmickému představení, tvůrčí evoluce a involuce.

  Skutečný okultní rituál je jedním z velkých harmonizačních činidel, protože reprezentací kosmických aktů je přivádí do užšího vztahu s lidským životem. I velmi krátký a jednoduchý rituál pro pomoc lidem v nesnázích nebo nemocech, musí být v souladu s těmito zákony, má-li být účinný. Proto je znamení L.V.X. a invokace D.W.B. (Divine white brilliance, tj. Božské bílé světlo.), ve svých výsledcích tak pozoruhodný. Je ztělesněním Vykoupení. Zvažte, a porozumíte.

  Začněme intonováním písmen I.N.R.I. Připomínáme vícerý význam, který je těmto písmenům připisován – Jesus Nazarenus Rex Judicorum. To je samozřejmě forma čtyřnásobného jména (jod, he, vau, he), ale jeho podstatný význam není tvůrčí, ale vykupitelský. Slunce v Panně provádí transmutaci Štíra. Panenská matka šlape na hlavu Hada, aby Otec mohl být znovuzrozen v Synu. To je klíč k rosenkruciánské filosofii, vykoupení hmoty, proměňující člověka v božství. Smíchání rosy a ohně v očistě a posvěcení. Povýšení kříže světla.

 Nyní od čtyř přejděme ke třem – trojúhelníku Ducha, vystupujícího z krychle hmoty. Isis, věčná Panna (ať už jí zveme Věčnou Matkou, Sofií, Marií), Osiris, Otec a Syn Ježíš. A mezi nimi had, který se musí proměnit v orla. Ničitel, který se posléze podílí na transmutaci.

  Pamatujte také na to, že tato tři písmena mají další význam: „T“ znamená ego, nezničitelnou jednotku, která přežívá ze života do života. „O“je věčný Duch který objímá vesmír, sahá za hranice času a prostoru a přesto se točí kolem „já“. A mezi nimi „A“, astrál, závoj neustále se posouvající iluze a zkušenosti. I – A – O. Člověk – Kosmos – Bůh. Z jejich spojení vychází božská bílá zář, kříž světla, uzdravující, vykupující, posvěcující.

  Před několika lety, když mě Jack Taylor poprvé zasvětil do R. R. a A. C., ocitl jsem se v rozporu s křesťanským pohledem na interpretaci těchto energií. Nebýt křesťan, ve světském významu tohoto slova a přesto být mezi skupinou starších oddaných, kteří toto považovali za nedílnou součást celé své existence, přináší problémy. Mohu uvést dobrý příklad. Na stupni 5=6 jsem byl informován, že paní Felkinová učila, že stupně Vnitřního řádu Zlatého úsvitu jsou křesťanské. Asi před dvaceti lety jsem ale studoval tantru a jantrické meditační techniky pod vedením Vivandatty, který mě naučil hodně o osobní a neosobní povaze božských forem. Proto se domnívám, že paní Felkinová a někteří další se v tomto pojetí mýlili, protože nepochybně přijali Krista, jako svého osobního spasitele. Každý křesťan vám řekne, že Kristus je ten hlavní a neakceptuje žádné jiné bohy mimo něj. Kosmický Kristus je však něco docela jiného a může být přijat do učení Řádu se stejnou horlivostí, jako do svého osobního vyznání.

  Kristus ztělesňuje utrpení a vykoupení skrze zkoušku a soužení a jako takový je velmi mocnou silou, kterou lze vzývat. Toto je ta energie kterou voláme v R.R. et A.C., když používáme Jeho jméno. Jeden z nejlepších archetypálních konceptů, které jsem kdy viděl, byl na Crowleyho trumfu Mág, který ukazuje ukřižovaného Krista, analogického k Merkuru.

  Pokud se tedy ještě jednou podíváme na formuli D.W.B., je zcela zjevné, že volané božské formy představují různé proudy energií. Tyto energie nebyly dříve v rámci Zlatého úsvitu racionalizovány, na žádném rozumném základě. V rámci novozélandského Řádu, jsou však tyto energie rozebrány a kategorizovány, podobně jako se odlupují slupky cibule. Tento typ přístupu je potřebný, protože některé rituály a praktiky G.D., jsou extrémně složité a vyžadují mnohem více odhalení ohledně skrytých významů. Příkladem toho je rozbor výrazu I.N.R.I., z rituálu 5=6:

  Klíčový je výraz I.N.R.I., který je vepsán svými korespondencemi do tohoto úplného symbolu Růže a Kříže, který nosím na prsou. Tato písmena byla příležitostně používána jako iniciály následující věty: Jesus Nazarenus Rex Judecorum, která symbolizuje velké Slovo, kterým je Jehešua, čili hebrejsky jméno Ježíš, tvořené Svatým písmenem Šin, reprezentující Ruach Elohim, umístěným v centru Tetragramatonu. Také může být interpretován jako: Igne Natura Renvatur Integra, Igne Natura Renovando Integrat, Igne Nitrum Roris Invenitur, Intra Nobis Regnum Dei.

