Dvaatřicátá cesta Tau

 

Řízená vizualizace cesty Tau




                                                                                                                              Chic Cicero

        Sandra Tabatha Cicero

Sumář: Na této cestě student vstupuje do astrálního chrámu Malkutu a pokračuje po dvaatřicáté stezce, kde doprovodí babylonskou bohyni Ištar, na cestě do podzemí. Znak stezky: pantákl, obsahující znaky Saturnu a země.

Za temnotou svých zavřených víček, počni vizualizovat astrální chrám sefiry Malkut a výprava začíná. Z naprosté černoty, se vynoří matné světlo, které ti umožní rozeznat okolí. Nacházíš se uprostřed chrámu Malkut: zdi z hliněných cihel, deset co do počtu; strop z čistého křišťálu podepřený révou obrostlými dubovými sloupy, černobíle dlážděná podlaha, oltář se stěnami ve čtyřech barvách Malkutu a s bílým vrškem, křišťálová dóza udržující posvátný chrámový oheň.

Zatímco se blížíš ke světlu, intonuj boží jméno tohoto místa, Adonaj Ha-Arec. Plamen na oltáři se jasně rozzáří. Potom intonuj jména entit, které bytují v tomto chrámu: mocný archanděl Sandalfon a andělský zástup známý jako Ašim, Duše ohně, které se shromažďují okolo všech posvátných míst. Oltářní plamen se rozzáří, jejich tančícími jiskrami.

Na východě, ve vířících oblacích kuřidla, se zjevuje postava. Je to Sandalfon, vysoká a s tmavými vlasy, ve své róbě z citrónové, olivové, červenohnědé a černé. Pohlédne na tebe svýma soucitnýma hnědýma očima. Pozdrav ji Znamením Vstupujícího. Odpoví ti Znamením Ticha. Poté praví:

"Vstoupil jsi do nezměrného kraje. Toto místo je zváno Thraa, neboli Brána. Je to Brána Spravedlnosti, Brána Života a Brána Smrti. Brána Slz, Brána Modlitby. Je to Brána Zahrady Edenu a Brána Dcery Mocných. Skrze jaký symbol sem přicházíš?"

Ty odpovíš: "Skrze tento symbol Saturnu a tento symbol země." Pozvedni pantákl. "Hledám Stezku Tau, cestu sebezpytování."

Hledíš na archanděla, přes světlo oltáře a připravuješ se na svou výpravu, po dvaatřicáté stezce. Sandalfon se otáčí k východu, kde stojí velký portál z indigových kamenů, nesoucí na svém vrcholu písmeno Tau, v zářivě bílé. Uvnitř portálu jsou dřevěné dveře, které byly předtím zakryté dýmem z kuřidla. Jako závoj před nimi visí tarotová karta Univerzum. Sandalfon ve vzduchu před ním, rukou načrtne kříž a závoj se rozevírá. Archanděl poté, co ti ukázal cestu, ustoupí stranou. Otevřít dveře už je na tobě. Nebojácně přistoupíš. Zvedni před sebou talisman Saturnu a země a načrtni s ním velké písmeno Tau. Dveře se pomalu otevírají a ty vstupuješ na Stezku Tau.

Slunce je právě v zenitu, když vcházíš do svěžího, plochého říčního údolí. V dáli na severu leží stěží viditelný horský hřeben. Daleko na jihu se rozkládá nedozírná poušť. Ale údolí, ve kterém se nalézáš, je úrodné z naplavenin roznášených řekou. Poblíž řeky bují vysoké traviny, dosahující 1,5 - 2m, které obklopují nízko položené bažinaté oblasti. Dál od řeky rostou další traviny, pšenice a ječmen, které pocházejí z této oblasti. Umělé kanály rozvádějí vodu do rozlehlých a úrodných obilných polí. Nacházíš se v Úrodném půlměsíci - Zemi mezi Dvěma řekami - ve starobylé civilizaci Mezopotámie, kolébce civilizace. Před tebou leží prastaré město Babylon.

Na východě se tyčí mocný chrám, zikkurat, ve tvaru terasovité pyramidy. Když přijdeš blíž, uvidíš světlo padající z oblohy. Světlo přistává na vrcholu zikkuratu a sestupuje po schodech vytesaných do přední části stavby. Jak sestupuje, nabývá lidských tvarů. Ze světla se vynořuje ženská postava a kráčí dolů po schodech chrámu. Skládá čtvero svých křídel; křídla se proměňují ve třpytící se záhyby zlatého roucha. Na hlavě má diadém korunovaný sedmi páry býčích rohů, symbol královského majestátu. Vidíš tmavé vlasy rámující plný, olivově zabarvený obličej. Šperky z modrého lazuritu zdobí její oděv. Jakmile postava dosáhne úpatí chrámu, uvědomíš si, že je to velká bohyně Ištar, kdo stojí před tebou.

Záře této vize je ohromující, rychle si však uvědomuješ, že bohyně sestoupila z nebes, za jistým účelem. Bohyně promlouvá:

"Z Velkých výšin jsem nastavila ucho Velkým hlubinám. Choť mé sestry zesnul. Gugalanna, velký Býk nebes, manžel Ereškigal, byl zabit. Býk nebes, který zplodil hvězdy, zemřel. Přišla jsem, abych se zúčastnila pohřebních obřadů. Přišla jsem, abych přednesla obětiny a zajistila plodnost půdy. Odcházím do země Aralu, země bez návratu, příbytku temnoty, do domu, kam kdo vejde, již dále neodejde, na cestu, odkud se poutník nikdy nevrátí, do domu, jehož obyvatelé nevidí žádné světlo. Půjdu do země Aralu, abych poznala Podsvětí."

Bohyně na vás upře svůj zrak a ptá se vás na důvod vaší přítomnosti. Pozvedněte talisman Saturnu a země. Lehce potřese hlavou, jako by se podivovala raubířství malého děcka, a říká: "Takže ty mě chceš doprovodit na této nebezpečné cestě? Jsi si jistý?" Přisvědčíš, že je tomu tak.

"Budiž," odpoví Ištar. "Ale pamatuj, že strach je prohra. Buď tedy nebojácný. Neboť ti, kteří se třesou před plameny i před potopou, před zachmuřeným ovzduším i před stíny mrtvých, nikdy nevstoupí do paláce hvězd.

Bohyně vezme tvůj talisman do ruky a položí si ho na pár chvil na svou hruď. Zatímco tak činí, vidíš, jak se kolem něj vznáší kruh světla. Poté, co ho nabila, vrací ti talisman se slovy: "Tento talisman byl zasvěcen bohu Ea, pánu země a velkého vodstva. Bude tě ochraňovat na této cestě."

Bohyně tě bere za ruku a za pár chvil jste ve vzduchu, letíte na východ přes obezděná města, bažinaté řeky a širá obilná pole. Brzy dorazíte před velký kamenný palác v horách Kur, temene Podsvětí. Do sloupů po stranách vstupu jsou vytesáni dva obří okřídlení býci s lidskými hlavami - mlčenliví kamenní strážci, dumající u vchodu do Aralu, podsvětí. Bohyně přistupuje k bráně a ty ji následuješ, vždy pár kroků pozadu. Cestu jí zkříží dva strážní, kteří ji zahradí tasenými meči. "Kdo jsi?" ptá se jeden ze strážců.   

"Jsem Ištar, Královna Nebes, a putuji na východ. Gugalanna, nebeský býk, zemřel, a já jsem přišla, abych se zúčastnila pohřebních obřadů. Hledám poznání Podsvětí. A hledím znovu naplnit pohár, který je prázdný. Pátrám po Živé Vodě."

Stráž si tě nevšímá, neboť jsi chráněn posvěceným talismanem, který neseš.

Neti, velitel stráže, odpovídá: "Ereškigal, Královna Aralu, zve svou sestru ke vstupu. Ale Královna Nebes musí u každé brány provést oběť. Musí si sejmout svá královská roucha. Nechť svatá kněžka Nebes vstoupí s hlavou hluboce skloněnou. Způsoby Podsvětí jsou dokonalé. Nemohou být zpochybňovány."

Bohyně souhlasí, a zatímco Neti vytahuje závoru první brány, Ištar snímá svou zlatou, rohatou korunu a předává ji druhému strážci. Neti, vrátný, bere zapálenou pochodeň ze zdi, hned za branou a vede Ištar dolů skrz tmavý tunel po sestupujících schodech. Ty je následuješ.

Vše stvořené se dívá, jak Ištar vstupuje do brány. Na celé zemi se zastavuje plození.

