Kaula #1

Kaula, rituál ohnivého hada

 

                         Tři kapitoly z knihy Kennetha Granta: Beyond The Mauve Zone

   Jedním z nejobsáhlejších a nejkomplexnějších, do dnešních dnů přeživších, pramenů tyfónské tradice je hinduistická Śrí čakra. Je to komplexní systém janter a mandal vytvářejících mapu magicko-mystických sil a silových zón, jiných dimenzí, ke kterým ve většině jiných starověkých systémů byl přístup vymazán časem, nebo zdeformován překroucením. V této a následujících dvou kapitolách se je pokusíme rekonstruovat a interpretovat ve všech ztracených tradicích, jelikož Śrí čakra obsahuje formuli úžasné potence, čekající na probuzení a znovu užití kompetentními osobami.

   Tato síla se nazývá kundalini (Ohnivý had), popisovaná v tantrách a dalších posvátných textech, jako „ta spící“ v základně lidské páteře. Zde leží stočena do třech a půl závitu spirální formy, jako glyf pranavy OM, ॐ kořenné mantry, nebo základní vibrace, která leží v jádru hmoty. Její trigram AUM souvisí se stavy vědomí, známé jako bdělost, snění a hluboký spánek. V termínech magického symbolismu jsou tyto tři stavy znázorňovány Sluncem, Měsícem a ohně.

Śrí čakra

 

  Śrí čakra definuje šest silových zón (satčakra) skrze které probuzený Ohnivý had prochází na svém výstupu z muladháry do velké, neboli Śrí čakry na vrcholu hlavy, symbolizované tisíci plátkovým lotosem. Ohnivý had není subjektem pouze v józe, alchymii a magii, ale objevuje se také v mundánní sféře lidského vědomí, ačkoliv jeho manifestace zde nejsou zdaleka tak snadno rozpoznatelné, a to kvůli jeho podstatě. Částečně probuzený Ohnivý had je zodpovědný za mnohé neobvyklé a nevysvětlitelné okultní fenomény asociované s atomární fyzikou. Určité oblasti lidského vědomí jsou na tyto fenomény obzvláště citlivé a díky tomu někteří lidé zakouší nepředvídatelné duševní stavy. Vlivy rozprouděných radioaktivních a nukleárních sil zemské atmosféry promítá Ohnivý had jako vnější projevy těchto čaker a vnitřně jako kola světla, která jsou pozorována mimořádně disponovanými jedinci a které se z nedostatku přesnějšího názvu zvou neidentifikované létající objekty (UFO). Tyto manifestace doprovází bzučení, nebo hučení, podobné nepřetržitému hluboce znějícímu bzukotu pranavy. 1) Mysl přijímá tyto tvary a zvuky ve formě determinované svou přirozenou tendencí, přizpůsobenou aktuální symbolice, náboženství, magii, technologii atd. Tyto objekty se dnes většinou považují za kosmické lodě, rakety, nebo UFO. V souladu se silovými zónami, skrze které Ohnivý had prochází, nebo v nich spočívá, se objevují tvary a zvuky projikovaných fenoménů. To, že jsou subtilního nebo éterického rázu, se vyjadřuje symbolem 3 1/2,neboť tento zlomek odkazuje na entity mezi čtvrtou a třetí dimenzí. Plnému prodloužení závitů či smyček Ohnivého hada je přiřazeno číslo padesát a padesát, nebo padesát jedna 2) písmen sanskrtské abecedy, bylo ve starověku připsáno také jemu. Číslo padesát je významné rovněž ve spojení s UFO  fenomény. Poloviční číslo nebo zlomek poukazuje na nejasné, nebo mlhavé dimenze mezi těmito dvěma čísly. Padesát jedna je také číslo Azazela, vůdce andělů (mimozemšťanů), kteří, podle knihy Henochovy, zkazily lidskou rasu, sdělujíce ženám zakázanou moudrost. Azazel také znamená „divák“, jméno ve starověku spojované s lascivními démony. Znalosti, které předaly, byly ophidiánského původu a otevíraly brány do jiných dimenzí.

   Základní rozdíl mezi mystickými a magickými stezkami není nikde jasnější, než právě v Kundalini józe. Mystici vedou Ohnivého hada přímo do sahasrára čakry, lotosu v mozku. Magici ho svádějí naopak dolů, k jeho základně v muladháře, nebo svadhištháně, kde je jeho příbytek. První ze způsobů vede k mokše, neboli k osvobození z časových cyklů, což také znamená osvobození z kruhu dalších zrození a smrti. Dokud se tak nestane a mystik neopustí své fyzické tělo, obrní ho, až na malé výjimky, vůči všem vnějším vlivům. A tehdy zažívá téměř nepřetržitou blaženost, až po zbytek svého života. Takto se přidrží džívanmukti  nebo vidéhamukti, nikoliv však podle své karmy, neboť jí už dále není svázaný, ale podle svého svobodného výběru, což je korunou mystické stezky. Na vrcholu magické stezky čekají naopak siddhis ,koncentrované v kameni mudrců, který je připravován v muladháře.

K.G. podle A.O.S.

 

   Teorie praví, že nektar, vylučovaný hadí sílou při jejím výstupu do sahasráry, je uvolňován do mozku pomocí stimulace aplikované na čakry, vzrušené jejím stoupáním. Jestliže je tento proces magicky kontrolován, projevuje se v určený čas. Nektar je shromažďován v muladháře, po svém sestupu ze šušumny,3) nabit silami zón, které ho „ pokřtily ohněm“, na jeho sestupu dolů. Nejzazší výron vytryskne z genitálního otvoru té ženy, která byla vybrána k tomu, aby v rituálu zastupovala bohyni Šrí čakry. Tyto praktiky byly praktikovány starověkými sanjásiny, kteří nabíjeli tyto kaulas pouze uctíváním bohyně v nejnižší čakře. To je jádro sporu mezi stoupenci dakšináčára a vámáčára, když prvně jmenovaní prohlašovali, že jejich cesta vede ke spáse, zatímco cesta kaulas rovnou do pekel. První cesta je mystická, druhá magická. Ale nektar přináší užitek v obou případech, díky vplývání relativního (fenomenálního) vědomí, do vědomí absolutního (noumenálního) v sahasráře, což je formující proces, vedoucí k plnému vyjádření reality posledně jmenovaného, k jeho spirituálnímu a vrcholnému uskutečnění. Výběr toho či onoho nejspíše není možný a pravděpodobně závisí na karmě jednotlivce a stupni jeho dosažení. Oba náhledy jsou koncepční a jako takové relativní. Skutečné dosažení leží za, či vně časoprostoru. Budeme se nyní více zabývat magickými projevy Ohnivého hada ve vztahu ke Šrí čakře, nejvyšší silové zóně Bohyně.

   Analýza Šrí čakry zevnitř ven4) odhaluje bindu, které znázorňuje soustředění v semenné formě kosmického vědomí. V ústředním trojúhelníku, který obsahuje toto bindu, je Bohyně samotná, ztělesněná suvasiní,5) nebo ženou vybranou k rituálu. Úhrnný počet trojúhelníků v jantře je spočítán na čtyřicet tři, nebo čtyřicet čtyři, pokud se bindu započítává. Nejdříve prozkoumáme významy obou čísel a jejich vztahy ke čtyřem branám, šestnácti plátkovému lotosu na okraji kruhu a osmi plátkovému lotosu vnitřního kruhu. Vnější brány6) jsou obsazeny čtyřmi  akašanis 7). Na šestnácti plátcích lotosu je šestnáct jóginís reprezentujících šestnáct nitja božstev předsedajících dnům a nocím, solárního a lunárního, nebo světlých a tmavých čtrnáctidenní.

   Osmiplátečný lotos obsazují vasinís. V centru jantry je suvasiní, která reprezentuje bohyni Šrí čakry, Šrí Maha Tripuru Sundari  8). Čtyřicet čtyři úhly jsou rozprostřeny jako síť, mezi  suvásiní a vasinís, udávají tvar Šrí čakry bohyně a celkově jantra představuje erotogenní zóny tumescence a detumescence v těle suvasiní. První se znázorňuje křížením dvou linií (známé jako sandhis), druhé jako křížení tří linií (marmas). Body těchto čaker se dotýkají uhlů, které představují vasiní a skrze ně jóginís, které jsou přivedeny ke hře, v různých stadiích rituálu.

