Bafomet

 

Rohatý bůh čarodějnic                                                     

                                                                                  Michael W. Ford

 

 

   Osmirohý Bůh Octonimos, též známý jako Bafomet, hraje významnou roli v moderních textech chaos magie, týkajících se praxe čarodějného sabatu. Každá Bafometova strana reprezentuje speciální aspekt magie. Dále reprezentuje spojení mezi astrálním sabatem (snovým sněmem) a denní stranou (tedy magií)pozemského života. Denní strana je pochopitelně manifestace ve hmotě. Kombinace těchto dvou aspektů, spojena s inspirovanou vírou a činem, reprezentuje stav osobní síly, poskytující přístup k proudu 93, jež je vitálním zdrojem Thelemy.

   V knize Dogma a rituál vysoké magie, od Elifase Léviho, je popis jeho slavného obrazu Bafometa, jež následuje:

   Kozel vyobrazený na našem titulním listě, má na čele vrcholem vzhůru směřující znamení pentagramu, symbolu světla, jeho dvě ruce vytvářejí znamení hermetismu, jedna z nich ukazuje nahoru na bílý Měsíc Chesedu, druhá na černý srpek Gevury. Toto znamení vyjadřuje dokonalý souhlas Milosrdenství a Spravedlnosti. Jedna jeho ruka je ženská, druhá mužská, jako u androgyna Khunrathova, jehož atributy jsme musili sjednotit s těmito (tj. našeho kozla), poněvadž je to jeden a týž symbol. Pochodeň inteligence, která plane mezi jeho rohy, je magickým světlem universální rovnováhy, obraz duše, povznesené nad hmotu tak, jako plamen, spojený s materií, vyzařuje nahoře nad ní. Hnusná hlava zvířete vyjadřuje hrůzu hříšníka, jehož hmotně jednající, jedině zodpovědná část, také jediná bude trpět trestem, neboť duše je svou přirozeností necitlivá a utrpení podléhá jedině tehdy, když se zhmotní. Kaduceus, umístění namísto pohlavního údu, představuje věčný život, tělo, pokryté šupinami, pak vodu, nad ním umístěný půloblouk atmosféru a následná křídla prchavost (volatilitu). Dvě ňadra a androgynní paže této sfingy okultních věd představují lidství.

    Plamen mezi rohy, který symbolizuje magické světlo univerzální rovnováhy, má velký význam. Představuje duši povýšenou nad materii (Lucifer) a tento plamen ozařuje materii, ke které je připoután (Satan).

   Manifestace Svatého anděla strážce (Pravá vůle, skrytý génius a Duch světla) je výsledek invokace a touhy stávající se tělem. Dva lidské aspekty čarodějného sabatu kozla (Bafomet), jsou přítomny v ženě (Měsíc – čarodějnictví: síla mysli, snový stav, touha iniciující víru, kterou projeví silní v konečném dosažení.) a muži (Slunce – magie: manifestace síly v těle a akci).

   Bez jedné je ta druhá ničím. Kozlímu aspektu je kabalisticky přiřazováno číslo 77, jež vyjadřuje samce, kozla a ďábla, kteří reprezentují plodnost, tvorbu, život a nespoutanou sexuální sílu. Je to paralela se základem touhy, rovnající se akci, která má základ v sexualitě řízené prvotně podvědomím, přestože se všechna touha nemusí vztahovat k sexu.

¨

   Aspekt hada je reprezentován tradičně kundalini, ohnivým hadem ve formě falu, jež je prostředkem konečné manifestace. Probuzení kundalini je spojení touhy a Id (magicky řízená vůle). Jedna ruka Bafometova, ukazuje k nebi a ta druhá k zemi. Což značí „Jak nahoře, tak i dole“, protože rovnováha je klíčem k individuálnímu nabytí Luciferova grálu (světla, moudrosti a manifestace konečného osvícení). Křídla symbolizují noční let a indikují význam lunárního spánku v čarodějném kultu.