Světlo z venku rychle mizí, zatímco sestupujete hlouběji a hlouběji tunelem. Neti vás dál mlčky vede, zatímco vás obkličuje temnota. Bohyně Ištar rozhodně kráčí za ním. Schody tunelu jsou hrubé a musíte našlapovat opatrně, abyste nezakopli.

Vpředu je další brána, hlídaná dalším ozbrojeným strážcem. Neti pokyne Ištar, aby si sundala svůj náhrdelník z lazuritových korálků. Činí tak a předává ho strážci, který odemyká bránu a ustupuje stranou. Vy tři pokračujete dolů ještě temnějším a strmějším tunelem.

Zdá se ti, jako by se na tebe tlačil strop. Ačkoliv ho nyní nevidíš, cítíš, jak se dotýká vrcholku tvé hlavy. Cesta se kroutí ze strany na stranu. Začínáš pochybovat, zda to byl opravdu dobrý nápad, vydat se na tuto výpravu.

Před vámi leží třetí brána, zahrazená dalším ochráncem Podsvětí. Ištar je vyzvána, aby si sejmula dvojitou šňůru lazuritových korálů ze své hrudi. Činí tak a předává ji vrátnému, který zvedá závoru a nechá vás tři projít. Vstupujete do černoty ještě temnějšího a strmějšího tunelu.

Začínáš ztrácet ponětí o směru a zrychluješ krok, abys dohnal ostatní a beznadějně se neztratil. Světlo z Netiho pochodně vrhá podivné, zlověstné stíny na stěny chodby.

Vpředu se nachází čtvrtá brána a další strážce zahrazuje vstup. Ištar je požádána, aby sejmula svůj zlatý hrudní plát. Udělá to a předá ho hlídači, který otevírá bránu a nechává tebe a tvé společníky vstoupit. Sestupujete do temnoty a neznáma. Světlo Netiho pochodně je jedinou věcí, která tě udržuje v pohybu kupředu, nyní rychlejším. Nechceš být ponechán na tomto děsivém místě.

Stane se zvláštní věc. Začnou ti našeptávat hlasy z tvé minulosti. Nedokážeš určit, odkud přicházejí. Snaží se ti hrát na nervy. Dobírají si tě pro tvé slabosti a omezení. Vyvolávají vzpomínky na minulé události, které jsi chtěl zapomenout. Vysmívají se ti, že ses odvážil na tuto cestu. Hubují tě, že pošetile vrtáš do věcí, které jsi měl nechat na pokoji. Zapřísahají tě, abys byl "rozumný" a vrátil se ke svému normálnímu, každodennímu životu. "Vrať se domů!" křičí. Sevřeš svůj ochranný talisman a snažíš se hlasy ignorovat.

Tví společníci vpředu dosáhli páté brány. Pospícháš, abys je dohonil. Neti říká Ištar, aby sejmula své zlaté náramky. Učiní tak a předává je čekajícímu strážci. Brána je odemčena a výprava pokračuje.

Znovu tě přepadnou hlasy, ale vyvstane ti v mysli, že tyto hlasy jsou pouhé přeludy a ozvěny. Jsou to archetypy, které se zakořenily v pohodlných místečkách uvnitř tvé mysli. Jsou to zavedené vzory a návyky, které nechtějí, abys je rušil ani odhalil jejich klamy. Nepřejí si, abys pokračoval v procesu duchovního vývoje a ohrozil tak jejich opečovávané význačné pozice ve tvé duši. Ale na jejich triky už je pozdě. Teď jsi jim v patách. Ignoruješ hlasy a ženeš kupředu.

Šestá brána je před vámi a další strážce vystupuje ze stínů, aby vaší skupině zahradil cestu. Ištar je vyzvána, aby vydala svou lazuritovou měřící tyč a měřící šňůrku. Dá je vrátnému, který uvolní dveře a nechá tebe a tvé společníky projít. Černota je tak úplná, že přemítáš, zda kdy ještě uvidíš světlo. Temná výprava skrz pokroucenou skálu se zdá být nekonečnou.

Nakonec přicházíte k sedmé bráně. Ištar je požádána, aby sejmula své zlaté roucho a kráčela zbytek cesty nahá a pokořená. Nezlomená předává bohyně své roucho vrátnému, a skupinka vstupuje na poslední pěšinu do Podsvětí. Závěrečný sestup není kupodivu tak temný jako předchozí. Tunel se posléze vyrovnává a rozšiřuje do jeskyně osvětlené několika pochodněmi. V jednu chvíli zaslechneš kapání vody rozléhající se síní. Skupina přejde po kamenném mostě přes stojatou podzemní řeku. Ještě několik kroků a uvědomíš si, že jste, ve velkém trůním sále, v srdci podsvětí, tváří v tvář bohyni Ereškigal, strašlivé královny mrtvých. Okolo bohyně jsou shromážděni její služebníci, duchové mrtvých. Stíny podivných šelem tančí po stěnách. Za trůnem temné bohyně stojí shromáždění bytostí, jsou to Annuna, soudcové mrtvých.

 

 

 

Pohled na tuto bohyni je hrozivý. Její pleť je bledá jako u mrtvoly. Šat a vlasy má v barvě prachu. Z očí jí sálá zuřivost běsnící šelmy. Když vidí svou sestru Ištar, rty jí černají vztekem.

"Proč jsi přišla, do pohoří Kur?" ptá se. "Proč jsi přišla do mého paláce v Aralu? Přeješ si oživovat mrtvé? Oloupila bys mě o mé služebníky? Máš přece sedm svatých mé, posvátné poznání univerza. Co ode mě chceš?"

"Býk Nebes zemřel. Chci přijmout mé Aralu," odpoví velká bohyně. "Toužím po poznání Podsvětí."

"Staniž se!" Se zavrčením Ereškigal usmrtí svou sestru a pověsí ji na zeď. Její tělo bez života visí na háku, zdá se, že se ti před očima scvrkává. Vylekaný a otřesený pevně tiskneš talisman a uvažuješ, zda tě nepotká stejný osud. V této strašné chvíli pociťuješ vzestup nenávisti a dalších surových pocitů. Nenávidíš Ereškigal za to, co udělala.

Ale skoro ihned zaslechneš zčistajasna hlas Ištar ve své mysli: "Nespílej mé sestře. Ona pouze naplňuje kosmický zákon. Vstoupila jsem do Podsvětí ze své svobodné vůle. Kdykoliv je směňováno vědění či energie, vyžaduje si to oběť. Přišla jsem, abych obdržela poznání tohoto místa. Přišla jsem popatřit na mé temné dvojče. Přišla jsem prožít svůj vlastní odraz. Přišla jsem, abych čelila tomu, před čím většina lidí prchá. Vzpomeň na to, co jsem ti řekla na začátku naší cesty."

Přikyvuješ nad vzpomínkou. "Že strach je prohra. Buď tedy beze strachu."

"Správně," pokračuje hlas bohyně. "Nejsem ani prvním, ani posledním bohem, který podstupuje tuto cestu. Také mnoho smrtelníků tak učiní. Toto je běh věcí. Pamatuj, že den nemůže existovat bez noci a život bez smrti. Bělost nebes září o to jasněji díky černotě, která je vespod. Jestliže se něčeho strachuješ, pouze tomu uděluješ moc nad sebou samým. Když se postavíš tomu, čeho se bojíš a uvidíš to v pravém světle, dáš tomu správnou míru. Obnovíš rovnováhu."

Slova Ištar jsou utěšující. V tvé mysli vyskočí obraz - vidíš celou Babylónii, lid v opevněných městech, rolníky a vesničany, a dokonce i rostliny a zvířata, jak oplakávají ztrátu své bohyně. Nerodí se žádné děti, nemnoží se zvířata, rostliny neplodí ovoce, zatímco zůstává v Aralu. Služebníci prosí bohy, aby zasáhli. Velký bůh, Ea, pán země a Širého Vodstva, vyslyšel jejich žádost. Ea, mág, bůh světla a moudrosti, vytvořil z hlíny dvě bytosti a dal jim Pokrm Života a Živou Vodu. Rychle je posílá s úkolem do Podsvětí. Tvůj talisman, zasvěcený Ea, začíná vyzařovat světlo.

Otevřeš oči a vidíš Ereškigal svíjející se bolestí. Dvě bytosti vyslané Ea utišují utrpení temné bohyně. Vděčně slíbí dát oběma bytostem, co si budou přát. Vyžádají si Ištařino tělo a Ereškigal, již beze vzteku, jim ho vydá. Služebníci Ea pak Ištařino tělo posypou Pokrmem Života a pokropí Živou Vodou.

Před tvýma očima se do Ištařiných lící vrací barva. Její svraštělé tělo se nadýmá životem. Velká bohyně se protáhne, jako by se právě probudila z hlubokého spánku. Jsi uchvácen, že ji vidíš znovu naživu. Bereš ji za ruku a chystáš se s ní odejít ze země mrtvých.