   Centrální a konečná  trikona je bindu, nebo tajné semeno, od kterého se celá sít úhlů a lotosů odvíjí. Trikona reprezentuje prapůvodní touhu matky k manifestaci, jako k vlastnímu vědomí, čili se stává vědomým objektem. Její subjektivita je vnímána z vnějšku, jako objektivní universum. Proces květu, vyrůstajícího do plně rozvitého lotosu, vyjadřuje právě tento diagram.

   Prvotní trojitá touha se nazývá kamakala ,esence touhy. Ta spočívá v matčině kreativní vůli (ičcha), její kreativní mysli (džnána) a jejím kreativním jednáním (krija). Tyto elementy jsou vtěleny v její mantře, její jantře a její tantře. Kamakála vyzařuje z bindu manifestované universum. Středověké interpretace tohoto diagramu byly determinovány zaměřením a cílem sekt, které ho používali. Všechny z nich identifikovali Matku s matrikas nebo písmeny sanskrtské abecedy, které rozdělovali do čaker a janter shodně s esoterními systémy. 9)

   Příklad takového uspořádání  matrikas můžeme nalézt ve starověkém textu Ananda Lahari, který je detailně popisuje. Saundaryu Lahari ,jehož částí Ananda Lahari je, ilustrují magická schémata, navržená k dosahování specifických cílů, z nichž každé je popsáno v jednom ze sto tří veršů textu. S těmito praktikami, zvanými  prajógas, se zde nebudeme zabývat, protože ve skutečnosti nemají místo v mystické doktríně, kterou Šrí čakra obsahuje. Popisované procesy platí pro vysoce specializovanou „alchymickou“ formuli, která popisuje užití ophidiánského proudu a parasexuální dynamiky Ohnivého hada. K hlubšímu proniknutí k mysteriím Šrí čakry je nutné porozumět systému mikrokosmických silových zón, vizualizovaných praktikem podél ústředního kanálu v subtilní anatomii lidského těla. Tyto zóny začínají u základny páteře, ve dvou čakrách muladháře a svadhištáně v sakrální oblasti. 10) Obě dvě čakry se přiřazují k elementu ohně. Následuje manipůra a anaháta ,(Solar plexus a osrdečník), pod záštitou Slunce. Poté višudha čakra, (v hrdle) adžna, nebo mozkové centrum a lambikagra čakra. Obě pod záštitou Měsíce.

   Nad těmito třemi zónami ohně, Slunce a Měsíce, které shrnují sexuální, emocionální a intelektuální funkce, září nejvyšší „měsíční mysl“, neboli přijímač kosmického vědomí - plně rozvitý bílý lotos sahasrára čakry. Tyto paprsky zrcadlí šest tělesných silových zón a nabíjí se kalas Ohnivého hada. Tyto tři zóny kulminují a vchází do transdimensionálních lodí, označených zlomkem ardhamatra (1/2), který doplňují tři závity Ohnivého hada a tři slabiky pranavy  ॐ .Tato pranava označuje makrokosmickou kořennou vibraci, tři a půl závitu její mikrokosmický protějšek. V termínech lidského vědomí se tato śakti manifestuje ve bdění, snění a spánku 11). Těmto stavům vědomí se připisuje Slunce, Měsíc a oheň. V centrálním bindu Šrí čakry, v „mezistavu“, je mrak neproniknutelné temnoty, jehož přítomnost je nezasvěcenými zakoušena jako prázdnota, stav absence vší objektivity, jako v hlubokém spánku. Pro zasvěcence je to on sám, prekonceptuální  vědomí.

   V Anuttara Amnája, která může být poslední přeživší tradicí reprezentující génia Tyfónské gnóze, můžeme magickými prostředky vystopovat původní rituál pro probuzení Ohnivého hada. Což vyžaduje součinnost  sauvasiní a jejích dvaceti devíti posvěcených služebnic. Čtyři z těchto služebnic akašanis jsou situovány do čtyř vnějších bran bhupury. Šestnáct služebnic jóginís obsazuje vnější kruh lotosových okvětních plátků a v dalších osmi vasiní osazují vnitřní kruh. 4 + 16 + 8 = 28 plus suvasini  = 29. Dvacet osm je číslo „síly“,(śakti) IChDV „spojení“. V kabalistickém systému se dvacet osm přiřazuje sféře Venuše. Také odkazuje na ChK,“vnitřní část úst“. Toto spojení poukazuje na „lambika jóginís , „ které používají ústa a jazyk k extrahování nektaru, který lotos roní, když žár Ohnivého hada odpařuje chlad kalas. Devětadvacátá kala, suvasiní samotná, je v oplodí lotosu, v trikoně uprostřed jantry. Číslo dvacet devět přináleží stezce Qof ,odpovídající zóně psychosexuálních energií, zadní čakry višudha ,v oblasti hrdla, lambikagra čakry. Toto je „místo slova“, nebo bídža mantry, vibrace, která probouzí Ohnivého hada. V systému Thelemy dvacet devět značí „magickou sílu jako takovou“. 12)Symbolice lambika joginís, odpovídá pro dvacet devět číslo bohyně Ked, což je titul Nyth, keltská formy Neit, bohyně hvězd, nebo kalas. Navíc je v „Knize mrtvých“ psáno: “Pojídáte koláče pod pláštíkem, které bohyně Tait sama připravila“. Tyto koláče jsou krví hvězd, manifestovanou, nebo ztuhlou, jako maso v těle kněžky. V prvotních mysteriích látka označovala původní roucho, nebo smyčku likhu, která se později vyvinula v Ankh, symbol života, tj. manifestace skrze lunární „kalas“ ženy. V pozdějších fázích provedení mysterií, když už bylo zapomenuto vše, mimo vnější slupku, bylo živoucí vtělení bohyně,

Śrí Maha Tripuru Sundari

representováno písmeny sanskrtské abecedy, které byly přiřazeny vhodným mandalám (plátkům) a jantrám (trojúhelníkům) Šrí čakry. Písmena (matrikas) nebo šaktis, byla známá jako „malé matky“ a vepsaná na plátky byla zvaná Kailasa prastara. Písmena byla vybraná zasvěcenci, k representaci mystických emanací třech tříd služebnic. Tyto magické procesy měli být zahaleny pláštíkem tajemství, když se hvězdný rituál zvrhl, díky nepatřičné aplikaci směrem k nejširším masám a počet skutečných zasvěcenců převýšili nekompetentní a materialisticky orientovaní púdžáris. Později ho nahradil solární rituál, který však postrádal ryzí gnózi hvězdné moudrosti. Nicméně ve starověké kabale, existoval a umožnil adeptům udržet moudrost nedotčenou.

    Matrikas, uspořádané v duchu gnóze, byly dále skrytě užívány k tvorbě vitálních manter z jedinečných složek (služebnic) Velkého lotosu, nebo Šrí čakry. Každá sekta vyvinula své vlastní metody k zmapování nezměrného oceánu manter, akumulovaných během staletí. Z vibrací, generovaných specifickými bídžas , aktivovaných Ohnivým hadem v různých fázích jeho výstupu, jednoznačně vyplývá, že studium Šrí čakry bylo neúplné a nepochopené vzhledem k fungování Ophidiánského proudu. Je také zřejmé, že dva aspekty, alchymický a transmutační, jsou spolu úzce provázány. Oba z nich mají své kořeny v pravěké tyfónské tradici, kdysi společné pro všechny arkanické školy. Tato tradice měla a stále má klíče k vytváření subtilního nektaru, který se manifestuje na místě rudého lotosu poté, co se Ohnivý had navrátil z bílého lotosu ke své základně   v sahasráře. Vytváření elixíru závisí na dispozicích kněžky a dovednosti ministrujících akašanís, vasinís a joginís. Tento elixír, kombinovaný se šestnácti nebo s konečnou kalou, úplňkem sahasrára čakry, se může podle přání pozdržet v některé z fází sestupu do muladháry (Malkut) a propůjčit magické síly korespondující s relevantní čakrou. Tyto siddhis, čili magické síly, byly vnímány podle  Anuttara Amnája jako odklon, jehož je třeba se vyvarovat a odsouzeny jako „černá“ magie.  Anuttara Amnája  se především zabývá shromažďováním sekrecí rudého lotosu „joni“ suvasiní. Je však třeba chápat, že mahapůdžarí  (velekněz) byl sám probuzený siddha a nebyly mu proto o nic nebezpečnější, než pro nováčka účast na tomto obřadu. Začátečník, neznalý manter a jejich správné vokalizace, by nebyl schopen Ohnivého hada vyvolat. Další zvláštností Anuttara Amnája, která ji odlišuje od jiných tradic je ta, že suvasiní není dovoleno, aby se dotkla kteréhokoliv člena kruhu, během rituálu.