  Z osobního hlediska se první z těchto výkladů zdá být nejmocnější v rámci řádových konceptů. Ať už někdo řekne o Kristu cokoliv, všichni budou souhlasit s tím, že jeho jméno evokuje mocný proud nebo sílu, která nás naplňuje receptivním principem, tedy něčím podobný jinu čínské metafyziky. Tento princip vnímavosti je potřebný, protože když jej vyvoláme, připravíme cestu pro jiné síly které se spojí, aby vstoupili do sféry našich pocitů. Kristova energie je stabilizuje a ovládne, takže se přizpůsobí naší vůli a může být směřována k mnoha různým účelům. Zde je třeba zdůraznit, že vzýváme energii tohoto kosmického Krista, která je dvojnásobně posílena energií vzkříšení a nesmrtelnosti. Je to něco pro nás zcela nezbytného, pokud se chceme přiblížit konceptu Osirisovy energie 5=6.

  První skutečná fúze energií, v rámci 5=6, přichází s frází: „Panna, Isis, mocná Matka“, kterou pronáší hlavní adept, což ukazuje na rámec ze kterého je odvozena, tedy na Chesed, sefiru milosti. Všechny asociace s Chesed jsou nyní vyvolány a spojeny s naší personalizovanou sférou Chesed v našich tělech. Fráze: „Štír, Apofis, Ničitel“, se vztahuje k sefiře Gebura a síle a bezpečí ochrany, které jsou s ní spojeny prostřednictvím druhého adepta. Zatím jsme tedy volali do dvou extrémních směrů. Volat dolů, by mohlo znamenat říkat si o problémy, ale Kristova energie I.N.R.I., jí bezpečně syntetizuje do síly rovnováhy a polarity. Fráze: „Sol, Osiris zabitý a povstávající“, kterou vyslovuje třetí adept, nás nyní přivádí k přenosu této energie do přímé sféry člověka, hebrejského Guf, tedy fyzického těla, ale s novou vitalitou. Sol je energie Slunce, zatímco Osiris je obnovená forma života.

  D.W.B., jak se tomu říká, ve skutečnosti působí prostřednictvím různých jemných vrstev těla a proto dochází k obnově vitality. Energie Slunce a vzkříšeného Osirise, je považována za neomezenou. Hranice jsou dány a my je sloupáváme jako slupky cibule. Toto rčení personalizuje koncept kosmického Krista až na úroveň které můžeme porozumět a řídit ho, v souladu s metodami učení Řádu. Je to fráze, která vyzývá naše aurická těla, aby otevřela širší provozní kanály, zatímco vzorec IAO (plně vyslovený jako III AAA OOO), je přirovnáván k přepínači, který tuto energii stáhne v její plné kapacitě.

Pat Zalewski

 

 Vzorec IAO, je téměř stejně komplexní jako vzorec I.N.R.I. Moderní kabalističtí učenci, jako kupříkladu Scholem naznačili, že IAO by mohla být zkomolenou verzí Jao, řecké interpretace IAU TzBAUTh z Hechalotské literatury. To by se také mohlo rovnat božskému jménu sefiry Necach. Také existují důkazy, že IAO byl alchymický proces, jehož význam se časem ztratil. Současné učení Řádu předpokládá, že IAO spojuje energie Isis, Apofise a Osirise dohromady, do jednoho funkčního vzorce, který je v rukou adepta, jenž jej řídí pro konkrétní účel.

 V rituálu 5=6, adept poprvé zažívá převzetí božské formy na kříži utrpení a později v roli hlavního adepta, když převzal astrální tělo postulanta a ještě dále, když postulant drží Osirisovu berlu a důtky.

  Energie různých božských forem, spojené s účinkem rituálu a potřebných rekvizit, dosahují toho, co bychom mohli popsat jako hromadný útok na psychiku jedince. Ať už projdou obřadem 5=6 naživo, se všemi rekvizitami, nebo v astrálním chrámu, vždy pocítí ve svém životě změny.. Někteří zažijí dramatický šok hned během samotného obřadu, zatímco jiní zaznamenají změny měsíce poté. Všichni ale souhlasí s tím, že rituál 5=6 může svými evokačními schopnostmi změnit život člověka. Během let jsem měl možnost mluvit s desítkami adeptů, kteří podstoupili obřad 5=6 ve Whare Ra a v Thoth - Hermes Temple. Jeho účinky lze zhruba kategorizovat do dvou úrovní: v první není magická práce dále rozvíjena. Tito lidé pouze posvětili své magické zbraně a pouze se účastní ceremonií rovnodennosti. Jsem si jist, že jejich psychika vyvolává tento efekt, protože se nedokáže vyrovnat s žádnou magickou prací. Druhá úroveň je zcela opačná, Energie se zpřístupňují a mohou být zcela vyčerpány, pokud není dodržen rámec a struktura stupně.

  Vzpomínám si na případ, kdy jedna osoba v padesátých letech podstoupila obřad 5=6 ve Whare Ra a strávila dalších šest let v ústavu pro duševně choré. Ve skutečnosti jí Jack Taylor varoval, aby tento stupeň nerealizovala. Jack svou jasnozřivostí správně vydedukoval, že tato osoba není připravena na energii 5=6, ale ona ceremonii přesto podstoupila. Dnes si prakticky nepamatuje ani na svůj stupeň 5=6, ani na své magické studie, pouze na svou vnitřní úzkost, když o tomto tématu začne hovořit. Právě kvůli těmto negativním efektům, který stupeň 5=6 může vyvolat, nebylo staré kurikulum 5=6 Whare Ra, nikdy zavedeno do chrámu Thoth - Hermes. Místo toho bylo navrženo novější, které adepta krok za krokem provede různými úrovněmi.