Ale když se oba otočíte k odchodu, Annuna, soudcové mrtvých, vás zastaví. "Nikdo nevystoupí z Podsvětí nepoznamenaný," oznamují. "Pokud si Ištar přeje odejít, musí tu někoho nechat místo sebe."

Bohyně odpovídá, "Tammuz, můj milovaný, zaujme mé místo. Tammuz, bůh pastýř, bůh rostlinstva. Bude přebývat v Podsvětí polovinu roku a země bude pustá a studená. Ale na druhou polovinu roku se vrátí do země živých. Navrátí se ke mně na jaře a země se znovu oteplí a ponese ovoce."

"Staniž se!" vyhlásí shromáždění soudců. Ištar a její doprovod pomalu odchází. Rozhodneš se, že než ji budeš následovat, tak by bylo vhodné sám něco nabídnout jako obětinu. Talisman ve tvé ruce sálá teplem, jako by přitakával tvému rozhodnutí. Již zde posloužil svému účelu, a tak se rozhodneš zanechat ho v paláci Aralu jako oběť pro Ereškigal, která je jedním z nejvíce pomluvených a nepochopených božstev, jaké jsi kdy potkal. Položíš talisman na oltář před trůnem temné královny a poděkuješ jí, že ti umožnila pohlédnout na její Podsvětní říši. Drsný zevnějšek tajemné bohyně se trochu zmírní. Oceňuje tvé porozumění.

Stráž vede Ištar a její malý doprovod vzhůru temnou chodbou zpět na povrch. U každé ze sedmi bran si bohyně bere zpět své šaty a královské odznaky. Když dosáhnete otevřeného prostoru, je zpět ve své bývalé slávě a zdá se vyšší a ještě zářivější, než když jsi ji prvně spatřil. Její služebnictvo, které oddaně čekalo u brány paláce, jásá, když ji zahlédne. Dokonce i květiny a stromy se zdají být posíleny její přítomností.

Velká bohyně tě vezme za ruku a za chvíli už letíte nad lány a městy Úrodného půlměsíce. Když tě bohyně znovu snese na zem, stojíte před zikkuratem - chrámem velké bohyně ve městě Babylon.

Tvá cesta je u konce. Ištar se na tebe něžně usměje a tře prsty ruky tvé líce. Děkuje ti, že jsi jí byl společníkem a oddaně zůstal na její straně během její zkoušky. Také jí děkuješ, neboť nejen ona byla proměněna touto zkušeností. Velká bohyně rozvine svá čtyři křídla a stoupá po schodech zikkuratu v paprsku světla. V mžiku je pryč.

Otočíš se na západ a vracíš se po svých stopách skrz údolí. Vrátíš se do chrámu Malkuth a projdeš portálem.

Archanděl Sandalfon si oddychne, když tě vidí. Zapečetí za tebou dřevěné dveře a přikryje je závojem z tarotové karty Univerzum.

Plamen na centrálním oltáři je vítaným pohledem po tak svízelném dobrodružství. Velké ohniště, fontána, kámen, kadidelnice a dubové sloupy jsou uklidňující na pohled. Než opustíš chrám, zastavíš se na pár chvil před oltářem, abys sdílel posvátný plamen. Loučíš se se Sandalfon a kyneš jí Projekčním Znamením. Odpoví ti Znamením Ticha. Opustíš chrám Malkut a vracíš se do pozemského světa.

Bafomet

 

Rohatý bůh čarodějnic                                                     

                                                                                  Michael W. Ford

 

 

   Osmirohý Bůh Octonimos, též známý jako Bafomet, hraje významnou roli v moderních textech chaos magie, týkajících se praxe čarodějného sabatu. Každá Bafometova strana reprezentuje speciální aspekt magie. Dále reprezentuje spojení mezi astrálním sabatem (snovým sněmem) a denní stranou (tedy magií)pozemského života. Denní strana je pochopitelně manifestace ve hmotě. Kombinace těchto dvou aspektů, spojena s inspirovanou vírou a činem, reprezentuje stav osobní síly, poskytující přístup k proudu 93, jež je vitálním zdrojem Thelemy.

   V knize Dogma a rituál vysoké magie, od Elifase Léviho, je popis jeho slavného obrazu Bafometa, jež následuje:

   Kozel vyobrazený na našem titulním listě, má na čele vrcholem vzhůru směřující znamení pentagramu, symbolu světla, jeho dvě ruce vytvářejí znamení hermetismu, jedna z nich ukazuje nahoru na bílý Měsíc Chesedu, druhá na černý srpek Gevury. Toto znamení vyjadřuje dokonalý souhlas Milosrdenství a Spravedlnosti. Jedna jeho ruka je ženská, druhá mužská, jako u androgyna Khunrathova, jehož atributy jsme musili sjednotit s těmito (tj. našeho kozla), poněvadž je to jeden a týž symbol. Pochodeň inteligence, která plane mezi jeho rohy, je magickým světlem universální rovnováhy, obraz duše, povznesené nad hmotu tak, jako plamen, spojený s materií, vyzařuje nahoře nad ní. Hnusná hlava zvířete vyjadřuje hrůzu hříšníka, jehož hmotně jednající, jedině zodpovědná část, také jediná bude trpět trestem, neboť duše je svou přirozeností necitlivá a utrpení podléhá jedině tehdy, když se zhmotní. Kaduceus, umístění namísto pohlavního údu, představuje věčný život, tělo, pokryté šupinami, pak vodu, nad ním umístěný půloblouk atmosféru a následná křídla prchavost (volatilitu). Dvě ňadra a androgynní paže této sfingy okultních věd představují lidství.

    Plamen mezi rohy, který symbolizuje magické světlo univerzální rovnováhy, má velký význam. Představuje duši povýšenou nad materii (Lucifer) a tento plamen ozařuje materii, ke které je připoután (Satan).

   Manifestace Svatého anděla strážce (Pravá vůle, skrytý génius a Duch světla) je výsledek invokace a touhy stávající se tělem. Dva lidské aspekty čarodějného sabatu kozla (Bafomet), jsou přítomny v ženě (Měsíc – čarodějnictví: síla mysli, snový stav, touha iniciující víru, kterou projeví silní v konečném dosažení.) a muži (Slunce – magie: manifestace síly v těle a akci).

   Bez jedné je ta druhá ničím. Kozlímu aspektu je kabalisticky přiřazováno číslo 77, jež vyjadřuje samce, kozla a ďábla, kteří reprezentují plodnost, tvorbu, život a nespoutanou sexuální sílu. Je to paralela se základem touhy, rovnající se akci, která má základ v sexualitě řízené prvotně podvědomím, přestože se všechna touha nemusí vztahovat k sexu.

¨

   Aspekt hada je reprezentován tradičně kundalini, ohnivým hadem ve formě falu, jež je prostředkem konečné manifestace. Probuzení kundalini je spojení touhy a Id (magicky řízená vůle). Jedna ruka Bafometova, ukazuje k nebi a ta druhá k zemi. Což značí „Jak nahoře, tak i dole“, protože rovnováha je klíčem k individuálnímu nabytí Luciferova grálu (světla, moudrosti a manifestace konečného osvícení). Křídla symbolizují noční let a indikují význam lunárního spánku v čarodějném kultu.

   Kozlí čarodějný sabat, nebo Bafomet, který je znám jako Bůh čarodějnic, je bytost vyjadřující touhu + vůli = manifestaci. Noční strana stráží všechna velká mysteria Já. Výsledkem průzkumu Já, ve všech formách, dovolí prožít a vyrovnat se, se všemi aspekty individua a to jak pozitivními, tak negativními. Cíl spočívá v konečném odhalení pravé vůle.

   Pravá vůle se manifestuje na denní straně, skrze magii. Síla, k tomu, aby se prosadila a odstranila všechny překážky z cesty, je realizována skrze zkušenost a vůli po dobrém zápasu. Bafomet stráží vyšší iniciaci v luciferské magii, ze které zde nemůže být nic odhaleno.

   Bafomet může být také chápán jako Bůh poznání, přinášející rovnováhu mezi aspektem Satana (mistrovství Země, Pán Šajtán) a Lucifera (vzduch, astrální projekce, mistrovství) a spojení s dvojím aspektem Lilit (Země, noc a čarodějnictví) a BABALON (oheň, vysoké magické umění).

   Řád devíti úhlů říká, že Bafomet je ve skutečnosti Paní krve, hltavá bohyně, jejímž společníkem je Satan. Můžeme tedy Bafometa v tomto tajném mýtu ztotožnit s Lilit, či Az.