   Dále pak můžeme vizualizovat čakru sestavenou ze čtyř akašanis, ve čtyřech branách bhupury, vně kruhu. V kruhu, tvořící jeho vnější prstenec, je šestnáct joginís, reprezentovaných plátky vzdálenějšího lotosu. Osm vasinís reprezentuje vnitřní kruh plátků. Čtyřicet tři úhlů je obsazeno daným počtem 13) služebníků nebo uctívačů. Tito sloužící jsou živeni invokacemi (mantrami) a magnetickými pohyby (mudrami), podle instrukcí suvasiní a jsou kvalifikovaní v těchto tantrických technikách. Nejpřednější z nich, ti kteří kontrolují pohyby Ohnivého hada, jsou zváni vyšší a nižší pránajámas 14), rozliční „olis“ 15) a vyšší a nižší klíčníci. 16) Předsedající suvasiní úkosem (apanga) kontroluje marmy či sandhy, jež pulsují na síti, která ji spojuje s dvojitým prstencem svých služebníků, svázaných jantrou. Sít je rozeznívá, jako struny svého nástroje. Podpůrná baterie této magické sítě je kruh joginís. Tyto joginís reprezentují patnáct nitja božstev, která předsedají dnům světlých a tmavých čtrnáctidenní měsíce podle toho, zda je rituál prováděn za solárních, či lunárních fází bohyně. Toto makrokosmické členění se odráží v mikrokosmické „lunaci“ suvasiní samotné. Její „plnost“ reprezentuje a ztělesňuje šestnáct kalas, které jsou známy jako čandra kala, nebo „měsíční květ“. Tento lotos je pouze souhrou vnitřního Slunce a Měsíce, tak jak jejich světlo probouzí Ohnivého hada z jeho magnetického spánku.

   Úplněk je dobou ke slavení rituálu Šrí čakry a rozvinutého „měsíčního květu“, tedy šestnácté kaly ,ve formě elixíru nesmrtelnosti. Světlo je předáváno suvasiní na svém trůnu 17) a sbíráno z bhurja  lístku, když je ona rozprostřena nad zemí v Bhu prastara . Větší část rituálu je neviditelná, a proto je přijímána v „mezistavu“ symbolizovaném zlomkem tři a půl 18).

   To by mělo být chápáno tak, že plně funkční čakra může zahrnovat až sedmdesát dva účastníků.  A jestliže je započítávána suvasiní samotná, pak sedmdesát tři. V zodiaku je sedmdesát dva pětistupňových úhlů. Číslo pět je „ženské číslo“ par excellence. Sedmdesát dva je hodnota slova BSVD, „v tajnosti“, které zde implikuje nejvyšší tajemství (v orig. secret/ion/), symbolizované Śrí čakrou. OB, forma čarodějnictví  19 ) (také Obeah), má rovněž hodnotu sedmdesát dva a také DBIVN, „hop nebo trop“ (bindu), které symbolizuje lunární cyklus bohyně. Dvaasedmdesát také znamená „lama“, „ten odtamtud“ a naznačuje spojení s Prastarými. Jak již bylo dříve uvedeno, Śrí čakra skrývá ve svém symbolismu více, než možnost  mimozemského kontaktu, skrývá klíče ke dveřím vně.

 

   S číslem sedmdesát tři přistupujeme ještě těsněji k těmto mimozemským elementům a je to číslo GML, „velbloud“, což je zootyp kněžky Stříbrné hvězdy, suvasiní, která přenáší kalas z vnějšího časoprostoru.  Proto Stříbrnou hvězdu označuje Nu- Isis, stejně jako Soth-Isis. Symbolismus velblouda komentuje zvláštní povahu tohoto „sestupu“, protože GML (velbloud) znázorňuje pudendu. V rabínské tradici se praví, že Samael : „sestoupil tedy se svými vojsky a sháněl na zemi druha sobě rovného, až našel hada. Ten měl podobu velblouda“. Samael je anděl smrti a velbloud má znamenat tajemství transmutace, anebo smrti (srov. Daat). Samael je ten had, který zplodil Kaina s Evou dříve, než měla styk s Adamem (tj. lidstvo). Eva pak předala cizí virus Adamovi. Jméno Samaelovo znamená “Jed boží“ 20). Samael zůstal s Evou dlouhý čas a ta mu porodila mnoho dětí, které neměli lidskou podobu. Podle „Anglické kabaly“ je číslo sedmdesát tři ohodnocené pojmy relevantními pro Šrí čakru v její tyfónské aplikaci 21). Konečně hodnotu sedmdesát tři má slovo GO, “kráva“, jako eufemismus pro ženu v Śakti tantře.

   Další výpočty započítávají tři kruhy, obklopující Šrí čakru, s výsledným číslem sedmdesát šest, což je o jedno číslo více než číslo Nuit, Hvězdná bohyně, kdy sedmdesát pět je také jméno Ra a o jedno číslo méně než KVTVLV,(Cthulhu), “spící pán“, tj. Ohnivý had. 22) Podle Slangekraftova vydání Necronomiconu (str. 198), je  Cthulhu „oheň země a síla vší magie“. Cthulhu se také odkazuje k Hlubokým a tato příbuznost se předpokládá vzhledem ke stanovišti Ohnivého hada, který je asociován s elementem země a často také vody (muladhára/svadhištána). Čtyři elementy, země, voda, vzduch a oheň, mohou být asociovány s Cthulhu, jako s Pánem Abysu.

   Číslo sedmdesát šest je také LALHI, „bohové“ a KHNA, „kněz“, také CHBIVN, „tajemství“ a KVN, „nabízet koláč“ 23). Souhrn myšlenek týkajících se tohoto čísla obnovuje základní funkce Śrí čakry. Mimoto sedmdesát sedm se rovná NUBTI, titul Seta, nebo Sutecha (STCH).

   Nuit, s potomky nekonečných hvězd, zůstává pannou. Křesťanská panna také nosí své mystické dítě a daruje nesmrtelnost svým uctívačům v jejím chrámu, či kruhu tajemného neposkvrněného početí. Její advent byl ohlášen hvězdou, kalou Mariinou, která přinesla zrození do Betléma, „Domu chleba“. Dům je děloha (vnitřní trikona) a chléb života je bindu v něm. Ocásek, filum terminale, je ve svadhištháně muže. U suvasiní je u ústí dělohy a zde je nebezpečí, že Ohnivý had spálí nebo vysuší vodu, 24) v manipůra čakře. Tato voda plodí fialový kouř, který přechází do modrofialové a odstínu Zóny lila. První křesťané slavili tento rituál při jejich Agapoi, tedy „svátku lásky“ a byli to gnostici, kteří připravovali elixír života z krve charis, který se projevuje v kněžce, když se Ohnivý had vrací ze svého spojení v sahasrára čakře.

   V raných mýtech pokládala Isis tyto „děti“ na „místo v rákosí“, do bažiny Serbonnis , která symbolizovala Zónu lila. 25) Ze Serbonnis se stal Corbenic, místo Svatého grálu. Tato záměna hada a holubice, také symbolizuje vystupujícího Ohnivého hada a sestup holubice do kalichu panenské matky. Nezasvěcený, který věří výhradně v materiální transmutaci, bere tento symbolismus doslovně a znesvěcuje mystéria, která staří slavili. Pozdější neofyti nepoznali pravou gnózi, která už byla zprofanovaná. Nahradili svatou krev vínem a tělo svaté domácími sušenkami!