  Následující, velmi významný článek od Matherse, je jeden z mála, který napsal o symbolice stupně 5=6 a symbolice Vnějšího řádu:

  O symbolismu sebeobětování a ukřižování, obsažených ve stupni 5=6 od G.H. Frater D.D.F.C.

 Tato přednáška byla přednesena na Velký pátek, 31. března 1893, adeptům v College Assembled.

  Zabýváme-li se nejprve diagramy v Prvním řádu a postupujeme-li nahoru, povšimneme si, že ve vnějším nejnižším stupni (0=0), nejsou žádné skutečné diagramy, ale, že na dvou pilířích je zobrazena symbolika odchodu duše, z Egyptského rituálu mrtvých, což je styčný bod, který je třeba rozvíjet a vysvětlovat, s postupem kandidáta v různých fázích.

  Po prvním stupni přichází 1=10, kde najdeme první sefirotickou formu na Stromě života, kterou je znázornění sestupujícího planoucího meče, ale teprve když přijde stupeň 2=9, začneme nacházet skutečný symbol sebeoběti. Schéma oltáře 2=9, tedy představuje Hada moudrosti, propleteného stezkami. Ve stupni 4=7 se nám však zobrazí stejný had, jehož reprezentuje had Nechebet. Byl to mosazný had, kterého Mojžíš vyrobil v poušti a který se točil kolem centrálního Pilíře milosti a měl na sobě tři příčné tyče, představující trojitý kříž.

  Když se nyní budeme zabývat oltářním diagramem stupně 3=8 uvidíme, že Adam je částí Tiferet, ve které je rozšířen, což znamená, že se odtud promítá podoba člověka.

  Eva stojí v Malkutu v podobě podporovatele.

  První ideální forma člověka je v Adamu Kadmonovi za formou Keter a je jakoby prototypem Tiferet. Tiferet odpovídá písmenu vau Svatého jména, které představuje prince. Písmeno vau také odpovídá číslu šest a Adam byl stvořen šestého dne, neboť Tiferet je symbolem stvoření. Hexagram se dále skládá ze dvou forem, ohně a vody, ideálního ohně a ideální vody, Duch a voda stvoření, duchovní éter a éterický oheň, oheň Ducha svatého. Tedy, člověk je rozšířením Tiferet, tzn. okamžik kdy je stvořen Adam je počátek odrazu nižší triády a konečně Malkutu. Eva je syntézou stvoření a představuje Matku života, jménem Héva. Diagram 3=8 tedy představuje ustavení života, tedy stvořeného života a je to Strom poznání dobra a zla, protože je rovnovážným bodem mezi dobrem a zlem, neboť v lidském těle jsme vtěleni, abychom zvítězili tak, jak jsme si předsevzali. Odtud plyne výrok Hada: „Budete jako bohové, znát dobro a zlo“. Ale znalost zla s sebou přinesla sestup do klifot a přestože je Malkut přímo zapojen do „pádu“, o sefirotech výše nelze říci, že se skutečně zúčastnili poznání zla. Proto se v alegorickém vyprávění o Stvoření v Genesis říká, že člověku je zabráněno vztáhnout ruku na Strom života, aby se, sám nevyrovnaný, nedotkl vyšších sefir a nezapříčinil tak katastrofu.

  V diagramu 4=7 je znázorněný pád a následný vzestup Draka, který je ve stupni 3=8 znázorněn stočený pod Malkutem v Království skořápek, kde zvedá hlavu k sefirám, byť pouze po právu králů edómských.

  Tito posledně jmenovaní představují světy nevyrovnané síly, dříve než je ustaveno Stvoření. Kromě toho symbolizují místa sefirot, která jsou vyhloubená, dříve než světlo vyplní dutiny(Světlo které sestupuje a naplňuje dutiny, lze nalézt alegoricky popsané v příběhu o Ezauovi a Jákobovi.), „Přede všemi věcmi byly vody a temnota a brány noční země“. Povšimněte si také války Titánů, kteří povstali proti Jupiterovi.

  Edómští králové nejsou proto úplně zlí, představují spíše síly omezení.

  Výsledkem tedy je, že na vyšší úrovni Stromu stoupá had k Daatu a čtyři světy jsou vybalancovány kolem Stromu. Zjistíme, že oddělení Hadem přichází mezi světy Jecira a Berija. Zlo tedy nemůže vstoupit do světa Berija a skutečně překročit ke světu Jecira. Pokud ale budeme hledat styčné body zla, ve světech Berija a Acilut, zjistíme, že sestává z nižší formy dobra, omezující a svazující síla, bez níž by nebyla forma na vyšších rovinách. Pouze ve světě Jecira a Asia se analog tohoto principu stává absolutně zlým.

  Tuto myšlenku poprvé formulovali gnostici, když řekli, že Achamoth nemohl porozumět pleromě a z jejího zármutku se formovali démoni a zlí duchové.

  Pokud se pokusíme o analogii s mikrokosmem, uvidíme, že Necach, odkazuje na Malkut a svět Asia. Ruach bude odkazovat na svět Jecira, což je svět formy. Formativní princip působící v Ruach bude tedy dávat formu všem idejím a je tím co věci váží, vyrovnává a v nich působí. Ruach může mít i zlou stránku.

