Pátek 1. dubna
Ráno: Příjezd do Dundee a koupě nového batohu, protože původní, s kterým jsem vyjel, se začínal povážlivě rozpadat a hrozilo, že obyvatelům Dundee skandálně odhalím celý jeho obsah. Obětoval jsem 50 L. Původní cena 120. Potom bereme autobus do Alyth, kam dorážíme asi za půl hodiny. Dorazili jsme k Michalovi Zárubovi, který nás přivítal pro mě nečekaně vřele, ubytovali jsme se u něj a začali pít. Michalovi jsem daroval Božkov, který na něj měl nečekaně silný účinek, poté, co z lahve zmizelo asi 2 dcl (já a Čmelda jsme dali jen úvodní kapku a pak pokračovali vodkou), se Míša propadl do jakési katalepsie a zůstal sedět na židli poněkud ohnutý dopředu, ale nepadal z ní, což mi přišlo velmi zvláštní, protože se ani trochu neopíral o opěradlo, naživu zůstal jenom Čmelda a já. Pak Čmelák odchází do baru pozdravit své přátele, ale k mé nelibosti mě nechce vzít s sebou, ale chápu. Zůstávám s Míšou sám. Chvíli popíjím sám a pak se pokouším Michala probudit, ale i po těch pár panácích vypadá jako mrtvola, oči dokořán. Třesu s ním, skoro nedýchá, a tak se ho snažím probudit. Jeho oči: zírá na mě, duhovka je jakoby kónicky prohnutá dovnitř a od polovičky mezikruží žlutá s černými skvrnami. Odnesu ho do postele, není mrtvý, ale vyděsil mě. Pak přijde Čmelda a vypráví o hospodě, pak jdeme spát.
Sobota 2. dubna
Dnes jdeme se Čmeldou do Blair na nákup. Ukazuje mi město a vypravuje, kde kdy chlastali atd. Nakupujeme v Tescu, kupuji si kartu. Umírám hlady a tak si kupuji nějakou zapečenou dobrotu. Venku pijeme cider a čekáme na autobus, sem tam ho někdo pozná a pozdraví. Doma Čmelda vaří, pak jíme, pro Michala samozřejmě necháme poctivou porci. Cítím neklid a těžko se mi koncentruje, přecházím sem a tam i 3x za sebou, než si donesu, co potřebuji nebo udělám, co jsem chtěl. Večer jdeme na Marshallku (farmu), popít s klukama (Češi), zjistit situaci o práci a pobavit se. Češi, co tam bydlí v karavanech, jsou stejní jako všude jinde venku, co jsem kdy viděl. Nejvíc mě zaujal Polák Rafael, ten byl fakt v pohodě, a ani Bůček nebyl špatnej, ale jinak většina byla velmi průměrná šeď, podělaná strachy, že jim sebereme práci. Když jsme dorazili domů a Michal se probudil, tak jsem mu hned řekl, ať se mi zeptá na místo u nich v kuchyni, hledali myče nádobí a někoho na přípravu salátů. Nehodlal jsem soupeřit s těmi zakřiklými pitomci na farmě. Slíbil, že se zeptá. Čmelda šel spát a my jsme s Michalem ještě asi 3 hodiny debatovali, jelikož jsme zjistili, že máme opravdu mnoho společného a skvěle si rozumíme. Je to pro mě stále neuvěřitelné, že jsem tady našel člověka, který je mi dražší než bratr.