   V období, ve kterém byly přijaty tyto obřady v Indii, magické cíle, pro které byla tato čakra vytvořena, byly podobné a jsou popsány v grimoárech středověké Evropy, jak dokazuje phala šrutis a prajógas popsané v textech, jako je Saundarya Lahari. V současnosti, s masivním probuzením subtilních schopností v člověku, spojených s adžna-višudha komplexem čaker 26), se objevuje jakýsi zlověstný podtón. Člověk už není nadále subjektem svých vrozených tendencí. Jeho organismus prošel změnou, která ho činí stále citlivějšího na vlivy odtamtud. Tyto vlivy pronikají jeho psychickým štítem přes nukleární energii, pronikající zemskou atmosférou. Zdá se, že podobná situace nastala asi před 10000 lety s potopením Atlantidy. Kromě nukleární aktivity si lidstvo ve své krátké historii začalo znovu uvědomovat existenci mimozemských inteligencí. Je nepodstatné, zda jsou tyto inteligence terestriální, extraterestriální, či transdimenzionální, vždy jsou mimo dosah jeho běžných smyslů. Bez ohledu čím jsou, nebo jaký je jejich původ, představují vážný problém pro magiky, ne však pro mystiky, kteří se nestarají o fenomenální manifestace, ale o esenci konceptuálních znalostí. Mimozemské inteligence jsou úzce spojeny s pohyby Ohnivého hada, energiemi, o nichž je známo, že jsou interaktivní s obyvateli jiných dimenzí.

   Každý závit Ohnivého hada reprezentuje potencionální dimenzi s korespondující inteligencí 27), tělesnou či bez těla, hrubou nebo jemnou. UFO například poskytuje dvě tyto dimenze. Okultní práce s magnetickými přesahy Śrí čakry, púdžas, je zvláště citlivá, jako ostatně všechno, co aktivuje ophidiánský proud. V tantře a jiných východních systémech púdžaris varují před siddhis, nebo magickými silami popsanými v phala šrutis, ačkoliv velmi málo siddhis jsou skutečně nebezpečné. Základní rozdíl mezi kaulas a samjas leží v jejich přístupu k spící Bohyni v základní čakře. Kaulas bylo samjásiny vytýkáno, že omezují svou pozornost na nejnižší čakry, které byly považovány za temné, protože bohyně v nich zůstávala ponořena ve spánku. Panenská (tj. neprobuzená) Bohyně udělovala ve snění spásu, požadovanou jejími uctívači. Buď se magici omezovali na materiální, nebo psycho-magickou rovinu, nebo se stali jejími kritiky. Nicméně kaulas, kteří tento systém proslavili, nebyli pouze sektáři. Byli zde takoví, kteří pomocí těchto metod hledali a dosahovali mokšu. Také samjásini probudili Bohyni a ona vedla své oddané do nejvyšší čakry, kde dosáhli osvobození. Obvinění, že kaulas uctívají pouze ženské sexuální orgány je mylné, protože s vyvrcholením rituálu z nich získávali cenná fluida, ukrytá v nejvyšším lotosu v mozku. Kaulas se naproti tomu vysmívali samjasinům, kteří užívali při svém uctívání pouhé náhražky, změť písmen, namísto skutečného pančatattvas  28). Podobnou substitucí v novější době, charakterizovanou křesťanskou mší, bylo stolní víno nahrazující skutečné vinum sabbati.

   V Nightside of Eden se odkazujeme na Lenormantovo zjištění, že zlomky byly v dávných dobách připisovány démonům. Plný význam tohoto pojetí mi nebyl jasný, dokud jsem nepromyslel symbolismus tři a půl závitu Ohnivého hada, tři a půl písmene pranavy Aum a tři a půl dne uvedených ve Zjevení. Je zde zvláštní a skrytá spojitost mezi zlomky a ideou zla, které bylo ve starověku asociováno s podivíny, cizinci, a vlivy mimo tradiční hranice akceptovatelné kmenem. 29) Aplikací takto pojatých zlomků bylo možno proniknout do mysterií tři a půl závitu Ohnivého hada, tři a půl písmene pranavy a „velké bázně“, asociované s tímto číslem ve Zjevení. Proto právě frakční fáze v rozvíjení Ohnivého hada zahajuje tvorbu a cizí vlivy vstupují do hry. Tři závity znamenají bindu, nada a bídža, tedy Slunce, Měsíc a oheň, kamakalu nebo centrální trikonu Śrí čakry. Ale tvoření nelze zahájit z roviny trikony jinak, nežli skrze vnější intervenci a to je vyjádřeno polovinou závitu. Následujících padesát jedna fází tvoření se rozvíjí ve dvojité sekvenci. Je jisté, že nadlouho zapomenutá kabala je skryta v numerických korespondencích, získaných od matrikas ,na okvětních lístcích, úhlech,  trikonas a jednapadesáti a půl závitech Ohnivého hada. V případě pranavy, ardhamatra (neboli polovičního písmene) se brána k zavinutí univerza rozvíjí primární vibrací (nada) OM. Kaulas Anuttary Amnája  proto oprávněně tvrdí, v souladu se svou tradicí, že jejich cílem je mokša, protože uctíváním spícího hada v muladháře se snaží o jeho probuzení a tak jsou schopni se spojit s prekoncepční energií kamakály. Ti z nich, kteří měli pro samjasiny pouze úsměšky, byli podobně jako oni pseudo kaulas ,kteří nahradili madja alkoholem, mámsa masem, mina rybou, mudru rituálním pozismem a maithunu sexuálním spojením 30).

 Venus Triumphans  

1.Glyf OM ukazuje tři a půl závitu filum terminale, nebo ocas Ohnivého hada.

 

2.Padesát jedna, pokud se „h“ započítává jako písmeno, jak to činí některé sekty.

 

3.Éterický střed páteře

 

4.Tedy začátek v centrální trikoně, či trojúhelníku.

 

5.„Sladce vonící žena.“

 

6.Nahlédni symbolismus Bhu prastary v Anuttara Amnája.

 

7.Viz.glosář

 

8.„Nádherná ze tří velkých měst“, tj. pevností vědomí lidského života, bdění, snění a  hlubokého spánku.

 

9.Příliš časté využívání tohoto systému pouze k magickým cílům skončilo degenerací jeho kněžství, takže géniové parampary byli nuceni stáhnout se z účasti na těchto mysteriích.  Současné studium se pokouší znovuobjevit jejich původní účel.

 

10.Nezabýváme se zde tisíci plátkovým lotosem, akula, lokalizovaným pod muladhára čakrou.

 

11.Zlomek zde odkazuje na Zónu lila, tj. stav mezi bděním a spánkem.

 

12.Liber 777 (Crowley a další) „List of Prime Numbers“.

 

13.Zřídkakdy plným počtem 43/44 púdžaris, ale v závislosti na konkrétním účelu rituálu.

 

14.Kontrolují pránu a apánu.

 

15.Viz. Hathajogapradipika, nebo Śivasamhita.

 

16.Tito klíčníci jsou případně zváni Jalandharabandha a Akunčana.

 

17.V této formě rituálu znám jako Meru prastara.

 

18.Zjevení XI, 11:“Ale po půl čvrtu dni duch života od Boha vstoupil do nich….“.

 

19.Austin Osman Spare popsal Obeah jako „nejpotentnější magie jaká dnes existuje“. Viz. Zos Speaks: Encounters with Austin Osman Spare.

 

20.Srv. AL II. 26, kde je Ohnivý had popsán ve spojení s terestriálním vědomím.

 

21.„Tajný klíč“, „Má levá ruka“, „Žádná a dvě“, „ Nevídaná“, „Ryzí krve“ (měsíčně), „Královna nebes“, „obnovitelka“, „Ta která není“, „pětibodá“, „překrásná“, „mou hlavu zvedající“, „rituál“, „Trůn Reův“ (srovnej Meru Prasata: Ra = Ohnivý had), „mé vytržení“. Všechny tyto příklady jsou z English Qabalah (Falorio 1979).

 

22.Viz. Outer  Gateways (Grant) kapitola 2.

 

23.Z egyptského kuna, pudendum, které odhaluje lunární přirozenost daru.

 

24.Mozkomíšní mok.

 

25.Další důkaz tyfónského původu Šri vidja, nebo hermetické vědy.

 

26.Fyzicky souvisí se šišinkou a čtvrtou komorou mozkovou.

 

27.Padesát jedna a půl závitu jsou vyjmenovány ve Varnamale.

 

28.Pět subtilních elementů generovaných maithunou Śivy a Śakti v sahasráře.

 

29.Viz. Seth:The God of Confusion (Velde).

 

30.Zde je slaveno pět „M“ (makaras nebo paňčatattvas), „pět pokladů krávy“ z Liber Cordis Cineti Serpente (Crowley), III, 37.

Ahoj kamarádi!