  Nešama je ztotožňována s vyššími aspiracemi Duše, která touží po dokonalosti. Nešama nemá žádnou pozitivní, nebo negativní stránku. Bude mít pouze vyšší a nižší aspirace.

  Jestliže Ruach přemůže Nešama a pokud se Nešama stále přiklání k nižšímu dobru, obojí bude zničeno. O následování falešné myšlenky nelze říci, že je to skutečné zlo, je ale nižším dobrem, než by mělo být.

dr. R. Felkin

  Nešama odpovídá světu Berija, stejně jako Chija, která je přidělená Chochmě, nemůžete se ale, svou Ruach dotknout části Jechidy v sobě, musíte použít vědomí Nešama. Tato Jechida bude, společně s Chijou, „vyšším géniem“, i když to opět nebude nejvyšší já. Neboť uvnitř a za Keter, bude přebývat část bytosti, které není možné porozumět, ale ke které lze pouze mířit. Toto je nejvyšší Duše a Nešama se nemůže dotknout nejvyšší části Jechidy. Musí existovat způsob. Jak přenést syntézu tvůrčího lidského vědomí, do této horní sefiry. Pád, který odřízl vyšší sefiroty od těch nižších v Daatu, byl také naším sestupem do tohoto světa, z té horní a vyšší duše. Proto je naším cílem, dostat se s ní znovu do kontaktu, což lze provést pouze prostřednictvím Nešama, což je božská Matka duše, naše Ajma.

  Když kandidát vstoupí během obřadu 5=6 pod klenbu a pokleká na druhém místě, udělá tak ve středu oltáře, před symbolickou podobou Adepta, který je syntézou stran portálu, odkud vyšel. Zaujímá ústřední postavení mezi Keter a světem stínů a je zde chráněn rostoucí slávou Zlatého kříže a Růže. Pak tento uctívač praví: „Tobě jedinému moudrému, jedinému mocnému a jedinému věčnému buď chvála a sláva navždy“. Nyní to musí být Makroprosopus, tento Amen, který je zde osloven. Pán Keter, který dovolil tomuto aspirantovi, který před ním klečí, proniknout tak daleko do Svatyně svého tajemství (která je ve středu vesmíru). „Ne nám, ale Jeho jménu buď sláva“. (Což je jméno JHVH s přidáním písmene šin). „Nechť vliv Tvého božství sestoupí na jeho hlavu“. (Toto božství jsou andělské síly a vyšší já pochází z tohoto božství.) „a naučte ho hodnotě sebeobětování, aby se nezalekl v hodině zkoušky, ale aby jeho jméno bylo napsáno na výsostech“ (To znamená, že božské jméno v něm formulované, může být takříkajíc pozvednuto do výše.) „a může stát v přítomnosti Svatého“ (Tento génius bude mocnou andělskou silou a ve formě daleko odlišné od drobných postav, kterými jsme zde.), v té hodině, kdy bude Syn člověka vzýván před Pánem duchů a jeho jméno v přítomnosti Starého dnů“.

  Toto bude syntetická forma Syna člověka, Ben Adama, který je syntézou Ruach vesmíru, jinými slovy, je to aluze na velkého boha světa Jecira, čili Mikroprosopa, syna prvního Adama, když je vzýván před Pánem duchů, který ale může být v Keter a jeho jméno v přítomnosti Starého dnů. „Ten který je prastarý před bohy, prastarý před časem, prastarý před zformováním světů, on VĚČNÝ AMEN, nebo dokonce Ten, kdo je před Amen a kterého se chocholy Amenovy pokrývky hlavy pouze dotýkají“.

  Výše uvedené, zčásti představuje způsob, díky němuž se zasvěcenec stává adeptem: Ruach, řízený v souladu s vnuknutími Nešama, brání Nefeš, aby se stal základem sil zla a Nešama uvádí Ruach do kontaktu s Chijah, tedy s géniem, který stojí v přítomnosti Svatého – Božského Já, které stojí jakoby před syntetickým Bohem všech věcí. To je jediný skutečný způsob, jak se stát největším adeptem a je přímo závislý na vašem životě a vašich skutcích v životě.

  Na víku Pastos, je tento postup symbolicky shrnut: vidíme tu trpícího člověka, politováníhodného a spravedlivého, před jehož čistotou a křivdou, která je na něm páchána, klesají tyto dračí hlavy a v horní polovině je zobrazen ohromný a planoucí Bůh, tedy plně zasvěcený člověk, Adept, který dosáhl svého nejvyššího naplnění.

  Všimněme si, že ve schématu 4=7, se hlavy Draka zmocnily sefirot, ale jak již bylo uvedeno dříve, na víku Pastos, odpadají od postavy na kříži, jsou vykořeněny pouze obětí nižšího já.