   Invokace Bafometa je lunárně – solární brána k noční straně a vtělení denní strany.

 

Invokace Bafometa

  „Ó černý plameni, iluminuješ mě svou temnou přítomností. Nechť se má síla probudí. Jsem obnažený a beztvarý. Odhaluji své pravé Já, s jeho proměnlivou esencí, jež nemůže být vyjádřeno bez falše.

 Od ohňů sabatu, ke svůdným bažinám letíme temnou nocí, Ó Bafomete, osviť mi stezku  pochodní temné iluminace.

Ty, jež neseš černé poznání duchů, Bože šelem, Bože rojů, zahal mě touto nocí a rozpal mě ohněm této moudrosti.

Víro! Vůle! Moci! IO Bafomete! Jsem Bůh, jenž předsedá astrálnímu sabatu:

Bafomete, osvícený Bože těla a ducha. Já jsem Bůh tvoření a přílivů inspirace.

Jsem Bůh, jenž ceny nemá a Bůh, jenž ctihodný je.

Jako blesk udeří, tak život vytryskne z mých očí.

Kozel a had a člověk. Já znám jejich tajemství. Padlí zřící a andělé, jež náš svatý oheň navštěvují. Jsem pánem čarodějnic, jež sabatový pohár vášně třímá. Ďáblovy kroky doznívají, pod mým radostiplným pohledem, když putuji překrásným večerem pod měsíčním nebem. Ke mně! Ke mně! Io Bafomet!“

Vzývání Bafometa, černého stínu sabatu

 „Z tichého zrcadla vystoupí čerň, mých mnohých forem Já, šeptám a kvílím na konkláve čarodějů.

Jsem v této podobě dobře znám, jako touha všech jmen minulosti a žhavá vášeň chtíče těla.

Koruna černého plamene, mezi kozlími rohy, je však mým znamením hvězdy, spojené s Algol, když Lucifer dýchá v samotném zdroji bytí.

Skrze mé ruce spojí se vůle s vyšším i nižším, působí vize, skrze Brány Pekla a Nebe, tato dvojitá extáze je průchodem mých očí, planoucích plamenem Azazela.

A uvnitř je světlo Hekaté, takže z našeho spojení Slunečního semene a nektaru Měsíce, povstane v těle jako touha.

Zaklínám slovy, která tvoří hadí cyklus tvoření a destrukce. Můj rozeklaný jazyk promlouvá moudrostí věků.

Existuji za hrobem a před ním… ze kterého se vždy k sobě vracím.

Jsem kolébka bohů noci i dne, z nichž světelné tělo září.“

Malkut

 

 

 

 

 

  Malkut je desátá a konečná sefira, které je nejmateriálnější, ze všech sfér. Je známa také jako „Království“, čímž odkazuje na fyzické univerzum, ve kterém existujeme jako lidské bytosti. Je to sféra nejbližší našemu bdělému vědomí. Malkut je hmotný kosmos, tak jak ho známe – je zemí, je vzduchem, je oceánem a je naším solárním systémem. Je božstvím, oděným ve hmotě – je kamenem, dřevem, pískem, tělem. Tato úroveň božství, má bezprostřední vliv na náš materiální svět a fyzikální zákonitosti.

Podle Sefer Jeciry:

Desátá stezka je zářící inteligencí zvaná, neboť je vyvýšena nad každou hlavu a na trůně Biny sedí. Iluminuje nádherou všeho světla a ovlivňuje emanace Prince tvářnosti, anděla Keteru.

   Titul „Zářivá inteligence“, naznačuje blízký vztah mezi Malkut a Keter, první a poslední sefirou Stromu. V tomto bodě, jsou emanace dokončeny a výsledkem je sjednocená záře. Malkut se nyní stává Keterem jiného stromu, na jiné úrovni. Zmínka o trůnu Bina ukazuje, na jiný blízký vztah, Bina – velká matka, která je prvotním dárcem formy, zatímco Malkut, nižší matka, je konečným dárcem formy. Malkut je jediná oblast, která dosahuje stability a setrvačnosti (doba odpočinku). Je to také jediná sféra, která není v triádě. Desátá a finální sféra, dostává éterický rámec manifestace (vliv z Jesodu) a celý proces ukončuje uzemněním ve hmotě. Malkut je nádobou pro emanace ostatních sefir.

   Další název této sféry je „brána“, což znamená, že my, jako fyzické bytosti, žijeme celý život v říší Malkut, pouze procházíme branou, po opuštění našeho těla.

 

Sumář: Na této stezce student vstoupí do astrálního chrámu Malkut, setká se s archandělem Sandalfonem, a zakusí vizi Planoucího meče kabaly a dvou mocných Cherubínů Stromu života, Sandalfona a Metatrona. Poté se setká s archanděly čtyř elementů, které tvoří čtyři pododdíly Malkutu.

Symbol stezky: rovnoramenný kříž

Svým vnitřním zrakem vidíš sebe stát proti bráně do astrálního chrámu Malkut. Před tebou jsou velké dveře. Dveře jsou rozdělené na čtyři barvy: citrónovou, olivovou, červenohnědou a černou. Barvy tvoří trojúhelníky, které se setkávají uprostřed dveří.

Do portálu je vyřezáno písmeno Mem, počáteční písmeno Malkut, vymalované bíle. Proveď astrálně Projekční znamení a poté vykroč skrz dveře do chrámu Malkut. Jakmile budeš na druhé straně, proveď Znamení Ticha.

Chrám je velká desetistranná komnata se stěnami postavenými z těžkých, hnědých hliněných cihel. Podlaha je rozdělena na černé a bílé dlaždice. Ohromné dubové sloupy, obtočené bujně révou, podpírají strop ze surového, čirého křišťálu. Na jižní straně chrámu, je velký hučící krb. Do západní stěny, je zabudován modrý mozaikový reliéf orla. Ptačí zoban tvoří chrlič, z kterého voda tryská do nádrže u spodku mozaiky. Na severu je velký, kruhový, šedý mlýnský kámen, používaný na mletí obilí. Na východě je velká kadidelnice s kuřidlem, vyrobená ze zlata. Vzduchem se šíří vůně dobromysli.

Uprostřed komnaty, stojí černý oltář vyřezaný z pevného dubu. Je pokrytý látkou, která je rozdělená, stejně jako dveře vedoucí do chrámu, na barvy citrónovou, olivovou, červenohnědou a černou. Střed oltářního ubrusu je bílý a na něm je jasný hořící plamen.

Přicházeje blíže ke světlu, intonuj boží jméno tohoto chrámu, Aónai Ha-árec. Plamen nádherně zahoří, když tak učiníš. Dále intonuj jméno archanděla, který vládne silám této sféry, Sandalfon. Poté intonuj jméno andělského řádu, který působí v Malkut, Ašim, "Duše ohně", jež jsou esencí posvátného chrámového ohně. Jsou anděly adorace, kteří tančí jako vznášející se uhlíky okolo centrálního oltářního ohně. Jsou vlastně dušemi lidských bytostí, které jsou oddány službě světlu.

 

 

Uvnitř vířících oblak kuřidla na východě, se objeví postava. V podobě vysoké ženy, v róbě citrónové, olivové, červenohnědé a černé, se zjevuje archanděl Sandalfon, s tmavými vlasy a soucitnýma hnědýma očima. Instinktivně učiníš znamení vcházejícího. Sandalfon odpoví znamením ticha.

 

 

Promlouvá: "Vstoupil jsi do Říše zářící inteligence. Skrze který symbol sem vcházíš?"

Odpověz: "Skrze tento symbol rovnoramenného kříže." Zvedni kříž.  

Hledíš na archanděla přes světlo oltáře, zatímco ona nasměruje tvou pozornost ke chrámovému plameni, jasně hořícímu v dóze z křišťálu. "Připrav se vstoupit do nezměrné končiny," poví ti.

Vypadá to, že chrám kolem tebe zprůsvitněl. Ztrácí se z výhledu a nahrazují ho oblaka a mlha. Před tebou je obraz velkého Plamenného meče, ohnutého jako klikatice blesku. Sandalfon se vynoří z mlhy a postaví se nalevo od meče. Tentokrát je oblečena v temné róbě, její velká, roztažená křídla, tvoří světelný kruh slávy, okolo celé její postavy. Dva paprsky světla, vyzařující ze stran její hlavy, vypadají poněkud jako královské rohy babylonské koruny. Další postava se vynořuje, stojíc napravo od meče. Je to mužská postava, s tmavými kudrnatými vlasy a plnovousem. Jeho bílá róba je tak oslnivá, že je těžké rozlišit, kde končí a začíná jeho svatozář. Jeho křídla jsou také roztažená v kruhu světla a jeho hlava ozdobena dvěma paprsky světla jako rohy.