   
 Vítejte u našeho ohně okultního, na místě kam se přestěhoval po tragické události, která otřásla samotným středem naší osady. Z technických důvodů jsme odešli do jiných končin a bylo třeba smotat uzdy a sbalit telata. Na tomto místě tedy znovu zazní kytary tón, plameny hvězdy pozdraví a z houští na nás budou jukat zvědavá očička zvířátek. Na závěr by se slušelo říct: „Nikdy nezapomeneme!“ A kdo ví jak to vlastně je. Ptáme se mrazivého vesmíru a ve svém srdci hledáme útěchu. Zahřejeme si ruce nad ohněm, deku přitáhneme blíže k tělu a raději řekneme: „Na shledanou ve věčných lovištích parde!“ Jendovi 30. 12. 2012





A ještě jednou Blair Witch

Václav Pacheco

Tento text jsme obdrželi před nedávnem poštou a jedná se opravdu o skutečný příběh. Ponořte se tedy s námi do sugestivního líčení příšerných událostí ze strašidelného domu.

Pátek 1. dubna

Ráno: Příjezd do Dundee a koupě nového batohu, protože původní, s kterým jsem vyjel, se začínal povážlivě rozpadat a hrozilo, že obyvatelům Dundee skandálně odhalím celý jeho obsah. Obětoval jsem 50 L. Původní cena 120. Potom bereme autobus do Alyth, kam dorážíme asi za půl hodiny. Dorazili jsme k Michalovi Zárubovi, který nás přivítal pro mě nečekaně vřele, ubytovali jsme se u něj a začali pít. Michalovi jsem daroval Božkov, který na něj měl nečekaně silný účinek, poté, co z lahve zmizelo asi 2 dcl (já a Čmelda jsme dali jen úvodní kapku a pak pokračovali vodkou), se Míša propadl do jakési katalepsie a zůstal sedět na židli poněkud ohnutý dopředu, ale nepadal z ní, což mi přišlo velmi zvláštní, protože se ani trochu neopíral o opěradlo, naživu zůstal jenom Čmelda a já. Pak Čmelák odchází do baru pozdravit své přátele, ale k mé nelibosti mě nechce vzít s sebou, ale chápu. Zůstávám s Míšou sám. Chvíli popíjím sám a pak se pokouším Michala probudit, ale i po těch pár panácích vypadá jako mrtvola, oči dokořán. Třesu s ním, skoro nedýchá, a tak se ho snažím probudit. Jeho oči: zírá na mě, duhovka je jakoby kónicky prohnutá dovnitř a od polovičky mezikruží žlutá s černými skvrnami. Odnesu ho do postele, není mrtvý, ale vyděsil mě. Pak přijde Čmelda a vypráví o hospodě, pak jdeme spát.

Sobota 2. dubna

Dnes jdeme se Čmeldou do Blair na nákup. Ukazuje mi město a vypravuje, kde kdy chlastali atd. Nakupujeme v Tescu, kupuji si kartu. Umírám hlady a tak si kupuji nějakou zapečenou dobrotu. Venku pijeme cider a čekáme na autobus, sem tam ho někdo pozná a pozdraví. Doma Čmelda vaří, pak jíme, pro Michala samozřejmě necháme poctivou porci. Cítím neklid a těžko se mi koncentruje, přecházím sem a tam i 3x za sebou, než si donesu, co potřebuji nebo udělám, co jsem chtěl. Večer jdeme na Marshallku (farmu), popít s klukama (Češi), zjistit situaci o práci a pobavit se. Češi, co tam bydlí v karavanech, jsou stejní jako všude jinde venku, co jsem kdy viděl. Nejvíc mě zaujal Polák Rafael, ten byl fakt v pohodě, a ani Bůček nebyl špatnej, ale jinak většina byla velmi průměrná šeď, podělaná strachy, že jim sebereme práci. Když jsme dorazili domů a Michal se probudil, tak jsem mu hned řekl, ať se mi zeptá na místo u nich v kuchyni, hledali myče nádobí a někoho na přípravu salátů. Nehodlal jsem soupeřit s těmi zakřiklými pitomci na farmě. Slíbil, že se zeptá. Čmelda šel spát a my jsme s Michalem ještě asi 3 hodiny debatovali, jelikož jsme zjistili, že máme opravdu mnoho společného a skvěle si rozumíme. Je to pro mě stále neuvěřitelné, že jsem tady našel člověka, který je mi dražší než bratr.

Neděle 3. dubna

Přespávám v obýváku, kde se mi líbí nejvíc ze všech místností. Slyším křik vran a zní mi opravdu příjemně (?), nádherně ladí s rázem zdejší krajiny, kterou si matně vybavuji ze včerejší procházky na Marshallku. Dnes se prakticky nic neděje, jen si trochu čtu, pak malá procházka po Alythu, Čmelda opět vyvařuje, TV, atd... Večer Michal přináší zprávu, že mám domluvenou práci a že začnu, až mi dají vědět. Moje šance zvyšuje i fakt, že jeden z myčů fetuje a je zralej na vyhození. Zase pijeme pivo a voďoura, stává se pravidlem, že to Čmelda zabalí a my debatujem asi do 3 hod. Došel tabák a Michal přijde s nápadem zakouřit si čaj, pokud nemám problém s halucinogeny. Sám moc nevěřím, že po něm budu mít halucinace, a tak bez obav kouřím. Pak jdeme spát. A v noci mám sen: Sedím v asáně, v pokoji s několika postavami: mladá dívka, starší žena, která (mám pocit) je paní domu, a snad ještě pár dalších lidí a zvířat. Jako by mi paní domu radila, jak mám provádět očistný rituál, který spočívá v tom, že do půdorysu domu promítám projekce svého těla, jednu vedle druhé, jako na čtverečkovaném papíře, dokud jimi nezaplním celý půdorys. Pak přecházím po pokoji mezi postavami, které jsou zaměstnány vlastními myšlenkami a nevšímají si mě, až na mladou dívku, která mě objímá a uspokojuje moji touhu. Ke klasickému styku však nedochází, k extázi dojde při pouhém objímání. Pak se probouzím na podlaze (koberec) a jsem v místnosti sám. Na prstech nohou mám několik černých chlupatých housenek, které mě lehce škrábou. Sundavám je a jde to zlehka, jako by byly na suchý zip. Vidím ještě další hmyzí havěť na koberci, mravenci, bělásci, housenky. Vstávám a bezděčně volám: "Mami?" Ticho. Vyjdu z pokoje a jdu po schodišti (jako u nás doma) dolů. Cítím neklid a snad strach a tak chci říct obrannou formuli (Bah.O.), ale rty jako by mi svíraly prsty něčí ruky. Sejdu až dolů, zahnu doprava do pokoje, a tam sedí žena v černých krajkových šatech s rovnými černými vlasy (snad má velké černé brýle), dívá se před sebe a když k ní dojdu (z boku), otočí se ke mně a já se probouzím.

Pondělí 4. dubna

Probouzím se jako první a zapisuji si sen, byl nezvykle jasný a tak si ho pamatuji i s podrobnostmi. Večer ho čtu Michalovi a ten je vzrušením bez sebe, domnívá se, že jde o jeho zemřelou matku (to si nemyslím) a vypráví, jak ji jednou letmo zahlédl, jak prochází dveřmi obýváku do chodby, když mu před tím přestavěla skleničky umyté a postavené na utěrce. Je také rozrušen z přesnosti podoby, jak jsem ji popsal. Říká, že se mu však děly podobné věci už v Blairgownie, to zase znepokojuje mě, kvůli tamějším pověstem o čarodějnici. Jsem rozhodnut zjistit o tom víc a uléhám s přáním dalšího snu, kde se naší dámy hodlám na všechno vyptat.