  Vzpomeňme si na úryvek jedné z eddických písní: „Vím, že jsem visel ve větrném stromu tři dny a tři noci, kopím proklát a sám, oběť nabídnutá mému (nejvyššímu) já: Ódin Ódinovi“. Dále je třeba poznamenat, že tento způsob pohledu na věc, okamžitě přináší smíření mezi evangelickým popisem Krista, jako klidného, mírumilovného a soucitného člověka a zobrazením strašlivého, planoucího Boha v apokalypse. Pohled na horní polovinu Pastos, ukazuje sestup planoucího meče, který vyhání zlo a celé okolí je zářivé. „A měl ve své pravé ruce sedm hvězd… a sedm hvězd představuje (Arch)anděly sedmi církví,“ neboli příbytky v Asia, u jeho nohou…

  Životy národů jsou jako životy lidí: narodí se, dojdou rozumu a tento svůj rozum pak nasměrují do černé díry a zahynou. Ale tu a tam, na konci určitých období, jsou ve světové historii větší krize, než v jiných obdobích. V takových chvílích se stává nezbytným, aby se Synové bohů inkarnovali a vedli novou éru universa. Nechci tvrdit, že Kristus byl nutně člověkem, který se v této inkarnaci stal adeptem, ale spíše byl tím, kdo získal adeptství a sestoupil, aby se znovu inkarnoval a stanul v čele nové éry. Ať už to bylo jakkoliv, při ukřižování tak velké duše bylo nutné, aby forma skutečně trpěla tak, že vše kromě Nefeš muselo být odstraněno, což by byl důvod pro pláč Nefeš: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“. Neboť Nefeš, která byla v tomto případě opuštěna, byla pláštěm této inkarnace. Jinými slovy, pouze smrtelnou částí, ať už člověka, nebo boha (a teprve poté, co projde fyzickou smrtí), mohly by ostatní božské části náhle sestoupit a učinit z něj vzkříšené nebo oslavené tělo, které mělo podle popisu Vzkříšení, zjevnou pevnost obyčejného těla a schopnosti spirituálního těla.

Whare Ra

  Protože pokud by jste dokázali přimět nezměrnou sílu Nejvyššího, aby poslala svůj čistý paprsek dolů skrz Nešama do mysli a odtud do vašeho fyzického těla, Nefeš by byla proměněna tak, že by z vás udělala téměř boha, chodícího po této zemi.

  Ruach tedy musí podstoupit určitou zkoušku a utrpení, aby dosáhla svá apoteózy, což je práce našeho adepta.

  V plně zasvěceném adeptovi je Nefeš natolik stažena do Ruach, že i nejnižší části těchto dvou principů přestávají být spojeny s tělem a jsou vtaženy do prvních šesti sefirot. To je znovu vyzdviženo v Závazku, kde říkáte: „Zavazuji se, že se tímto oddám Velkému dílu, které má tak povýšit mou nižší přirozenost, abych se nakonec mohl stát více než člověkem a tak postupně pozvednout a sjednotit sebe a božského génia. „Je-li velmi velká věc sjednotit se s géniem, o co víc to musí být, sjednotit se s Bohem, který je za ním!“

  Při pohledu na Pastos uvidíme, že představuje jakousi trojitou krychli, která je celá umístěná mezi světlem a tmou. Víko je napůl světlo a napůl temnota, horní konec je symbolem světla a spodní je symbolem temnoty, zatímco strany mají barvy umístěné mezi světlem a temnotu. V čele je umístěn zlatý řecký kříž, představující Ducha, a živly a růže se sedmkrát sedmi okvětními lístky a čtyřmi paprsky, které z ní vycházejí. Ale v nohou, kde spočívají chodidla, jako by jím byly vyvýšeny, je kříž postavený na podstavci o třech stupních, kříž závazku. Toto druhé jmenované je také do určité míry znázorněno nahoře, na ukřižované postavě a symbolizuje dobrovolnou oběť nižší vůle, která je spojena s uklidněním intelektu vyššími aspiracemi a s ustavením vašeho vědomí v nich: takže, pokud by bylo běžné vědomí soustředěno v Ruach, mohli byste se dotknout Nešama, zatímco dokud by bylo v té druhé, mohli by jste se dotknout génia.

  Nyní je tento přenos vědomí z Ruach do Nešama, jedním z cílů obřadu 5=6: je to věc která bude snáze pochopitelná, až bude dosaženo stupně Adeptus Minor. Je speciálně zamýšlen k uskutečnění změny vědomí v Nešama a jsou místa, kde k tomu může dojít. První je v bodě, kdy je aspirant na kříži, protože zde plně symbolizuje zřeknutí se svého nižšího já a spojení s vyšším já a nechybí ani invokace anděla S. A. S.

  Druhý pak, když se dotkne růže, představující C. R., před hrobkou, když na sebe vzal symboly utrpení a sebeobětování a říká, že jeho vítězství je v Růžovém kříži.

  Třetí místo je bodě, když vstoupí do hrobky, poklekne a hlavní adept říká: „Jsem usmířen s nevýslovným: Jsem obyvatelem neviditelného: ať sestoupí bílá zář božského Ducha.“

  V těchto třech případech je zahájena možná změna vědomí z Ruach do Nešama, takže ať už tomu rozumí nebo ne, aspirant se ve skutečnosti přiblíží svému vlastnímu géniu. (Existují některé případy, kdy génius mohl vystoupat do výšky a následně spadnout, to znamená, že když se dotkl Ruach v jedné inkarnaci, byl tak zatížen utrpením spodní části, že prozatím souhlasil s tím, aby zmírnil napětí jejich spojení. Pokud se tedy geniální část, místo aby se ztotožňovala s částí Boha, příliš ztotožňovala s Nešama, dojde k pádu génia, což není zcela chybné, ale může to mít určité zlé následky).