   Kozlí čarodějný sabat, nebo Bafomet, který je znám jako Bůh čarodějnic, je bytost vyjadřující touhu + vůli = manifestaci. Noční strana stráží všechna velká mysteria Já. Výsledkem průzkumu Já, ve všech formách, dovolí prožít a vyrovnat se, se všemi aspekty individua a to jak pozitivními, tak negativními. Cíl spočívá v konečném odhalení pravé vůle.

   Pravá vůle se manifestuje na denní straně, skrze magii. Síla, k tomu, aby se prosadila a odstranila všechny překážky z cesty, je realizována skrze zkušenost a vůli po dobrém zápasu. Bafomet stráží vyšší iniciaci v luciferské magii, ze které zde nemůže být nic odhaleno.

   Bafomet může být také chápán jako Bůh poznání, přinášející rovnováhu mezi aspektem Satana (mistrovství Země, Pán Šajtán) a Lucifera (vzduch, astrální projekce, mistrovství) a spojení s dvojím aspektem Lilit (Země, noc a čarodějnictví) a BABALON (oheň, vysoké magické umění).

   Řád devíti úhlů říká, že Bafomet je ve skutečnosti Paní krve, hltavá bohyně, jejímž společníkem je Satan. Můžeme tedy Bafometa v tomto tajném mýtu ztotožnit s Lilit, či Az.

   Invokace Bafometa je lunárně – solární brána k noční straně a vtělení denní strany.

 

Invokace Bafometa

  „Ó černý plameni, iluminuješ mě svou temnou přítomností. Nechť se má síla probudí. Jsem obnažený a beztvarý. Odhaluji své pravé Já, s jeho proměnlivou esencí, jež nemůže být vyjádřeno bez falše.

 Od ohňů sabatu, ke svůdným bažinám letíme temnou nocí, Ó Bafomete, osviť mi stezku  pochodní temné iluminace.

Ty, jež neseš černé poznání duchů, Bože šelem, Bože rojů, zahal mě touto nocí a rozpal mě ohněm této moudrosti.

Víro! Vůle! Moci! IO Bafomete! Jsem Bůh, jenž předsedá astrálnímu sabatu:

Bafomete, osvícený Bože těla a ducha. Já jsem Bůh tvoření a přílivů inspirace.

Jsem Bůh, jenž ceny nemá a Bůh, jenž ctihodný je.

Jako blesk udeří, tak život vytryskne z mých očí.

Kozel a had a člověk. Já znám jejich tajemství. Padlí zřící a andělé, jež náš svatý oheň navštěvují. Jsem pánem čarodějnic, jež sabatový pohár vášně třímá. Ďáblovy kroky doznívají, pod mým radostiplným pohledem, když putuji překrásným večerem pod měsíčním nebem. Ke mně! Ke mně! Io Bafomet!“

Vzývání Bafometa, černého stínu sabatu

 „Z tichého zrcadla vystoupí čerň, mých mnohých forem Já, šeptám a kvílím na konkláve čarodějů.

Jsem v této podobě dobře znám, jako touha všech jmen minulosti a žhavá vášeň chtíče těla.

Koruna černého plamene, mezi kozlími rohy, je však mým znamením hvězdy, spojené s Algol, když Lucifer dýchá v samotném zdroji bytí.

Skrze mé ruce spojí se vůle s vyšším i nižším, působí vize, skrze Brány Pekla a Nebe, tato dvojitá extáze je průchodem mých očí, planoucích plamenem Azazela.

A uvnitř je světlo Hekaté, takže z našeho spojení Slunečního semene a nektaru Měsíce, povstane v těle jako touha.

Zaklínám slovy, která tvoří hadí cyklus tvoření a destrukce. Můj rozeklaný jazyk promlouvá moudrostí věků.

Existuji za hrobem a před ním… ze kterého se vždy k sobě vracím.

Jsem kolébka bohů noci i dne, z nichž světelné tělo září.“