Obě postavy stojí po stranách Plamenného meče, s rukama rozpaženýma do tvaru kříže Tau. Dorozumívajíc se, aniž by hnula rty, mluví k tobě Sandalfon ve tvé mysli:

"A Tetragrammaton Elohim, vysadil zahradu na východ od Edenu a ze země nechal Tetragrammaton Elohim, růst každý strom, který je příjemný na pohled a dobrý k jídlu; Strom života taktéž, uprostřed Zahrady, a Strom poznání Dobrého a Zlého. Toto je Strom, který má dvě stezky, a je to desátá sefira Malkut a má kolem sebe sedm sloupů a čtvero září se točí okolo, jako ve vizi Ezekielovy Merkaby; a z Geduly čerpá příliv Milosrdenství a z Gevury příliv Přísnosti, a Stromem poznání Dobrého a Zlého bude, dokud se nesjednotí s Nebeskými v Daat.

„Avšak Dobro, které je v něm, je zváno archanděl Metatron, a Zlo je zváno Samael (Lilitin druh), a mezi těmito dvěma protiklady leží rovná a úzká cesta, kterou stráží archanděl Sandalfon. Duše a andělé nad, jsou jeho větvemi a klifot s démony, dlí pod jeho kořeny.“

Metatron promlouvá bez pohybu: "Nauč se proto odlišit čisté od nečistého a očisti zlato Ducha od Černého draka, pomíjivého těla."

Dva velcí archandělé, Sandalfon a Metatron, zkříží své ruce přes hruď. V záblesku světla oni i jejich meč mizí. Na jejich místě je velký vodopád, jehož zřídlo se vytahuje až do samotného nebe. Je zakončen čtyřmi řekami, které odtékají do čtyř hlavních směrů. Po tvé pravici je řeka ohně. Po tvé levici je řeka vody. Před tebou je řeka vzduchu. Za tebou je řeka země.

Michael ³, archanděl ohně, se vynoří z řeky ohně na jihu. Je nádherné, planoucí, mužné postavy, tmavovlasý a oblečený v rudé zbroji a zelené drátěné košili. Vlající červený plášť mu visí přes ramena. Jeho křídla jsou opeřena rudě se zelenými konečky. Třímá meč, neboť je velkým válečníkem a ochráncem.

Zdá se zvláštní, jak může taková mocná postava vyvolávat naráz pocity bázně i útěchy. Žádáš spatřit dílo elementu ohně, v říši Malkut. Michael sáhne pod svůj plášť a vytáhne červený trojúhelník, kterým se dotkne tvého srdce. Tvým hrudníkem se počíná šířit pocit tepla. Archanděl tě vezme za ruku a společně letíte vzhůru na vysoký zalesněný vrchol hory, kde prudké hromobití bičuje zemi. Černé bouřkové mraky se halasně sráží na noční obloze.

Když klesáte k zemi, silný třaskavý zvuk rozčísne ovzduší. Klikatice blesku odlomí velkou větev starého dubu, ve výbuchu světla a hromu. Spálený konec ulomené větve stále hoří, zatímco jí Michael zvedá, aby sis ho prohlédl. Zadíváš se do ohně, avšak teplo je silné a ty zcela nechápeš, co po tobě archanděl žádá. „Je to horké“, povíš mu.

„Pohlédni hlouběji“, odpoví ti. Hledíš do ohně, ne svýma tělesnýma očima, ale svým vnitřním zrakem. Tvá vize ohně se promění, jako by obraz ohně změnil rozměr. Teplo ohně se umenší - přinejmenším již ti nevadí. Nyní vidíš bílé plameny, nikoliv rudé, a uvědomíš si, že se díváš na oheň na mikroskopické, stejně jako mikrokosmické úrovni.

Vidíš, že fyzickým zdrojem ohně, je rychlá chemická proměna, která vyzařuje teplo, energii a světlo spojené s plamenem, jež je oxidací hořlavé látky. Avšak také vidíš, že duchovní zdroj, probíhající chemické reakce, je výsledkem díla duchovních bytostí, známých jako salamandři, elementální bytosti ohně. Vidíš malá tancující stvoření, jako plamínky, formující se do tvaru písmene „s“ a spojující se dohromady, aby započaly proces spalování. Když se spolu dva salamandři propletou, jako hadi na Hermově holi, utvoří planoucí jiskru. Také vidíš entitu, která je vůdcem ostatních, malou, rudovlasou postavu lidské podoby, která sedí se zkříženýma nohama ve středu planoucích stvoření. Michael ti poví, že to je Džin, král Salamandrů.

Vize slábne, jak odpoutáváš vědomí od planoucí větve. Michael ukáže k oblasti s hustým podrostem, vedle zasaženého dubu. Blesk roznítil požár křoviny, který se divoce rozšířil lesem. Jsi zděšen z té zkázy, avšak Michael ti poví, že tento požár je lesu prospěšný, odstraňuje staré mrtvé stromy a houští, takže nové semenáčky mají příležitost zakořenit a růst. Tvá úzkost se zmenší, když si uvědomíš, že tato očista bude z dlouhodobého hlediska pro starý les dobrá.

Rozjímáš nad teplem ve svém vlastním těle a nad tím, jak tvé tělo pracuje na proměně potravy v teplo a energii.

Michael vypadá, že je s tebou spokojen. Bere tě znovu za ruku a oba dva letíte zpět k soutoku čtyř řek.

Když přistanete na zem, Gabriel, archanděl vody, se vynoří z řeky vody na západě. Má uvolněnou ženskou postavou s plným tělem a obličejem, je světlovlasá, oblečená v róbě modré a oranžové, s oranžovým provazem kolem pasu. Její křídla se třpytí jako tekuté sklo a nese velký modrý pohár. Je velmi rozkošná a uklidňující na pohled.

Požádáš jí, aby ti ukázala dílo elementální vody, v říši Malkut. Gabriel sáhne do záhybů své róby a vytáhne modrý vodní trojúhelník. Dotkne se jím tvého pupku. Pocit tepla se zde počíná šířit. Archanděl tě vezme za ruku a společně letíte přes ohromný oceán. Hluboko pod vámi je několik delfínů, skákajících skrze vlny ve hře. Dál vpředu, zahlédnete párek modrých velryb, vskutku obřích stvoření, prskajících vodotrysky z jejich impozantních hlav, jak vyfukují. Ty a archanděl, proletíte nad těmito mírumilovnými tvory. Nakonec zahlédnete malé tečky půdy - ostrovy země na ohromné ploše moře. Gabriel tě snese na jeden z těchto malých kousků země.

Ve středu ostrova, je malý pramen čerstvé vody, který vtéká do moře. Gabriel tě poučí, abys dlaněmi utvořil pohár, naplnil je čerstvou vodou a pozoroval. Učiníš tak.

„Je to mokré“, povíš jí.

„Pohlédni hlouběji“, odpoví ti.

Zahledíš se znovu do vody, tentokrát svým vnitřním zrakem. Obraz vody počíná bublat a proměňovat se, jako by procházel změnou rozměru. Bubliny zmizí, zatímco hledíš do mikrokosmické úrovně vody. Proti čisté průhlednosti vody, vidíš atomy rozličných chemických sloučenin, vázajících se dohromady a tvořících molekuly nových látek. Avšak také vidíš drobné duchovní bytosti, malé oranžové a modré úhořovité stvoření plavoucí v nekonečných kruzích, pronikající hranicemi každé nové molekuly, procházející dokonce těly mikroskopických živočichů a rostlin skrze osmózu. Toto jsou Undiny, elementální bytosti vody, tiše vykonávající své božské dílo, předávající informace a vědomí z jedné molekuly do druhé, točící energetické vzory, způsobující vlnění jevů, pohyb a plynutí a počínající procesy purifikace. Ve středu těchto vlnících se stvoření, je jedna s lidskými rysy a modravou pokožkou, vypadající asi jako vodní víla z dávných evropských pohádek. Gabriel ti poví, že to je Niksa, královna Undin.

Vize se vytrácí, jak stahuješ vědomí z vody, ve svých spojených dlaních. Gabriel ti poví, abys vodu vypil a ty tak činíš a necháváš studenou tekutinu uhasit svou žízeň. Představíš si Undiny pohybující se tvou krví, roznášející živiny ke všem jednotlivým buňkám a odnášející škodliviny. Myšlenka na tento proces purifikace, tě zanechá s pocitem čistoty a svěžesti.