Úterý 5. dubna

Sen nepřišel. Jen ranní křik vran mi už nezní tak poeticky, ale spíš zoufale, až hrůzu nahánějící. Události tohoto týdne se mi pomíchaly a když je teď zapisuji, nemůžu si vzpomenout na podrobnosti, a tak je zaznamenám jen zhruba a jen důležité věci, které se týkají "naší dámy", jak jsem ji začal nazývat. Mám důvod se domnívat, že soška Buddhy (Šivy) se stal jejím nosičem. Jednou ráno jsem jí totiž našel otočenou asi o 45 stupňů doleva, oproti její původní poloze. Vyptal jsem se kolegů, zda s ní nepohnuli, ale říkali, že ne. Soška má vskutku velmi expresivní výraz, hlavně oči: Michal říkal, že ho sledují po celé ploše jejího zorného pole. Já ten pocit nemám, ale když se před ní postavím a pozoruji jí, vzroste ve mně vzrušení na neúnosnou míru a temeno mi zježí elektrizující pocit. Myslím, že právě tento den mě rozbolel můj rozpadlý moudrák a já neměl opium, abych ho utišil. Bral jsem na to Fénixovy slzy a kdesi cosi bez úspěchu, až jsem objevil trošku opia na stěnách filmovou - to mě zachránilo od nejhorší bolesti. Michal přinesl voďoura a piváky, ale já odmítl pít, abych neoslabil účinky té trošky opia, co jsem požil a šel si lehnout na jeho nabídku do jeho pokoje, protože oni zůstávali v obýváku, kde normálně spím. Když jsem si lehl, zaplavil mě zvláštní tělo uvolňující pocit kolem páteře a v zádech, na kterých jsem ležel. Asi jsem tak nějakou dobu dřímal, když mě probral do polospánku nějaký hluk. Byl jsem na hranici probuzení, když se z radiátoru ozvalo stacatto klepání nebo ťukání a ve mně začal růst pocit vzrušení, který, a to jsem zvláště jasně cítil, se jakoby přeléval z radiátoru do mě a rostl až k pocitu ohrožení. Vytrhl jsem se násilím z polospánku a celý roztřesený jsem namáhavě, ale urychleně vstal a odešel za přáteli do obýváku. Po cestě z postele ze mě pocit hrůzy a vzrušení opadl. Pak jsem jim pověděl, co se mi stalo a dal si vodku a pivo - zub potom přestal bolet. Čmelák šel spát a my s Michalem ponocovali a řešili paranormální jevy, které jsou u něj doma běžné, ale po mém příjezdu extrémně časté a také silné. "Naše dáma" si ovšem jakoby zasedla na mě a jeho teď nechává na pokoji, Čmelák ničemu nevěří, ale i tak vidím v jeho pohledu znepokojení (nemůžu se při tom ubránit pobavení a pocitu uspokojení). Do rána pálíme tyčinky, vodky je dost (2 lahve) a piva taky, hovoříme o "ní" a chvílemi mě Micky přerušuje a říká: "Podívej se vedle mě, teď tam sedí". Já nejsem nadán "zrakem", ale podle pocitů to potvrzuji, ano je tu s námi a mění místa, jednou je vedle něho, jednou vedle mě, jak se o ní bavíme a řešíme jí ,snažíme se mluvit s ní a upokojit jí, pomoci jí. To jde ovšem těžko, když ani nevíme o koho jde a jaký je její problém a čeho si žádá, zdá se nám jasné jen, že je to (byla) žena a že se pokouší o komunikaci. Přišla chvíle, kdy cítíme, že je rozzlobená (oba to cítíme vždy stejně a tak vylučuji autosugesci), neklid vzrůstá, uklidňuji Michala a varuji ho před panikou, je ovšem velmi statečný, tak to zvládá dobře, zkouším obrané formule "apo pantos kako daimonos" a pak i "Bahlasti Ompehda", ale nezdá se mi, že by měly účinek, jaký bych očekával, po čase se ovšem všechno uklidňuje, ještě se za ní společně modlíme, pak jdu pro Čmeláka do jeho pokoje, mám o něj obavy a chci, abychom zbytek noci spali pohromadě, diví se, ale poslechne. Spíme v obýváku.

Středa 6. dubna

Usilovně přemýšlím, co s tím. Nevím, co si o tom mám myslet. Po prvním snu jsem poslal Pavlovi sms s žádostí, aby přes I. ze Ž. zjistil, s kým mám tu čest, ale jako obvykle mi ve své povznesenosti nevěří a určitě si myslí, že jde o moje vlastní projekce vybičované fantazií a faktem okolností z pověsti o Blair Witch, jak nenávidím tenhle kus ignoranta, kterej v sobě nosí a kterej se nejvíc projeví, když nejvíc potřebuju pomoc. Pořád se neozývá a já se ani napotřetí pokus nedostal k internetu - ta byrokratka si vždycky vymyslí nějakou kokotinu, proč to nejde - sorry. Večer přijde Michal opět s "nákupem", je zvláštní, že ač vypijeme každý 1 až 2 lahve vodky, necítím se opilý, i když piju jako duha.

Čtvrtek 7. dubna

Michal má day - off, a tak pijeme celý den: cider, pivo, k obědu jsou langoše, víno, a pak zase vodka a pivo, nad ránem malá hádka, kterou si nepamatuji, a odesílají mě spát.

Pátek 8. dubna

Cítím se mizerně, není nic moc zjistit, že jsem byl nepříjemný na svý přátele a ještě si skoro nic nepamatovat. Slibuji si nepít víno, který mi dělá mlžnou oponu, a když si nepamatuju, co se stalo, znamená to, že jsem se neovládal. Omlouvám se a snad to vzali, ale stejně se cejtím pod psa a nevím, jak to napravit. Večer se opět debatuje - já a Michal, a zlehka popíjí. Jdu spát pozdě, jsem dnes v obýváku sám.

Sobota 9. dubna

Ráno Michal odchází do práce kolem 9.hodiny. Usínám na gauči. Okolo 9:30 jsem v polospánku zaslechl známé stacatto ťukání, ale rychlejší, naléhavější, přicházející z kuchyně, jako by se přibližovalo. Chci otočit hlavu, abych se podíval tím směrem, ale je to rychlejší, jak se přibližuji (vteřiny se natáhly jako guma u trenek), zaplavuje mě vlna vzrůstajícího vzrušení, a pak jako když otočíš vypínačem se ocitám v jemně mléčným světle a něco vidím: je to jako mlha, kouř anebo vír písku nesený větrem, vlnou se zvedne z podlahy a hup, už na mě leží, zformuje se do přibližných tvarů lidské postavy a uchopí mě za ruce, které mám na prsou, pokouším se zvednout, ale tlačí mě to zpátky do gauče, zažívám dost nepříjemný pocit brnění v celém těle, jak na mě leží, asi jako od plochý baterky, když jí olízneš, ale tomuhle se nedá ucuknout, snažím se ho odstrčit, ale drží mě za zápěstí a cítím, že má sílu jako já, nemám na to se ho zbavit silou, a tak spontánně pronáším "Bahlasti Ompehda" nebo se o to spíš pokouším, ale jako by to mělo ještě třetí ruku, kterou mi prsty tiskne moje rty k sobě, a tak jen tak bublám, ale slyším tu formuli, jak jí pronáším v mé mysli. A chvíli si myslím, že to nezabralo, ale pak blik a jsem zpátky v reálu. Okamžitě vstávám a vstřebávám ten zážitek. Domnívám se, že jde o astrální útok. A taky si uvědomuji, že jsem se poprvé v životě podíval do astrálu, přijde mi, že jsem to zvládnul dost dobře, na to, jaký to bylo překvápko. Potom jsem několik dní nespal, úlevou mi bylo, když Michal koupil vodku a pivo a já k ránu na několik hodin odpadl. Pak konečně přišla zpráva od Pavla a ten mi doporučil úplně základní věc: MZRP (Malý zažehnávací pentagramový rituál), ale to jsem se stejně už několik dní chystal udělat, ale z nějakého důvodu jsem se k tomu nikdy nedostal. Tak jsem s tím začal a najednou se všem ulevilo a já se konečně vyspal.

Dívčí obličej se dívá do foťáku, za opěradlem gauče vykukuje hlavička dítěte, s vyděšeným výrazem zírá na svíci. Prodloužená expozice bez umělého osvětlení.