  Nejúplnější okamžik skutečného kontaktu je ve třetím bodě, kde hlavní adept říká: „Já jsem vzkříšení a život! Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, nezemře navěky“: tj. Pokud žijete podle své vůle v Nešama a pod dotekem génia, uděláte velký krok směrem k božskému elixíru, protože budete hoden sedět s bohy a pít skutečný elixír, elixír Ducha života.

  Pak druhý adept říká: „Hle obraz spravedlivého tohoto, ukřižovaného na kříži pekelných řek smrti“. A třetí adept ukazuje boží antitezi: Povýšení do božského. Pak hlavní adept znovu říká: „Já jsem první a poslední“,(adept a tau a jod a heh (f), posvátného jména), „Já jsem ten který žije, ale byl mrtvý a hle, jsem živ na věky věků. Amen“, zde je použito jméno egyptského božstva AMON, (či Amen), který reprezentuje ideální boží sílu, „a já držím klíče smrti a pekla“. (Protože pokud stojíte v Malkut a udržujete kontakt s bohy, držíte klíče od toho, co je dole.)

  Ale nižší já je celou dobu přítomno, protože jistě není zcela odstraněno: je vyvrženo z Nefeš a přesto si s ním zachovává spojení, sestupuje do klifot a v této souvislosti je dobré sledovat, co skutečně může být na této pozemské rovině zlem, může dokonce být jako bůh mezi démony. Takový význam mají slova „Sestoupil do pekel“.

  Tento třetí bod pak představuje dosažení božského. Druhý adept pokračuje a říká: „Kdo má uši ať slyší, co Duch říká shromážděním.“ (tj. v Malkut) a pokud je hlas božství nalezen v Malkut, musí nalézt tuto ozvěnu i v říších pod ním.

  Poté následuje povýšení do Nešama, vědomí hlavního adepta, jehož hlas působí, jako by symbolicky stál s hlavou v Acilut, odkud se ozývá skrze světy, klesá dolů pod Malkut, pod dominaci skořápek a praví: „Vím, že můj vykupitel žije (Vykupitel je ten, který se vrací), že bude stát posledního dne na Zemi.“ Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mě“. Celá tato pasáž hlavního adepta, je tvořena souborem výroků, které jsou jakoby projevy velkých bohů, jež může slyšet pouze tehdy, když je ještě více povznesen do Keter. „Já jsem cesta, pravda a život,“ je zrcadlená triáda. Nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mě. Pak promluví Nešama, až do „Vstoupil jsem do neviditelného“. Potom, jako by vědomí vstoupilo do génia, který říká: „Jsem Slunce při svém vzestupu, prošel jsem hodinou mlžné noci.“

  Poté následuje: „Jsem Amon, skrytý otvírač dne,“ jako velký Bůh v Acilut, „Jsem Osiris Onnofris, ukřižovaný,“ který je zdokonalen v rovnováze a povznesen nad všechny úvahy, které pocházejí z máji, neboli iluze a který hledá shůry život věčný a pak, jakoby v nejvyšším okamžiku, „Jsem Pán života, vítěz nad smrtí a není ve mně žádná část, která by nebyla od bohů“. (To je hlas Keter). Toto je opět následováno souhrnným vyvrcholením, jako by se všichni bohové spojili v prohlášení: „Jsem přípravce cesty, vykupitel ke světlu! Z temnoty nechť vyjde světlo!“

  Poté je aspirant vyzván, aby řekl: „Dříve jsem byl slepý, ale nyní vidím“, což opět představuje původní slepotu vůči vědomí Nešama a spojení s ním“.

  Načež hlavní adept říká: „Jsem smírce s nevýslovným! Jsem obyvatelem neviditelného, nechť sestoupí bílá záře božského Ducha“.

  Aspirantovi je nyní řečeno, aby povstal jako Adeptus Minor Rubínové růže a Zlatého kříže, ve znamení zabitého Osirise, a poté: „Přijímáme tě jako Adeptus Minor v tomto znamení čestnosti a sebeobětování“.

  Poté pokračuje potvrzením tří částí: Hlavní adept říká: „Otevři svou mysl vyššímu“, (druhý adept), „Buď tvé srdce středem světla“, (třetí adept), „Buď tvé tělo chrámem Růžového kříže“.

  Poté je vysloveno heslo, které je utvořeno z mystického čísla stupně: 21.Toto jméno je božím jménem Keter a používá se jako heslo pro stupeň Tiferet, aby se potvrdilo spojení mezi nimi.

  Hlavní adept pak říká, že klíčovým slovem je I.N.R.I. Tito tři adepti sami představují Chesed, Geburu a Tiferet. Stvořitele, Ničitele a Obětovaného: Isis, Apopis a Osiris, se rovnají jménu IAO. Symbolem zabitého Osirise je kříž, viz znamení truchlící Isis, znamení Tyfóna a Apopise: X, znamení povstalého Osirise=LVX, světlo kříže, neboli to, co symbolizuje cestu k božství skrze oběť. Takže symbolika ve svém celku představuje povýšení zasvěceného Adepta…

  Výše uvedený článek od Matherse ukazuje složitost energií používaných v rámci stupně 5=6 a poskytuje určitou představu o variacích energií, které je nutno rozpoznat a ovládat.