Vzhlédneš a spatříš klidné rysy Gabrielovy. Vezme tě opět za ruku a oba dva letíte zpět k soutoku čtyř řek. Když přistanete, Rafael ⁵⁾, archanděl vzduchu, se vynoří z řeky vzduchu na východě. Je vysoký, éterické postavy, světlovlasý a oblečený ve žluté a fialové róbě. Jeho bledě žlutá křídla, jsou éterická a průhledná, jako mlha samotná. Drží Hermovu hůl, Caduceus. Nikdy jsi ještě nespatřil tak královsky působící postavu.

Požádáš ho, aby ti ukázal dílo elementálního vzduchu, v říši Malkut. Rafael sáhne do záhybů své róby a vytáhne žlutý vzdušný trojúhelník. Dotkne se jím spodku tvého hrdla. Začíná se tam šířit pocit tepla. Archanděl tě vezme za ruku a společně letíte vysoko nad oblaka.

Brzy už plachtíte výše, než kam se ptáci samotní odváží vzlétnout. Vítr bičuje tvé vlasy a oblečení. Prolétáváte oblaky dovnitř a ven, cítíce studenou vlhkost na vaší pokožce. Vrhnete se k zemi zběsilou rychlostí, jen abyste se na poslední chvíli stočili, stoupajíce vysoko do stratosféry. Potom tě Rafael vezme vysoko nad mezosféru nějakých padesát mil nad povrch Země. Odtud vidíte celé plochy pevniny mezi trhlinami v oblacích. Nad vámi je nesmírnost tmavého vesmíru - hvězdy a planety v jejich tichém majestátu. „Co vidíš dole?" ptá se archanděl.

„Oblaka“, odpovíš.

„Pohlédni hlouběji“, odpoví ti.

Zahledíš se znovu do atmosféry, tentokrát tvým vnitřním zrakem. Tvá vize zemského povrchu se zdá měnit a křivit. Nyní vidíš vzory vzdušných proudů nad vnějškem planety, jako by byly namalované v rozličných barvách umělcovým štětcem. Posouvající se proudy, změny v rychlosti větru a teplotě vzduchu, formující se bouře a vířící vzory hurikánů jsou všechny vidět. Vidíš, jak zásadní je nestálý element vzduchu pro počasí na Zemi a jak často pracuje v tandemu s elementem vody. Obaluje Zemi v ochranné pokrývce, která činí život možným.

Rafael tě vezme dolů, skrze atmosféru, prudkým klesáním směrem k zemi. Když jste blízko země, zpomalí a vy se elegantně dotknete země, téměř bez úsilí. Rafael pokyne směrem k travnatému poli, obklopenému hájem stromů. Svým vnitřním zrakem vidíš tisíce Sylf - drobných duchovních bytostí s pavučinovými křídly nesoucích lucerničky. Zdálky připomínají světlušky. Lucerny, které nesou, jsou schránky životodárné jiskry, která je přenášena vzduchem ke všem vzduch dýchajícím tvorům. Dokonce i vodní stvoření potřebují tuto jiskru, získávajíce jí skrze žábry nebo pokožku. Element ohně také potřebuje životodárný vzduch pro spalování. Skupina Sylf, kmitá okolo jedné, která je větší než ostatní, připomínající elfa nebo skřítka s křídly vážky. Rafael ti poví, že to je Paralda, král Sylf.

Zatímco tam stojíš, vdechuješ Sylfy. Jejich kyslík vstupuje do tvých plic a je roznášen do všech částí tvého těla. Cítíš životní sílu v každé buňce.

Posilněn pohlédneš vzhůru a vidíš Rafaela usmívajícího se na tebe. Znovu tě vezme za ruku a oba dva letíte zpět k soutoku čtyř řek.

Když přistanete na zem, Uriel, archanděl země, se vynoří z řeky země na severu. Jako světlejší varianta Sandalfona, je Uriel také oblečena v róbě z citrónové, olivové, červenohnědé a černé. Její křídla jsou černá s bílými konečky a v rukách drží stonky zralé pšenice.

Požádáš jí, aby ti ukázala dílo elementální země, v říši Malkut. Uriel sáhne do záhybů své róby a vytáhne černý trojúhelník země. Dotkne se jím tvých chodidel. Začíná se tam šířit pocit tepla. Archanděl tě vezme za ruku a společně letíte přes míle hornatého terénu, plochých pastvin a bujných deštných pralesů.

Uriel se náhle ponoří do země. Přestože jsi polekaný, nejsi zraněný. Oba dva se zavrtáváte dolů do hlíny. Konečně se propadnete do jeskyně s podzemním pramenem plynoucím skrz, který se tu a tam zajiskří drahokamy. Podlaha jeskyně se hemží živočichy, hmyzem a žížalami. Uriel poklekne, aby prozkoumala zemi. Řekne ti, ať učiníš totéž.

"Co vidíš?" ptá se tě.

"Brouky a kameny," odpovíš.

"Pohlédni hlouběji," odvětí ti. Zahledíš se znovu do země, tentokrát svým vnitřním zrakem. Tvůj obraz země se zdá křivit a kroutit. Pokřivení zmizí, jak se zahledíš na mikrokosmickou úroveň země. Když zaměříš svůj pohled na černé pozadí půdy, spatříš duchovní bytosti usměrňující pohyby hmyzu. Tyto entity jsou malá černá stvoření rozličných druhů. Jsou to Gnómové. Někteří vypadají jako bytosti z evropského folklóru, ale jiní vypadají jako černé žížaly nebo jako améby s aurou. Taková různorodost! Několik stvoření provádí rozdílné úkony. Některé stlačují hlínu a minerály do drahokamů. Některé vytvářejí ložiska kovové rudy. Některé řídí žížaly, aby tunelovaly skrz zemi, provzdušňujíc půdu. Některé uvolňují minerály z mrtvé organické hmoty zpět do půdy. Tolik činorodí tvorové, pro tak „stálý“element! Jeden z těch klasičtěji vypadajících Gnómů, vzrostlejší než většina, stojí uprostřed ostatních. Uriel ti poví, že to je Ghob, král Gnómů.

Sáhneš dolů do hlíny a najdeš krystaly soli. Uvědomíš si, že celé tvé tělo je složeno z minerálů země. Ty a země jste stvořeni ze stejné látky. Části tebe kdysi existovaly v jiných tvorech, v rostlinách a v samotné půdě.

Uriel přeruší tvé rozjímání. Je čas jít zpátky. Archanděl tě vezme za ruku a vytáhne tě vzhůru, ven ze země. Letíte zpátky k soutoku čtyř řek.

Čtyři archandělé tě znovu obklopí, tyčí se nad tebou jako prastaré megality. Avšak mají ještě více věcí, co ti ukázat. Svým vnitřním zrakem vidíš planetu Zemi, zavěšenou uprostřed, mezi čtyřmi archanděly. Vidíš, co mohou enviromentální nerovnováha a klifotické zlo, vypuštěné lidstvem, učinit s planetou. Vidíš, jak je deštný prales velikosti New Jersey, spálen na popel během jediného dne. Vidíš spalování fosilních paliv a metrické tuny znečištění, které vypouštějí do ovzduší. A vidíš smrtelné jedy vypouštěné do oceánů a řek celé planety, prosakující do spodních vod, které pijeme. Také vidíš akry divokých oblastí vyhlazených buldozery - nahrazené budovami a parkovacími místy. Všechny tyto události probíhají na denní bázi. Tato vize ukazuje materiální touhy lidstva v amoku a ohrožující Zemi, na které žijeme. Je to smutný obraz a ty se zavazuješ používat svou moc rozlišování, abys pomohl obnovit rovnováhu na Zemi, jakýmkoliv způsobem dokážeš. Archandělé ti nabídnou závěrečnou radu.

Rafael prohlásí: "Buď pohotový a čilý jako Sylfy, ale vyhni se lehkomyslnosti a rozmaru."

Michael radí: "Buď rázný a silný jako Salamandři, ale vyhni se vznětlivosti a zuřivosti."

Gabriel praví: "Buď přizpůsobivý a vnímavý k obrazům, jako Undiny, ale vyhni se lenosti a nestálosti."

Uriel prohlásí: "Buď pracovitý a trpělivý jako Gnómové, ale vyhni se hrubosti a lakomství."

Sandalfon k tobě hovoří: "A tak postupně rozvineš síly své duše a uzpůsobíš se být důstojnou nádobou pro božské světlo."

Čtyři archandělé elementů zmizí, v záblesku světla. Jsi opět v chrámu Malkut, stojíš před oltářem naproti Sandalfon. Na své cestě jsi vůbec chrám neopustil. Sandalfon se tebou zdá být potěšena. Kruh světla, který ji vždy obklopuje, vypadá, že září ještě jasněji.