Neděle 3. dubna
Přespávám v obýváku, kde se mi líbí nejvíc ze všech místností. Slyším křik vran a zní mi opravdu příjemně (?), nádherně ladí s rázem zdejší krajiny, kterou si matně vybavuji ze včerejší procházky na Marshallku. Dnes se prakticky nic neděje, jen si trochu čtu, pak malá procházka po Alythu, Čmelda opět vyvařuje, TV, atd... Večer Michal přináší zprávu, že mám domluvenou práci a že začnu, až mi dají vědět. Moje šance zvyšuje i fakt, že jeden z myčů fetuje a je zralej na vyhození. Zase pijeme pivo a voďoura, stává se pravidlem, že to Čmelda zabalí a my debatujem asi do 3 hod. Došel tabák a Michal přijde s nápadem zakouřit si čaj, pokud nemám problém s halucinogeny. Sám moc nevěřím, že po něm budu mít halucinace, a tak bez obav kouřím. Pak jdeme spát. A v noci mám sen: Sedím v asáně, v pokoji s několika postavami: mladá dívka, starší žena, která (mám pocit) je paní domu, a snad ještě pár dalších lidí a zvířat. Jako by mi paní domu radila, jak mám provádět očistný rituál, který spočívá v tom, že do půdorysu domu promítám projekce svého těla, jednu vedle druhé, jako na čtverečkovaném papíře, dokud jimi nezaplním celý půdorys. Pak přecházím po pokoji mezi postavami, které jsou zaměstnány vlastními myšlenkami a nevšímají si mě, až na mladou dívku, která mě objímá a uspokojuje moji touhu. Ke klasickému styku však nedochází, k extázi dojde při pouhém objímání. Pak se probouzím na podlaze (koberec) a jsem v místnosti sám. Na prstech nohou mám několik černých chlupatých housenek, které mě lehce škrábou. Sundavám je a jde to zlehka, jako by byly na suchý zip. Vidím ještě další hmyzí havěť na koberci, mravenci, bělásci, housenky. Vstávám a bezděčně volám: "Mami?" Ticho. Vyjdu z pokoje a jdu po schodišti (jako u nás doma) dolů. Cítím neklid a snad strach a tak chci říct obrannou formuli (Bah.O.), ale rty jako by mi svíraly prsty něčí ruky. Sejdu až dolů, zahnu doprava do pokoje, a tam sedí žena v černých krajkových šatech s rovnými černými vlasy (snad má velké černé brýle), dívá se před sebe a když k ní dojdu (z boku), otočí se ke mně a já se probouzím.
Pondělí 4. dubna
Probouzím se jako první a zapisuji si sen, byl nezvykle jasný a tak si ho pamatuji i s podrobnostmi. Večer ho čtu Michalovi a ten je vzrušením bez sebe, domnívá se, že jde o jeho zemřelou matku (to si nemyslím) a vypráví, jak ji jednou letmo zahlédl, jak prochází dveřmi obýváku do chodby, když mu před tím přestavěla skleničky umyté a postavené na utěrce. Je také rozrušen z přesnosti podoby, jak jsem ji popsal. Říká, že se mu však děly podobné věci už v Blairgownie, to zase znepokojuje mě, kvůli tamějším pověstem o čarodějnici. Jsem rozhodnut zjistit o tom víc a uléhám s přáním dalšího snu, kde se naší dámy hodlám na všechno vyptat.
Úterý 5. dubna
Sen nepřišel. Jen ranní křik vran mi už nezní tak poeticky, ale spíš zoufale, až hrůzu nahánějící. Události tohoto týdne se mi pomíchaly a když je teď zapisuji, nemůžu si vzpomenout na podrobnosti, a tak je zaznamenám jen zhruba a jen důležité věci, které se týkají "naší dámy", jak jsem ji začal nazývat. Mám důvod se domnívat, že soška Buddhy (Šivy) se stal jejím nosičem. Jednou ráno jsem jí totiž našel otočenou asi o 45 stupňů doleva, oproti její původní poloze. Vyptal jsem se kolegů, zda s ní nepohnuli, ale říkali, že ne. Soška má vskutku velmi expresivní výraz, hlavně oči: Michal říkal, že ho sledují po celé ploše jejího zorného pole. Já ten pocit nemám, ale když se před ní postavím a pozoruji jí, vzroste ve mně vzrušení na neúnosnou míru a temeno mi zježí elektrizující pocit. Myslím, že právě tento den mě rozbolel můj rozpadlý moudrák a já neměl opium, abych ho utišil. Bral jsem na to Fénixovy slzy a kdesi cosi bez úspěchu, až jsem