5. května 2011

Dlouho jsem se nevracel k deníku, protože se události uklidnily, i když nevyřešily, a já necítil potřebu ani chuť psát. Takže to shrnu. Potom, co jsem prováděl malej pentagramovej každý ráno a večer, se nám všem třem začaly zdát extra jasný sny, který nebyl vůbec žádnej problém si zapamatovat. Vzpomínám si,že v prvním snu jsem si celou dobu jasně uvědomoval, že sním, a že se můžu kdykoliv budu chtít probudit. I naše noční seance ztratily na nádechu hrůzy, která nás ochromovala, ale i na intenzitě spojení. Začali jsme se ptát: "Kdo jsi, jak se jmenuješ?" Michal určil pro začátek dvě osoby: ženu, které projevovala silné zaujetí pro moji maličkost a když jsem spontánně prohlásil, že je to Anna, Michal to potvrdil a tak to tak už zůstalo, a pak muže, France, který tu snad pracoval. Pokoušeli jsme se určit jeho podobu: fousatý, zapadlý šedý oči a pracovní zástěra až k botám. Jeho povaha je však zkažená, a tak jsem ho asi po týdnu zapudil božími jmény Tetragramatonu a Adonai a vykázal mu místo kam patří, už se neprojevuje (alespoň ne velmi nepříjemnými pocity) a ponechali jsme si doma jenom Annu, jejíž problém (kvůli něčemu přeci musela zůstat vězet mezi dvěma světy) chceme zjistit a pokud možno jí pomoci s řešením.

18. května

Sen: Přijel za mnou Pavel a jdeme do hospody, sedíme venku na lavicích a jen tak klábosíme, pak je nás víc, přisedl si Čmelák a to na Pavlovu pravou stranu a dělá, že mě nevidí. Pak sedím sám a čekám, až se P. vrátí (ze záchodu?). Když se nevrací, tak se trochu procházím po polozarostlé mýtině, sem tam nechali mladý strom, a potkávám pár roztroušeně se courajících osob. Jedna velmi veselá dívka se mnou chce koketovat a představuje se mi, jméno si už nepamatuji. Když ji potkám podruhé, je velmi smutná a pláče. Pokouším se jí utěšit, ale nejde to, když se jí ptám, co se stalo, odchází. Vracím se mezi lidi k hospodě, potkávám tam lehkovážného mladíka, který se mi vesele chlubí, že svedl nějakou dívku a pak jí odkopl, říká její jméno a já vím, že je to ta dívka, co jsem jí potkal. Otráveně se vracím domů (?). Po vstoupení do domu vystupuji po širokých schodech a zvoním na zvon. Přichází paní domu a ptá se, zda mi má připravit něco k jídlu, nemám na nic chuť, ale ona stejně vezme jakousi klobásu a vloží jí do gigantické fritézy, náhle jí kdosi neviditelný strká ruce do oleje a ona sténá bolestí, sleduji, jak se jí smaží ruce, ale nemůžu jí pomoci. Procházím domem a hledám pomoc. Když se vrátím do té místnosti, vidím v pravém rohu Pavla, jak mi hlavou kyne, abych přistoupil a ukazuje na postavu uprostřed místnosti. Kráčím proti ní a pronáším B. - Om. Opět musím při vyslovení formule překonávat odpor prstů, které mi tisknou rty k sobě. Postava je tím zahnána do levého rohu na výstupek. Hlavu má jako krychli a má problémy s udržením své stálé podoby, občas se jí oddělí ruka a jakoby bublinatí a pak uplyne zpět o kousek vedle a opět upraví svou podobu, podle výrazu je nesvá a jakoby hloupá. Ani obličej není stálý. Pavel opřený o stěnu ve svém rohu drží v ruce vařečku jako hůlku a blokuje ho v jeho rohu, mumlá zaříkání a naznačuje, ať opakuji po něm, má stejné problémy s výslovností jako já a jeho zaříkání je nevýrazné a musím napínat sluch, abych mu rozuměl. Opakuji tedy po něm. Výslovnost je opravdu možná jen při největším úsilí, bytost se houževnatě brání. Pak náhle slyším tichý hlas shůry, je to zaříkání, které nám někdo předříkává a které poslouchá i Pavel. Pocítil jsem náhle pocit moci nad bytostí a tak sebevědomě pronáším ona jakoby nesmyslná slova a doslova přikazuji asi toto: "Odejdi do pětiliberní kuchyně, tam budou číst ze svaté tkaniny a pod těmito slovy shoříš jako šňůrka." Vidím, že postava má na krku jakousi šňůrku nebo tkaničku jako u mikiny. Usilovně si představuji, že začíná hořet. Šňůrka začíná černat a postava se rozkládá a mizí. Pocit úlevy a uspokojení. I tak mě napadá, že jenom někam unikla, rozhlížím se po místnosti, Pavel dělá to samé, podívám se doleva z prostoru, který uzavíráme svoji polohu vůči rohu, a vidím obrys žáby plazící se pod tapetou. Namířím na ní ukazovák a vůlí a svou mocí jí pohybem vrhám zpátky do rohu, kde se z ní opět stává neforemná postava, začínáme znovu, ale já se probouzím. Pokouším se usnout a dostat se na stejné místo a situace. Bez úspěchu. Přichází jiný sen, dům je sice stejný, poznávám onu místnost s výklenkem ve zdi, ale se zvonem nad schodištěm, ale nyní jde o jakousi rodinou oslavu, jíž se účastním, všichni jsou ke mně velmi vřelí, ale mám pocit, že jsem zde host, i když se chovají jako bych byl členem rodiny. Jsou to válečná léta (2.s.v.), protože dodržujeme jistá omezení. Pak se doba posunuje, je po válce a já pozoruji neutěšené poměry v čs.letectvu, intriky, pomluvy atd. Poznávám to podle typu letadel a imatrikulace výs.zn. Probouzím se a zapisuji.
Zapomněl jsem se zmínit o tom, že náš spolubydlící a můj bývalý přítel a spolucestující Čmelák odešel bydlet na farmu, kde pracuje. Tomu předcházelo několik jeho výstupů proti mně, kde mě označoval za zmrda, lháře a podobně, a mě se ani s největším úsilím ke smíru nepodařilo zjistit, co proti mně vlastně má a co mu vadí. Od začátku spal v nejhorší místnosti bytu, v utility room bez oken, ve které jsem se od začátku necítil dobře a sám bych tam nikdy nespal, ale jelikož je nevěřící a tu naši "duchařinu" měl v prdeli, předpokládal jsem, díky jeho ignorantství, že je v absolutním bezpečí. Vše vyvrcholilo několika fyzickými napadeními mé osoby a to bez sebemenšího důvodu, a poté jeho odchodem na farmu. Konstatovali jsme totální změnu jeho osobnosti a poté, co se Fritz přestal v bytě manifestovat, připustil jsem možnost, že jím byl Čmelák posednutý. To by vysvětlovalo i Čmelákovy snahy mě z bytu, potažmo ze Skotska vystrnadit - nabízel mi, že mi koupí i letenku. Podle zpráv, které mi zprostředkoval Michal - byl na farmě Čmeláka navštívit - teď sice vydělává spoustu peněz, ale taky propadá alkoholu a nějaké zvláštní oblibě kolegů se taky netěší. Ať je jim tam s Fritzem hezky. Tímto zatím končím svoje zápisky těchto zvláštních událostí a fenoménů, kterých jsem byl svědkem, a očekávám rozuzlení...

1.června 2011 Alyth, Skotsko

Příčina

Cefus

"Něco vytvoř," zaznělo odnikud.
V obřím, průhledném, fialovém krystalu, na vysoké hoře celé z černého kamene, až na samotném vrcholku ve středu lotosu, kde výrůstala železná věž, měl vytvarovaný primitivní masivní trůn, s nímž za celou dobu bytí jeho současného vesmíru srostl, seděl On. Temná, shrbená postava, zahalená celá do roucha, které bylo z té nejčernější látky v kosmu, jen konce rukávů byly lemovány zlatým vzorem a v levé ruce držel dorje z ryzího zlata, symbol moci, které bylo jediným zdrojem světla v jeho světě. Kam jeho třetí oko dohlédlo se tyčily vrcholky černých skal, stejné jako ta na níž žil. Všechny plavaly na rozbouřeném moři neprodyšné, temné mlhy. Nebe bylo rovněž stejně tak černé a bez známek sebemenšího náznaku radosti. Vzduchem se nesly hlasy statisícového pěveckého chorálu, doprovázené houslemi, bubny a varhany. Hrály tu od samého neměřitelného počátku. Každý smrtelník, jenž by zaslechl sebemenší kousek nebeské opery, té nepředstavitelně nejlíbeznější hudby, která neměla začátku ani konce, by okamžitě upadl v nemilost bytí a roztrhán na kusy orgasmem záporného náboje energie, laskající každou buňku v těle, by splynul s tou hudbou a černé mlžné moře by ho navždy pohltilo. On seděl v lotosové pozici od samého počátku věku bez konce, jenž momentálně vládl kosmu, jenž vládl všem bytostem vně. Všechno bylo v pohybu, vše se měnilo, jen jeho sedící postava v rouchu byla jediným pevným bodem, kolem kterého se vše točilo.