Poděkuješ Sandalfon, za tento první z mnoha průzkumů Stromu Života. Ona laskavě pokývne hlavou a ztratí se z dohledu. Otočíš se a staneš před portálem, skrze který jsi ponejprv vstoupil do chrámu. Učiníš Znamení Vstupujícího a vykročíš skrz. Když jsi na druhé straně, učiníš znamení ticha.

 

Jesod

 Jesod

 

 

 

 

Chic Cicero

                                                                                                            Sandra Tabatha Cicero

  Jesod je devátá sefira a je to sefira základu.  Základ znamená astrální základ, nebo matrici, na které jsou vystavěny všechny manifestované formy fyzického světa. Je to sféra astrální úrovně, na které, ve své představivosti, tvoříme obrazy. Jesod působí na obrazy a procesy nevědomé mysli a na podvědomé tělesné funkce, kterých si nejsme vědomi. Doménou deváté sefiry je také plození, biologie, intuice, vládne rytmu a kolísání, přílivu a odlivu. Přiřazen je jí Měsíc, vládce instinktivní mysli.

Podle Sefer Jecira:

 Devátá stezka je čistá inteligence a nazývá se tak proto, že očišťuje zmnožené, zkouší a opravuje účelné uspořádání, jejich vyjádření a vyvolává jejich soulad, v němž jsou spojovány (kombinovány) aniž by byly umenšovány či děleny.

Text jasně říká, že povinností Jesod, je očišťování a opravy emanací. Ačkoli jsou Božské emanace proudící Stromem dolů skutečně čisté, mohou být prověřeny či opraveny tak, aby mohly být ustaveny do nosiče (vehikula) husté hmoty. Jesod také připravuje, či řídí, jednotu těchto emanací tak, že pouze manifestace hodné vehikula, jsou stvořena ku přijetí Božské energie, která je takto přiváděna do fyzického vesmíru, aniž by se snížila její původní čistota. Duchovní zkušenost Jesodu je „ Vize soukolí universa”. To znamená, že Jesod je sférou astrálního světla, jež je také známé, jako akáša. To je éterická látka, která je základem husté hmoty, astrální matrice, na které je fyzický vesmír „postaven”. Jesod je „nádoba”, přijímající vlivy všech předcházejících sefirot, které jsou poté sloučeny do plánu, tvořeného astrálním světlem. Tento plán je základem, éterickým dvojčetem, na kterém je pozemský svět postaven. Všechny události, ať přírodní, či způsobené člověkem, se vyskytují v éteru, Jesodu, ještě před tím, než se uskuteční ve fyzickém světě. Devátá sefira, je posledním krokem aktivujícím konečnou manifestaci ve hmotě. A stejně tak, jako byly všechny planety zrozeny nejdříve v Božské mysli, se všechny vynálezy objeví nejdříve jako nápady v jesodické části vynálezcovy mysli. Jesod je nižší sídlo intuice lidského druhu. Kromě toho se zde odehrávají všechny magické operace. Mág se při provádění změn ve fyzickém světě snaží, manipulovat jemnými astrálními proudy.

Řízená vizualizace do Jesod

 

Shrnutí: student cestuje z Malkut do Jesod, kde se setkává s archandělem Gabrielem a se čtyřmi cheruby, kteří reprezentují čtyři formativní energie Tetragrammatonu.                                               

 Symbol Jesod: Ankh

   Představuj si, že stojíš před portálem astrálního chrámu Malkut. Jeho dveře jsou rozdělené čtyřmi  barvami: citrónovou, olivovou, červenohnědou a černou, s  vyrytým bílým písmenem Mem, počátečním písmenem sféry Malkut. Učiň Znamení Projekce a vstup do chrámu Malkut.   Jakmile jsi uvnitř, učiň Znamení Ticha. Obklopuje tě důvěrně známá desetiboká komnata s podlahou z černých a bílých dlaždic, révou porostlé dubové sloupy, strop z krystalů křišťálu, řeřavějící ohniště na jihu templu, fontána s mozaikou modrého orla na západě, tichý, šedý balvan na severu, velký koš s kadidlem na východě a centrální oltář, malovaný čtyřmi barvami Malkut zvýrazněnými bílou linkou.  Přitahován blíže, k centrálnímu plameni na oltáři, intonuj jména náležející k tomuto chrámu: Adónai Haárec, Sandalfon a Ašim. Východně od oltáře se ve vířícím oblaku kouře z kadidla zjeví Sandalfon. Stoupající závoje dýmu kadidla, hladí její mnohobarevné roucho. Zdravíš vysokou zářící bytost Znamením Vstupujícího a ona odpovídá znamením ticha.  „Díky jakému symbol jsi sem vstoupil a co hledáš? Ptá se. Držíc Ankh odpověz: „ Tímto symbolem věčného života. Hledám chrám Jesod, templ Všemocného Živého boha.”                                                                                                                 

   Sandalfon tě odvede na východní stranu chrámu, kde tarotová karta Universum zakrývá dveře, stezky Tau. Načrtne ti prstem na čelo písmeno Tau a řekne ti, že to zrychlí tvou pouť po stezce Tau. Projdeš vchodem a pak rychle procházíš modrofialovým tunelem, nad sebou hvězdné nebe.                                

 Mrknutím oka ses ocitl na konci indigové stezky Tau, tváří k chrámu Jesod. Velké fialové dveře jsou přímo před tebou. Na nich je vyryté písmeno Jod, začáteční písmeno sefiry Jesod, vyvedeno ve žluté barvě. Udělej znamení projekce a vstup do Jesod.  Jakmile se ocitneš uvnitř, učiň Znamení Ticha. Devět stěn v barvě fialové, tvoří vnitřek chrámu, obrazy devítistěnu zdobí podlahu. V každém z devíti rohů sálu, visí kadidelnice naplňující chrám vůní jasmínu. Strop zdobený různými fázemi měsíce, je vykládaný křemenem a ebenovým dřevem. Centrální oltář, vyvedený ve stříbře, je pokryt sametovou indigovou barvou. Na chrámovém oltáři, ve stříbrné misce s podstavcem ze tří měsíčků, jasně hoří plamen. Pocit, který zde máš je zcela odlišný od toho z chrámu Malkut. Žádný pocit bezpečí či pevnosti se tu neevokuje. Tady má vše éterickou kvalitu. Cítíš, že kdyby ses pokusil dotknout oltáře, tvá ruka by jistě prošla skrz. Přítomen je také pocit sexuálního vzrušení, z čehož ti vstávají chlupy na rukou. Tento chrám je příbytkem kundalini, hadí síly. Můžeš tu sílu cítit jako brnění určitých nervů podél svojí páteře, jež začalo tvým vstupem do Jesod. Cítíš radost a vibruješ boží jméno, této sféry: Šadai El Chai. Potom zavolej archanděla Gabriela, jako průvodce, v řádu andělů známých jako Cherubim. Zhmotní se z jasmímové mlhy, materializujíc se přímo před tebou, archanděl Gabriel oděná ve fialové roucho se žlutým lemem.  Její rysy jsou úchvatné, jemný oválný obličej rámovaný tmavě hnědými, po ramena dlouhými vlasy. Její zelené oči jsou velké a smyslné a její velká křídla fialově sametová. Nějak máš pocit, že Gabriel by se ti stejně tak mohla zjevit jako mladý krásný chlapec z renesanční malby. Promlouvá k tobě:  “Aj, vize soukolí universa, vstoupil jsi do pokladnice obrazů a sféry Máji či iluze. Díky jakému symbolu jsi vstoupil do Zrcadla Universa?” Pozvedni Ankh a odpověz: „Díky tomuto symbolu Ankh, symbolu života”. Stojíš tváří k archandělovi, chrámový plamen oltáře je mezi vámi a ona směřuje tvou pozornost na jasně zářící chrámový oheň, hořící ve stříbrné míse. Zdá se ti, že chrám okolo tebe se stává průsvitný, mizí z dohledu v oblacích mlhy.