objevil trošku opia na stěnách filmovou - to mě zachránilo od nejhorší bolesti. Michal přinesl voďoura a piváky, ale já odmítl pít, abych neoslabil účinky té trošky opia, co jsem požil a šel si lehnout na jeho nabídku do jeho pokoje, protože oni zůstávali v obýváku, kde normálně spím. Když jsem si lehl, zaplavil mě zvláštní tělo uvolňující pocit kolem páteře a v zádech, na kterých jsem ležel. Asi jsem tak nějakou dobu dřímal, když mě probral do polospánku nějaký hluk. Byl jsem na hranici probuzení, když se z radiátoru ozvalo stacatto klepání nebo ťukání a ve mně začal růst pocit vzrušení, který, a to jsem zvláště jasně cítil, se jakoby přeléval z radiátoru do mě a rostl až k pocitu ohrožení. Vytrhl jsem se násilím z polospánku a celý roztřesený jsem namáhavě, ale urychleně vstal a odešel za přáteli do obýváku. Po cestě z postele ze mě pocit hrůzy a vzrušení opadl. Pak jsem jim pověděl, co se mi stalo a dal si vodku a pivo - zub potom přestal bolet. Čmelák šel spát a my s Michalem ponocovali a řešili paranormální jevy, které jsou u něj doma běžné, ale po mém příjezdu extrémně časté a také silné. "Naše dáma" si ovšem jakoby zasedla na mě a jeho teď nechává na pokoji, Čmelák ničemu nevěří, ale i tak vidím v jeho pohledu znepokojení (nemůžu se při tom ubránit pobavení a pocitu uspokojení). Do rána pálíme tyčinky, vodky je dost (2 lahve) a piva taky, hovoříme o "ní" a chvílemi mě Micky přerušuje a říká: "Podívej se vedle mě, teď tam sedí". Já nejsem nadán "zrakem", ale podle pocitů to potvrzuji, ano je tu s námi a mění místa, jednou je vedle něho, jednou vedle mě, jak se o ní bavíme a řešíme jí ,snažíme se mluvit s ní a upokojit jí, pomoci jí. To jde ovšem těžko, když ani nevíme o koho jde a jaký je její problém a čeho si žádá, zdá se nám jasné jen, že je to (byla) žena a že se pokouší o komunikaci. Přišla chvíle, kdy cítíme, že je rozzlobená (oba to cítíme vždy stejně a tak vylučuji autosugesci), neklid vzrůstá, uklidňuji Michala a varuji ho před panikou, je ovšem velmi statečný, tak to zvládá dobře, zkouším obrané formule "apo pantos kako daimonos" a pak i "Bahlasti Ompehda", ale nezdá se mi, že by měly účinek, jaký bych očekával, po čase se ovšem všechno uklidňuje, ještě se za ní společně modlíme, pak jdu pro Čmeláka do jeho pokoje, mám o něj obavy a chci, abychom zbytek noci spali pohromadě, diví se, ale poslechne. Spíme v obýváku.
Středa 6. dubna
Usilovně přemýšlím, co s tím. Nevím, co si o tom mám myslet. Po prvním snu jsem poslal Pavlovi sms s žádostí, aby přes I. ze Ž. zjistil, s kým mám tu čest, ale jako obvykle mi ve své povznesenosti nevěří a určitě si myslí, že jde o moje vlastní projekce vybičované fantazií a faktem okolností z pověsti o Blair Witch, jak nenávidím tenhle kus ignoranta, kterej v sobě nosí a kterej se nejvíc projeví, když nejvíc potřebuju pomoc. Pořád se neozývá a já se ani napotřetí pokus nedostal k internetu - ta byrokratka si vždycky vymyslí nějakou kokotinu, proč to nejde - sorry. Večer přijde Michal opět s "nákupem", je zvláštní, že ač vypijeme každý 1 až 2 lahve vodky, necítím se opilý, i když piju jako duha.
Čtvrtek 7. dubna
Michal má day - off, a tak pijeme celý den: cider, pivo, k obědu jsou langoše, víno, a pak zase vodka a pivo, nad ránem malá hádka, kterou si nepamatuji, a odesílají mě spát.
Pátek 8. dubna
Cítím se mizerně, není nic moc zjistit, že jsem byl nepříjemný na svý přátele a ještě si skoro nic nepamatovat. Slibuji si nepít víno, který mi dělá mlžnou oponu, a když si nepamatuju, co se stalo, znamená to, že jsem se neovládal. Omlouvám se a snad to vzali, ale stejně se cejtím pod psa a nevím, jak to napravit. Večer se opět debatuje - já a Michal, a zlehka popíjí. Jdu spát pozdě, jsem dnes v obýváku sám.