Ve stroji, jenž vše řídil, ukazovalo na hodinách nebeský čas Ryby - Štír - Michael - Jupiter 22stupňů - Mars, když sedící postavě vytryskl z temene oslnivý paprsek světla, přímo do nebe, kde vše ozářil zlatavou barvou. Pěvecký chór se přizpůsobil nastalé události a změnil rytmus svého tempa z dynamického na dramatický. Poprvé za svou ne-existenci otevřel svoje dvě nepoužívané oči, které světélkovaly světle modrou barvou, z nichž občas povyskočila jiskra, jenž silným výbojem ozářila na chvilku celý niterní svět, kdy bylo možno spatřit barevné nebe s obíhajícími planetami. Z pod těch očí se linula rudá krev a to z ran, které si způsobil odrhnutím přirostlých víček ke kůži na tváři. Pootočil bulvy nahoru, aniž by pohnul hlavou, a tam kde dřív byla jenom černočerná tma, zářilo nebe plné hvězdných souhvězdí, jedno ovlivňovalo druhé, to třetí a to zas jiné, všechny do sebe z božskou precizností zapadaly a žily harmonickým životem. Paprsek z temene ustal vysílat světlo, což byla příčina k pohybu zaklonění hlavy v zad. Paprskující oči spatřily bránu postavenou ze souznějících souhvězdí. Opět to bylo příčinou, jehož následkem bylo, že jeho obnažené tělo levitujíc se vznášelo směrem k té bráně. V lotosovém sedu se přibližoval a s každým světelným krokem blíž byl sto rozeznat bytosti za tou bránou.
Stály okolo arkánového symbolu, jenž neměl v archetypálním světě většího konkurenta, byl to symbol symbolů. Všichni byli oblečeni do černých rouch, jenž by ale svojí vybledlou barvou, která byla jen chabým odrazem pravého významu černý, mohly být považovány za slunce na rouchu shrbené postavy sedící na kamenném trůně. Když dorazil na samou hranici mezi světy, už plně rozeznal symboliku celého toho představení, jenž se odehrávalo v hustém lese mezi pěti účinkujícími. Bez jediné myšlenky, ta u něho nebyla totiž schopná přežít, nebylo kde by se zrodila, nebo vůbec z čeho, mu vyvstal arkánový odraz obrazu Hermeticum simul esse ve třetím oku. Prošel tou bránou do světa bytí-nebytí a zároveň zůstal neposkvrněn a nepohnut na svém trůnu vytesaném do černé skály. Jeho forma existence i forma těla se změnila, na třetím oku se promítla karta XXI. Pocítil, on pocítil!? Byl zmaten, nikdy předtím měřeno časem nebyl ovlivněn emoční strukturou spojů v jeho energetickém poli negativní energie. Rozdělen průchodem branou do světa dualit, pozitivní energie zůstala nehybná na svém trůně, nesnažíc se způsobit příčinu, jehož následek by konal a dělil a odděloval a množil se a šířil se na úkor jiných dělitelů, jediným výsledkem toho všeho by byl stále větší řetězec čísel (událostí), nikdy neschopen dosáhnout bodu nula. Pociťoval zezačátku samý zmatek, ale zobrazila karta VII., která velmi rychle dala všechno do pořádku, nad níž bděla karta XVII. V ten okamžik vstoupil a plně se zhmotnil ve světě.
Rituál už skončil, účastníci se pomalu vydali na pochod směrem do blízkého či vzdáleného domova. Tito naši účinkující už v našem příběhu nevystoupí, zůstaly pod ochranou zažehnávajícího rituálu a jisté formy vděku od bublající energie, která se momentálně proháněla někde lesem a zakoušela nové a dosud neohmatané zkušenosti.
Zde bych přerušil své vyprávění a odbočil tématem k následku oné příčiny.
To co se poté událo, známe částečně z příběhů předešlých a spousty příběhů následujících, ale je potřeba vynést karty na stůl a objasnit, tu událost, která se tenkrát stala, bez jediné vzpomínky jí patřící, jehož MY jsem zůstal neposkvrněn a nepohnut na oné skále, protnut hranicí netvoření a alespoň slovem Vám připomenu, proč tak činím. Povídání o mladém chlapci meditujícím v lese a myslivci, který ho zastřelil a posléze s rodinou snědl, nebo o podivném přátelství dvou věkově a snad i povahově rozdílných mužů, které neskončilo pro jednoho z nich dobře, neb příběh o bláznovi, jehož sousedčino posednutí po informacích ho dovedlo do stavu naprosté blaženosti a nakonec příběh o hrobníkovi s kocourem, kteří pátrali po příčinách nevysvětlitelných úmrtí v okolí, jež měla na svědomí ona bublající energie, to všechno byla nepatřičná reakce na akt tvoření. A jak k tomu došlo? Život po těchto záhadných a pro spoustu lidí nepříjemných zážitků už nezůstal nikdy stejný. Byla neděle, počasí vyšlo náramně a všichni obyvatelé z okolí té naší vesnice stály na náměstí. Stáli tam jako bezduché loutky, ony to totiž byly loutky, oči měly prázdné, zakalené a bez života. Postavy shrbené, schoulené. Byl tam hrobník, kocour po jeho boku, Hlaváčková, Jindřich a všichni ostatní i ti, které zatím ani ještě neznáme. Nad jejich hlavami se vznášela známá hutná bublající negativní energie, která měla všechny pod svojí kontrolou a do jejich prázdných a zcela ochotných mozků promlouvala dunivým hlasem.

"Mé milé loutky! Těch pár dní, které jsme spolu prožili, celé to nechutné divadlo, mělo jediný prvotní záměr. Já. Vstoupil jsem do vašeho světa dualit a bohužel pro Vás, bohu dík pro mne, jsem byl rozdělen a zcela bez pochyb mne můžete nazývat JÁ. Ale pochybuji, že někdo vycítíte mojí přítomnost až Vás propustím a opět na Vás uvrhnu svoji představivost. Abych se vrátil k záměru. Mluvení mne unavuje, to omezení konečné kombinace pár znaků abecedy, je totálně deprimující a mám veliké problémy vtěsnat do nich to, co Vám chci sdělit. Proto to zkrátím. Před rozdělením, jsem nebyl. Teď, kdy mohu říkat teď, jsem navštívil pár jiných světů a dimenzí v jedné mikrosekundě a narazil jsem na několik mne podobných bytostí a jedna z nich řekla:
Něco vytvoř!
A tak jsem Vytvořil Váš svět, včetně vás a vašich nuzných životů. Nutím vás myslet, na to co já chci abyste mysleli. Můžu si s Vámi dělat co chci. Zabít Vás a znovu vzkřísit. Dát Vám poznání celého vesmíru a hned ho vzít a dát jinému. Můžu dělat co chci, tento svět je ve mne a já jsem jeho stvořitel, já nad ním vládnu, nikdo k němu nemá klíč. A jediným cílem vašeho krátkého bytí, stvoření světa v němž žijete zcela nesvobodně, je vložení pasti na jiné bytosti mého druhu do Vašich myšlenek. S démonem z 19854215té dimenze jsme vyhlásili válku všem ostatním démonům a každý z nich kdo nahlédne do vašeho světa, do MÉHO světa, pomocí příběhů, které si přečte, které si PŘEČTETE a na malý okamžik si představí Vás, vaše životy a tudíž vstoupí myslí do Vašeho světa, do Vašich myslí, DO MÉ MYSLI a zanechá v ní otisk, už nemůže nikdy zpět a jeho část, ta část, která do něj vstoupila, která DO MNE VSTOUPILA nám začne patřit! A skrze onu malou, nepatrnou část, zcela jistě OVLÁDNEME ZBYTEK! A protože všechno je propojeno a všechno se zbytně ovládá, příčina dělí následek a jak už víme vzniká delší a delší řetězec čísel, který nebere konce, časem pronikneme úplně všude."
Tak to tenkrát bylo, proto jsem nemohl mlčet a musel o tom alespoň napsat. Dav se rozešel jako by nic a život plynul dál. "NĚCO VYTVOŘ!" zaznělo odnikud.