 

 

   V mlze vidíš zářící obraz velikého plamenného meče, který ti byl poprvé odhalen v chrámu Malkut. Nad ním stěží rozeznáváš linie obrazu trojúhelníku, matně zářící proti temnotě obklopující vizi. Na jedné straně plamenného meče jsou dvojice hebrejských písmen, tvořících spolu tvar jména Jod He Vau He, planoucí bílým světlem.  Před tvýma očima, se písmena promění v postavy mocných andělů, dva na pravo a dva na levo. Všichni andělé mají čtvero křídel, dvě vypínající se nahoru a dvě dolů. Jedna z postav na pravé straně má lví hlavu a druhá hlavu orlí. Postavy na levé straně mají hlavy člověka a býka. Dohromady tvoří neproniknutelnou bariéru, obranou zeď proti zlu a nerovnováze. Vzpaženými pažemi tvoří kříž Tau. Slyšíš hlas Gabriel, jak k tobě mluví: “A Tetragammaton umístil cherubíny na východ od Zahrady Eden a plamený meč, otočen všemi směry, udržujíc stezky Stromu Života. Jím byla stvořena příroda, aby lidstvo vyhnané z Edenu nepadlo do nicoty. On svázal člověka s hvězdami jako řetězem. On ho vábí fragmenty Božího těla, rozptýlenými v ptáku, zvířeti či rostlině a on nad ním běduje ve větru, v mořích a na horách. Na konci věků přivolá cherubíny od východu zahrady Eden a všichni budou stráveni a stanou se nekonečně svatými.” Cherubíni shodně zkříží paže na prsou ve znamení zabitého Osirise. V záblesku světla vize mizí, nahrazena fialovou mlhou. Opar, který tě obklopuje je hustý a viskózní. Pohybuješ se v něm snadno ale pomalu, jako ve zpomaleném filmu. Začínáš rozeznávat tmavé formy a tvary. Jak se stahují blíže, stávají se postupně jasnější, jak procházíš kolem. Vidíš dlouho zemřelé lidi, které jsi kdysi ve svém mládí znal.  Někteří se na tebe usmívají, zatímco u ostatních se zdá, že si tě ani nevšimli. Vidíš domy, kde jsi kdysi žil, domácí mazlíčky svého dětství, které jsi kdysi miloval. Hračky, knihy a jiné věci, s kterými sis kdysi hrál. S překvapením poznáváš lidi a věci, dávno ztracené ze tvé paměti. Vzpomínky se táhnou dál a dál do minulosti až do tvého raného dětství. Brzy dosáhnou momentu tvého narození a pak jdou ještě dál. Obrazy nyní sestávají z archetypálních vzpomínek pohřbených hluboko v mysli každé lidské bytosti. Vidíš veliké kamenné megality, válečné vozy, velká zapomenutá města, bitvy, dřevěné lodě a obrovské sochy bohů, které nejsi schopen dostatečně rozpoznat. Tyto scény postupně mizí ve fialových závojích.

    Náhlý záblesk světla zahání hustou mlhu. Před tebou stojí mocný cherub se lví hlavou, kterého jsi viděl už dříve. Nahý do půli těla, oblečen v krátkou suknici, egyptského stylu. Hustá hříva rámuje jeho snědou kočičí tvář. Jeho kůže má barvu ohně a čtyři sněhobílá křídla obkreslují jeho úžasné tělo. Nad jeho hlavou je hebrejské písmeno Jod, obklopené zlatou svatozáří. To je Arje, velký cherub ohně. Žádáš anděla o vysvětlení úkolu andělského hostitele Jesodu. Arje odpovídá: ”Cherubíni jsou živoucí síly svatých písmen Tetragrammatonu. Jsme kreativní síly Boží, vyjádřené uvnitř elementů, existujících před jejich fyzickou manifestací v Malkut. Jsme velké formativní energie rozdělené do elementů fyzického království.” Hebrejské písmeno Jod, nad jeho hlavou se jasně rozzáří, jak pokračuje. “Písmeno Jod je kreativní silou stojící za elementem ohně. Je to iniciátor, svatá jiskra aspirace, genesis života.”  Arje natáhne ruce a ty vidíš rudý Jod v jeho dlaních. Umístí ho nad tvou hlavu, kde zůstává, ozařujíc tvou auru. Jakmile to učiní, příliv božské energie zaplaví sféru tvých pocitů. Další záblesk světla osvětlí fialové mraky a Arje je pryč. Na jeho místě stojí mocný cherub s orlí hlavou. Nejsi si zcela jistý zda Arje zmizel, či se jednoduše transformoval v jiného cheruba. Jeho tělo je také lidské a je do pasu nahý. Jeho oči jsou divoké a pronikavé, jeho kůže má jasně modrou barvu vody a jeho čtvero křídel je plně roztaženo. Pohled na něj bere dech. Nad jeho hlavou je zářivě bílé hebrejské písmeno He. Velký cherub živlu vody Nešer stojí před tebou a říká: “Cherubíni jsou silní Šadai El Chai. Sloužíme jako strážci portálů mezi světy. Působíme jako průvodci, heroldové a zástupci rovnováhy. „Hebrejské písmeno He nad jeho hlavou, září světlem jak pokračuje:  „Písmeno He je formativní síla elementu vody. Je vodou stvoření, studnou moudrosti a vědomí božství.” Nešer natáhne svou ruku a v ní je modré písmeno He. Umístí ho nad tvou hlavu, kde se připojí k prvnímu písmenu Jod. Okamžitě pocítíš spojení s vyšším vědomím universa. Obě písmena Jod a He se bíle rozzáří, jak utvoří Boží jméno JAH ve tvé auře.

   Nešer zmizí v záblesku a cherub s lidskou hlavou je na jeho místě. Vypadá docela lidsky až na čtyři bílá křídla, rostoucí z jeho ramen. Je oblečen ve stejnou krátkou suknici jako předchozí a vypadá jako řecký bůh. Nad jeho hlavou je hebrejské písmeno Vau, obklopené bílou svatozáří. Je to Adam, velký cherub vzduchu a říká: “Cherubíni jsou živoucí dech JHVH. My usměrňujeme síly Tetragrammatonu dolů, z neviditelné sféry do nižšího světa Malkut. Působíme přes fixní znamení zvěrokruhu.” Hebrejské písmeno nad jeho hlavou, se jasně třpytí, jak pokračuje: “ Písmeno Vau je volatilní síla v elementu vzduchu. Je to završení triády, syn, smírčí, velký zprostředkovatel.” Adam drží žluté písmeno Vau v dlani své ruky a umístí ho k ostatním písmenům, hned nad tvou hlavou. Stejně jako u předchozích dvou písmen Vau zbělá. Jak se to stane, máš okamžitý pocit jasnosti mysli, jako kdyby kousek skládačky, který ti léta unikal, náhle zapadl na své místo. Zahřmění oznamuje příchod čtvrtého cherubína. Tam kde naposledy stál Adam, se objeví cherub s býčí hlavou, povstávající z fialové mlhy, podoben krétskému Minotaurovi starého Řecka. Postava v krátké bílé suknici s výrazně tmavou pletí, se čtyřmi bílými křídly hozenými nazad z mocných ramenních svalů. Hebrejské písmeno He nad jeho hlavou. Šór, velký cherub živlu země stojí před tebou. Říká: “Cherubíni jsou místokrálové astrálních živlů. Jsme stavitelé pokládající základy království.“ Hebrejské písmeno He, korunující jeho hlavu, září světlem jak pokračuje: „Koncové písmeno He, je stabilizující síla elementu země. Je to završení čtvernosti, základní kámen.” Šór natáhne ruku a v ní má černé písmeno He. Umístí ho nad tvou hlavu k ostatním třem písmenům. Písmeno zbělá a Boží jméno JHVH je kompletní ve tvé sféře pocitů. Najednou máš pocit přívalu energie na všech úrovních své bytosti, od nejvyšší složky tvé duše až do poslední buňky a atomu tvého fyzického těla. Cherub země se pomalu ztrácí v oblacích fialové mlhy. Na jeho místě je nyní rovnoramenný kříž, otáčející se kolem své centrální osy. Pozorujíc kříž slyšíš, hlas Gabriel jak ti říká: „Hle syntéza cherubínů se zakládá na rotujícím kříži v pentagramu, v ideji jednoho ducha vládnoucího čtyřem elementům.” Obraz kříže se začíná rozplývat, a jak mizí, slabý obrys pentagramu ještě chvíli visí ve vzduchu, než zmizí.                                       

 

                                              

    Znovu se ocitáš v chrámu Jesod, stojíc proti oltáři a Gabriel, jejíž věčná krása tě okamžitě uvolní. Pomaže tě vonným olejem a ukáže ti pár fialových kožených sandálů na podlaze před oltářem. Dává ti pokyn nosit tyto sandály na každé stezce vedoucí ze sféry Jesod, abys měl na svých astrálních cestách vždy pevný základ. Děkuješ Gabriel, vůdci cherubínů a cítíš, že budeš mnohokrát pracovat s anděly sféry Jesod ve své budoucí magické práci. Rychle sestupuješ z Jesod, následujíc modrofialovou stezku Tau, zpět do chrámu Malkut. Sandalfon vlídně kývá hlavou a ztrácí se z dohledu. Otáčíš se tváří k portálu, kterým jsi do chrámu vstoupil. Učiněním Znamení Projekce procházíš skrz. Jakmile jsi na druhé straně, učiň Znamení Ticha.