Sobota 9. dubna
Ráno Michal odchází do práce kolem 9.hodiny. Usínám na gauči. Okolo 9:30 jsem v polospánku zaslechl známé stacatto ťukání, ale rychlejší, naléhavější, přicházející z kuchyně, jako by se přibližovalo. Chci otočit hlavu, abych se podíval tím směrem, ale je to rychlejší, jak se přibližuji (vteřiny se natáhly jako guma u trenek), zaplavuje mě vlna vzrůstajícího vzrušení, a pak jako když otočíš vypínačem se ocitám v jemně mléčným světle a něco vidím: je to jako mlha, kouř anebo vír písku nesený větrem, vlnou se zvedne z podlahy a hup, už na mě leží, zformuje se do přibližných tvarů lidské postavy a uchopí mě za ruce, které mám na prsou, pokouším se zvednout, ale tlačí mě to zpátky do gauče, zažívám dost nepříjemný pocit brnění v celém těle, jak na mě leží, asi jako od plochý baterky, když jí olízneš, ale tomuhle se nedá ucuknout, snažím se ho odstrčit, ale drží mě za zápěstí a cítím, že má sílu jako já, nemám na to se ho zbavit silou, a tak spontánně pronáším "Bahlasti Ompehda" nebo se o to spíš pokouším, ale jako by to mělo ještě třetí ruku, kterou mi prsty tiskne moje rty k sobě, a tak jen tak bublám, ale slyším tu formuli, jak jí pronáším v mé mysli. A chvíli si myslím, že to nezabralo, ale pak blik a jsem zpátky v reálu. Okamžitě vstávám a vstřebávám ten zážitek. Domnívám se, že jde o astrální útok. A taky si uvědomuji, že jsem se poprvé v životě podíval do astrálu, přijde mi, že jsem to zvládnul dost dobře, na to, jaký to bylo překvápko. Potom jsem několik dní nespal, úlevou mi bylo, když Michal koupil vodku a pivo a já k ránu na několik hodin odpadl. Pak konečně přišla zpráva od Pavla a ten mi doporučil úplně základní věc: MZRP (Malý zažehnávací pentagramový rituál), ale to jsem se stejně už několik dní chystal udělat, ale z nějakého důvodu jsem se k tomu nikdy nedostal. Tak jsem s tím začal a najednou se všem ulevilo a já se konečně vyspal.
Dívčí obličej se dívá do foťáku, za opěradlem gauče vykukuje hlavička dítěte, s vyděšeným výrazem zírá na svíci. Prodloužená expozice bez umělého osvětlení.
5. května 2011
Dlouho jsem se nevracel k deníku, protože se události uklidnily, i když nevyřešily, a já necítil potřebu ani chuť psát. Takže to shrnu. Potom, co jsem prováděl malej pentagramovej každý ráno a večer, se nám všem třem začaly zdát extra jasný sny, který nebyl vůbec žádnej problém si zapamatovat. Vzpomínám si,že v prvním snu jsem si celou dobu jasně uvědomoval, že sním, a že se můžu kdykoliv budu chtít probudit. I naše noční seance ztratily na nádechu hrůzy, která nás ochromovala, ale i na intenzitě spojení. Začali jsme se ptát: "Kdo jsi, jak se jmenuješ?" Michal určil pro začátek dvě osoby: ženu, které projevovala silné zaujetí pro moji maličkost a když jsem spontánně prohlásil, že je to Anna, Michal to potvrdil a tak to tak už zůstalo, a pak muže, France, který tu snad pracoval. Pokoušeli jsme se určit jeho podobu: fousatý, zapadlý šedý oči a pracovní zástěra až k botám. Jeho povaha je však zkažená, a tak jsem ho asi po týdnu zapudil božími jmény Tetragramatonu a Adonai a vykázal mu místo kam patří, už se neprojevuje (alespoň ne velmi nepříjemnými pocity) a ponechali jsme si doma jenom Annu, jejíž problém (kvůli něčemu přeci musela zůstat vězet mezi dvěma světy) chceme zjistit a pokud možno jí pomoci s řešením.
18. května
Sen: Přijel za mnou Pavel a jdeme do hospody, sedíme venku na lavicích a jen tak klábosíme, pak je nás víc, přisedl si Čmelák a to na Pavlovu pravou stranu a dělá, že mě nevidí. Pak sedím sám a čekám, až se P. vrátí (ze záchodu?). Když se nevrací, tak se trochu procházím po polozarostlé mýtině, sem tam nechali mladý strom, a potkávám pár roztroušeně se courajících osob. Jedna velmi veselá dívka se mnou chce koketovat a představuje se mi, jméno si už nepamatuji. Když ji potkám podruhé, je velmi smutná a pláče. Pokouším se jí utěšit, ale nejde to, když se jí ptám, co se stalo, odchází. Vracím se mezi lidi k hospodě, potkávám tam lehkovážného mladíka, který se mi vesele chlubí, že svedl nějakou dívku a pak jí odkopl, říká její jméno a já vím, že je to ta dívka, co jsem jí potkal. Otráveně se vracím domů (?). Po vstoupení do domu vystupuji po širokých schodech a zvoním na zvon. Přichází paní domu a ptá se, zda mi má připravit něco k jídlu, nemám na nic chuť, ale ona stejně vezme jakousi klobásu a vloží jí do gigantické fritézy, náhle jí kdosi neviditelný strká ruce do oleje a ona sténá bolestí, sleduji, jak se jí smaží ruce, ale nemůžu jí pomoci. Procházím domem a hledám pomoc. Když se vrátím do té místnosti, vidím v pravém rohu Pavla, jak mi hlavou kyne, abych přistoupil a ukazuje na postavu uprostřed místnosti. Kráčím proti ní a pronáším B. - Om. Opět musím při vyslovení formule překonávat odpor prstů, které mi tisknou rty k sobě. Postava je tím zahnána do levého rohu na výstupek. Hlavu má jako krychli a má problémy s udržením své stálé podoby, občas se jí oddělí ruka a jakoby bublinatí a pak uplyne zpět o kousek vedle a opět upraví svou podobu, podle výrazu je nesvá a jakoby hloupá. Ani obličej není stálý. Pavel opřený o stěnu ve svém rohu drží v ruce vařečku jako hůlku a blokuje ho v jeho rohu, mumlá zaříkání a naznačuje, ať opakuji po něm, má stejné problémy s výslovností jako já a jeho zaříkání je nevýrazné a musím napínat sluch, abych mu rozuměl. Opakuji tedy po něm. Výslovnost je opravdu možná jen při největším úsilí, bytost se houževnatě brání. Pak náhle slyším tichý hlas shůry, je to zaříkání, které nám někdo předříkává a které poslouchá i Pavel. Pocítil jsem náhle pocit moci nad bytostí a tak sebevědomě pronáším ona jakoby nesmyslná slova a doslova přikazuji asi toto: "Odejdi do pětiliberní kuchyně, tam budou číst ze svaté tkaniny a pod těmito slovy shoříš jako šňůrka." Vidím, že postava má na krku jakousi šňůrku nebo tkaničku jako u mikiny. Usilovně si představuji, že začíná hořet. Šňůrka začíná černat a postava se rozkládá a mizí. Pocit úlevy a uspokojení. I tak mě napadá, že jenom někam unikla, rozhlížím se po místnosti, Pavel dělá to samé, podívám se doleva z prostoru, který uzavíráme svoji polohu vůči rohu, a vidím obrys žáby plazící se pod tapetou. Namířím na ní ukazovák a vůlí a svou mocí jí pohybem vrhám zpátky do rohu, kde se z ní opět stává neforemná postava, začínáme znovu, ale já se probouzím. Pokouším se usnout a dostat se na stejné místo a situace. Bez úspěchu. Přichází jiný sen, dům je sice stejný, poznávám onu místnost s výklenkem ve zdi, ale se zvonem nad schodištěm, ale nyní jde o jakousi rodinou oslavu, jíž se účastním, všichni jsou ke mně velmi vřelí, ale mám pocit, že jsem zde host, i když se chovají jako bych byl členem rodiny. Jsou to válečná léta (2.s.v.), protože dodržujeme jistá omezení. Pak se doba posunuje, je po válce a já pozoruji neutěšené poměry v čs.letectvu, intriky, pomluvy atd. Poznávám to podle typu letadel a imatrikulace výs.zn. Probouzím se a zapisuji.Zapomněl jsem se zmínit o tom, že náš spolubydlící a můj bývalý přítel a spolucestující Čmelák odešel bydlet na farmu, kde pracuje. Tomu předcházelo několik jeho výstupů proti mně, kde mě označoval za zmrda, lháře a podobně, a mě se ani s největším úsilím ke smíru nepodařilo zjistit, co proti mně vlastně má a co mu vadí. Od začátku spal v nejhorší místnosti bytu, v utility room bez oken, ve které jsem se od začátku necítil dobře a sám bych tam nikdy nespal, ale jelikož je nevěřící a tu naši "duchařinu" měl v prdeli, předpokládal jsem, díky jeho ignorantství, že je v absolutním bezpečí. Vše vyvrcholilo několika fyzickými napadeními mé osoby a to bez sebemenšího důvodu, a poté jeho odchodem na farmu. Konstatovali jsme totální změnu jeho osobnosti a poté, co se Fritz přestal v bytě manifestovat, připustil jsem možnost, že jím byl Čmelák posednutý. To by vysvětlovalo i Čmelákovy snahy mě z bytu, potažmo ze Skotska vystrnadit - nabízel mi, že mi koupí i letenku. Podle zpráv, které mi zprostředkoval Michal - byl na farmě Čmeláka navštívit - teď sice vydělává spoustu peněz, ale taky propadá alkoholu a nějaké zvláštní oblibě kolegů se taky netěší. Ať je jim tam s Fritzem hezky. Tímto zatím končím svoje zápisky těchto zvláštních událostí a fenoménů, kterých jsem byl svědkem, a očekávám rozuzlení...
1.června 2011 Alyth, Skotsko
Žádné komentáře:
Okomentovat