  Těm, kteří studují rituály Vnějšího a Vnitřního řádu bude nyní zřejmé, že během rituálu se používá šest hlavních proudů, nebo úrovní energií. Jsou to proudy: Thota, Isis, Hóra, Nefthydy, Osirise a Krista. Tyto proudy lze v případě potřeby sloučit a vytvořit tak velmi silnou sílu, přičemž proudy menších božských forem, pracují pod těmi hlavními. Všechny ostatní vedlejší síly energií ustupují těmto energiím, protože tím dávají ostatním silám šanci působit během rituálu. Jak k tomu dochází, lze nejlépe vysvětlit z proslovu v rituálu Neofytů:

  Žádám, aby byl vyhlášen počet hodnostářů i charakter jejich úřadu, aby mocnosti, jejichž podobami jsou, mohli být ve sféře mé i ve sféře tohoto proudu oživeny, neboť jménem i podobou se všechny mocnosti probouzejí a oživují.

  Řeč, kterou zde hierofant pronáší, popisuje celý koncept rituální práce Zlatého úsvitu. Hlavním úsilím Adepta je rozlišit a zaznamenat, jaké energie ovládají které oblasti konkrétních obřadů.

  Zveřejněné rituály Zlatého úsvitu poskytují jen nepatrný náznak toho, co přesně se děje při ceremoniích, jako je Neofyt. Jack Taylor nám prozradil, že před každým ceremoniálem stupně, musí hierofant sestoupit do chrámu a svou sférou vnímání (aurou) se přímo propojit s astrálními schránkami každé z božských forem v rituálu. Vezměme si jako příklad obřad 0=0, kde se musí hierofant propojit s těmito astrálními schránkami: (1) neviditelných stanic (2) chrámových hodnostářů (3) božská forma Osirise. Toto je příklad ústní informace, kterou by dřívější hierofant předal tomu současnému (za předpokladu, že by ten současný nikdy před tím nezastával hierofantskou pozici), k obřadu rovnodennosti. Tato praxe nebyla omezena na konkrétní stupně, ale na „úřad“. Některým z hierofantů, kteří byli na úrovni 6=5, nebo 7=4 a kteří tuto pozici nikdy před tím nezastávali, mohl tuto praxi ukázat hierofant například stupně 5=6.

  Je třeba vzít v úvahu, že ačkoliv Stella Matutina měla poměrně dost nedostatků, praktické rituály (alespoň v rámci novozélandského řádu), mezi ně nepatřili. Zlatý úsvit měl fungující Vnější řád pouze dvanáct let (od roku 1888 do roku 1900), zatímco Vnitřní řád trval osm let (1892-1900). Je také zcela zřejmé, že jasnovidné popisy Neofytského obřadu Z-1 A Z-3 byly provedeny velmi brzy, pravděpodobně do zhruba tří let od prvního obřadu Neofytů a ponechaly tak, jen velmi málo prostoru pro další hodnocení.

  Například v rámci Stella Matutina, měli dalších sedmdesát let k dobru a řada jasnovidců měla možnost otestovat své teorie a předat tyto informace těm, které školili. Mnoho autorů zřejmě zapomíná, že Stella Matutina, byla na svém počátku tvořena adepty Zlatého úsvitu, které vyškolil Mathers, Florence Farr a další, stejně známí. V roce 1900, náhle nepřestala existovat, ani nepřišla o svou magickou sílu. Měla k dispozici množství nepublikovaných informací a co se neříká, je to, že velká část těchto informací byla verbální a týkala se rituálů.

  Ačkoliv se Whare Ra v roce 1931 stáhla ze Stella Matutina, v jejích rituálech (které nebyly zředěnými verzemi používanými anglickými chrámy), nebyly provedeny žádné změny, ale jednalo se o původní postupy Zlatého úsvitu. To jsme si s manželkou uvědomili, když jsme díky úsilí Jacka Taylora měli to štěstí, že jsme se setkali s řadou bývalých členů Whare Ra, jejichž dovednosti v rituálech by se daly jednoduše popsat jako ohromující, byť měli jen málo vědecké erudice. To se samozřejmě netýkalo všech členů chrámu, ale jen několika vybraných, kteří zastávali až dvacet let hlavní funkce, s minimálními přestávkami. Tím myslím hodnostáře, kteří byli z velké části opakovaně voleni během druhé poloviny historie Whare Ra.

  Stali jsme se příjemci jejich odborných znalostí a díky tomuto učení jsme si postupně začali uvědomovat existenci šesti hlavních proudů Zlatého úsvitu. Jednou z podivných věci, které jsme zjistili bylo, že ačkoliv každý chrámový hodnostář, znal pozice ostatních, jen málokdo, pokud vůbec někdo, měl tušení, co jejich protějšky vlastně dělají. Díky Taylorovu vlivu se nám však podařilo tyto informace shromáždit a využít pro operace v Chrámu Thoth - Hermes. Snobská struktura Whare Ra, zřejmě bránila tomuto typu komunikace mezi členy Chrámu a jen málokdo měl skutečnou představu o skutečném potenciálu svých kolegů, mimo svých přímých nadřízených, kteří měli na starosti rituály.

  Vezměme si jako příklad opět rituál Neofyta. Poté, co hierofant aktivuje astrální schránky, tyto zůstanou aktivované, dokud hierofant nepřeruší éterické spojení, neboť je to on, kdo aktivuje proud Osirise. Když se hodnostáři na začátku obřadu rozmístí na svých místech v chrámu, aktivované schránky božských forem se potom propojí s jejich fyzickými aurami. Vzhledem k jemné povaze tohoto propojení (tyto aurické schránky jsou někdy vnímány ve světle zelené barvě), musí být vše provedeno správně na dvou úrovních: za prvé hierofantem a za druhé hodnostářem chrámu.

  Ve starém řádu měli chrámoví hodnostáři zastávat nízké stupně Vnějšího řádu, ale se zjištěními adeptů Whare Ra (jejichž chrámoví hodnostáři byli téměř vždy ve Vnitřním řádu), je zcela jasné, že všichni hodnostáři na chrámovém podlaží, by měli být Vnitřního řádu, aby správně ovládali a řídili sílu. Musí totiž manipulovat se svou vlastní sférou vnímání a intonovat jí v rytmu rituálu, který provádějí.

  Ač hierofant chrámu vytváří astrální schránky před začátkem rituálu, nevytváří astrální schránky božských forem na východě (kromě své vlastní Osirisovi schránky). Ty jsou ve skutečnosti aktivovány hodnostáři chrámu, přičemž imperátor se propojuje s proudem Nefthydy, premonstrátor s proudem Isis a kancléř s proudem Thovta. Místo toho, aby jen tak seděli a pozorovali rituály, mají ve skutečnosti spoustu práce, která dává hierofantovi tolik potřebný impuls k obřadu. Také ovládají rychlost toku energie. Ze všech těchto proudů je je nejdůležitější proud Thovta, protože bez něj se rituály stávají pouhými dramatickými gesty. Dokument Z-1, kterému předchází generální exordium, je jasným ukazatelem pravomocí a povinností Thovta.

  Následující dokument byl vydán v chrámu Thovta a Herma z pojednání Flying Rolls a který zároveň vysvětloval funkci rituálů z kabalistického hlediska.

Kabalistická duše a aktivace aury během rituálu

  Většina z vás je nyní obeznámena se třemi hlavními principy kabalistické duše (Nešama, Ruach a Nefeš).

  Důležitost pochopení těchto principů spočívá v tom, že během rituálu otevírá spojením tří aspektů duše bránu, k obrovskému zdroji energie. Pokud budeme chtít tuto energie získat, využijeme vlastnosti aury jako nástroje, k rozvinutí těchto principů. Aura kolem těla začíná hned u kůže a lze vidět jak se rozprostírá 1,8 až 3,6 metrů daleko. Někteří jí rozdělují na sedm částí, ale faktem zůstává, že všechny vycházejí z fyzického těla a lze je připsat Nefeš.

  Ruach je během rituálu astrální schránka, kterou hierofant vytváří před zahájením rituálu a do které se vtělují hodnostáři (způsob jak to udělat, bude vysvětlen na vyšších stupních). Jedná se o nahromaděnou nevědomou energii Řádu, která je odebírána z matrice a posílána zpět po dokončení obřadu. Když důstojník chrámu tiše medituje, vědomě propojuje svou auru se schránkou, což v něm otevírá nové kanály vědomí.

  Nešama je božská jiskra vyvolaná Ruach a Nefeš, spojená s hodnostářem, který plně rozvinul svou kapacitu. Všechny jsou pak spojeny v jednotnou sílu s hierofantem, který je slučuje dohromady, když sestupují na zem mocí Řádu, který by bylo možné klasifikovat jako Nešama. I když je celý tento princip v nás, jako živých bytostech zděděn (s Nešama, jako naší duší, neasociovanou s naším stavem vědomí), ve skutečnosti jsme se tuto schopnost naučili rozšiřovat prostřednictvím skupinové rituální práce.

  Jak člověk postupuje stupni Řádu, aura je impregnována vitálními formami každého ze stupňů, což vytváří pouto, mezi jeho vlastní aurou a Ruachem, neboli Řádem. Je to síla, která tyto dva prvky pozitivně spojuje, přičemž spojení je s každým dosaženým stupněm silnější. Díky tomu je pro sílu Nešama pokaždé snadnější, zažehnout božskou jiskru a spojit se s Ruach, aby se během obřadu projevila. Není neobvyklé, že pokud se vše provede správně, kolem hodnostářů, zejména hierofanta, se rozzáří aura, nebo se objeví obrazy. Tvary se mohou lišit v závislosti na hodnostáři a stupni, ale ukazuje to, že Nefeš, Ruach a Nešama se správně propojili. Obecně k nerovnováze v těchto obřadech dochází, když Ruach zablokuje sílu Nešama a v takových případech je na hierofantovi nebo jiném hodnostáři, aby je oživil.

  Na konci obřadu se Nešama odtáhne a Ruach se uvolní, čímž Nefeš zůstane oživená a naplněná. Řádový aspekt kabalistické duše nemůže správně fungovat, pokud tyto tři fáze v našich vlastních bytostech nefungují. Bod spojení nastává, když se náš vlastní Ruach spojí s Ruach stvořený Řádem, což umožňuje, aby energie v určitém bodě přišla k Nefeš.