Z Fabiánovo zahrádky - Tajemství předků rodu Ramsay

Tajemství předků rodu Ramsay

Václav Pacheco

Před časem jsem psal formou deníku o událostech v Old mill buildings. To je asi správná formulace, protože zápisky jsem prováděl vždy až po několika dnech a tak samozřejmě byly zaznamenány jenom věci, které prošly určitým sítem rozmyslu a také ty, co nebyly příliš osobní.

Tyto události logicky vyústily v pátrání po historii domu. V místní knihovně jsme zjistili, že dům je nejstarším stavením z kamene v Alythu a že ho nechal postavit jistý sir Paul Ramsay z Bamf. Snažili jsme se tedy zjistit více o rodu Ramsay a vzrůstající intenzita paranormálních jevů v bytě nám jakoby potvrzovala správnou cestu, kterou jsme se dali. V knihovně jsme však, až na pár kusých zpráv o několika členech klanu, mnoho informací nesehnali. Dalším krokem bylo Museum of Alyth, jehož expozice byla ale bohužel zaměřena spíše na všední život dřívějších obyvatel, než na pečlivě zpracované dějiny městečka, a pouze do hloubky nějakých dvou set let. Svěřili jsme se tedy s našimi zážitky správci muzea a pověděli mu o našem odhodlání zjistit původ oněch jevů i o naší doměnce, že vše nějak souvisí s rodem Ramsay. Správce jménem Paul, sympatický chlapík po padesátce, nás ochotně vyslechl a dokonce nás nepovažoval za pomatence, sám dokonce přidal několik "duchařských" historek, které zažil ve White cottage, kde před časem bydlel.
Paul nám zapůjčil brožuru informací o klíčových klanech v historii Alythu, z níž jsme si pořídili kopii části o rodu Ramsay, a také byl tak laskav a odkázal nás na samotného lorda Paula Ramsay, jehož telefonní číslo nám poskytl, načež jsme povzbuzeni vyrazili domů.
Informace v brožuře byly opět nekompletní a zase pouze o několika členech klanu. Časové období posledních tří set let bylo zaznamenáno celkem podrobně, ale o našem domě či o Paulu Ramsay nic. Nicméně několik kusých zmínek o prapředcích rodu upoutalo mou pozornost. Tento samizdat, čímž dokument bezpochyby byl, obsahoval také z hermetického hlediska velmi zajímavou pověst o Ramsay jménem James s pohádkovým koncem. Tuto pověst si rozebereme níže, zatím jen uvedu, že některé pasáže přímo bily do očí svou alchymickou symbolikou, nehledě na fakt, že ústředním bodem celého příběhu byla výroba elixíru - medicíny zázračné moci! Bylo tedy velmi pravděpodobné, že jeden z předků dnešních Ramsayů byl adeptem Alchymie.
Dalším krokem měla být návštěva sira Ramsay na Bamfu, kam jsem však chtěl jít vybaven více informacemi, než se nám zatím podařilo shromáždit. Michal, můj spolubydlící a kolega v pátrání, ale jednoho dne ztratil trpělivost a vydal se na Bamf sám a bez mého vědomí. Sice mě to rozladilo, když se mi s tím večer svěřil, ale fotografie, které přinesl, mi zase spravily náladu. Na jednom snímku byl jednorožec, teď už jsem tedy nepochyboval.
Další, teď už společnou návštěvu, jsme si předem telefonicky domluvili na 28. září v poledne. Dorazili jsme tam na minutu přesně, ale díky jakémusi mítinku na nás sir Paul Ramsay neměl hned čas a tak jsme museli hodinu počkat.

Nakonec se nám však dostalo vřelého přijetí a my měli možnost s ním asi půl hodiny nerušeně hovořit. Paul Ramsay, jehož věk jsem odhadoval na něco kolem šedesáti, působil mnohem mladším dojmem. Vypadal jako nabitý energií, na otázky odpovídal okamžitě a zasvěceně. Orientoval se dobře v historii a když jsem zavedl řeč na alchymii a pokusil se ho uvést do tématu skutečného cíle alchymistova hledání, měl jsem z něj dojem, že o tom dobře ví, navíc reagoval, že je tomu už opravdu hodně dávno, co se západní medicína vyvíjí zcela jiným směrem, než jakým postupovali staří. Na moji doměnku o jeho předku alchymistovi však reagoval poněkud vyhýbavě a dodal, že znak jednorožce, na který jsem ho upozornil, je také symbolem čistoty a najde se též u královských rodů. Dále rozhovor pokračoval ve snaze objasnit původ rodu, k čemuž mě přimělo jméno Nessus znějící poněkud cizokrajně na Británii třináctého století. Sir Paul nám sdělil, že se má za to, že rod Ramsay je normandského původu (i když na Wikipedii jsem objevil i velmi zajímavé varianty jejich původu zakládající se na etymologickém rozboru jména Ramsay, ukazující na Island či jakýsi Havraní ostrov(!) a staré vikingské nájezdníky), ale že jméno může pocházet též z původní domoviny, např. Ramsau v Německu.
Po té jsme si popřáli úspěchu a rozešli se. V celku tedy žádná jednoznačná odpověď na mé doměnky, jen spousta nových otázek. Potíž je hlavně v tom, že z historie severu se nám dochovaly jen fragmenty a ještě k tomu schované v legendách a pověstech.

Z naší návštěvy jsem měl skvělý pocit, který však poněkud kalilo zklamání nad žalostně malým množstvím informací, o které bych se mohl opřít, a sice několika historických zpráv zaznamenaných v královských listinách a jedné legendě pohádkového ražení.
Provedl jsem rozbor legendy a pokusil se z ní dostat jádro skutečnosti, ale stejně jsem nebyl spokojen s výsledkem, a nakonec jsem všechno strčil do "šuplíku" a dokončení odložil na neurčito.
Nyní, skoro po roce, se k záležitosti vracím a pokusím se všechny materiály a historická fakta týkající se věci uspořádat přijatelným způsobem, abych mohl celou záležitost konečně považovat za ukončenou a také abych vyhověl přání (a v poslední době snad i naléhání) přítele a kolegy Pavla, který měl od začátku velký zájem uveřejnit mou práci na svých stránkách "Brdských supů".
Tak tedy, podle informací získaných v Museum of Alyth byly pozemky a panství Bamfu garantovány siru Nessus de Ramsay královskou listinou a to fyzicky Alexandrem II. roku 1232.
Řečený Ramsay údajně provedl lékařskou operaci na králi, jež mu zachránila život. Příběh byl navíc zkrášlen informací, že daná operace měla spočívat v odstranění žmolku vlasů z králova srdce.

Zde je jistá spojitost s pohádkovou legendou o bílém hadovi. V této legendě je jistý James Ramsay,obviněný z účasti na spiknutí proti králi, po zabavení statků vyhnán ze Skotska a na svých cestách potkává starého mudrce, lékaře, který ho přijal jako svého studenta.
Jednou se starý mistr svému studentu svěří, že kdyby mu byl schopen získat tělo bílého hada, mohl by připravit nejúžasnější medicínu, jaká existuje. Tohoto hada však že může nalézt jen v prameni na Bamfu.
Indicie zde řečené nám naznačují, že by mohlo jít o fixovaného merkura neboli spiritus mundi, acidus corporeus, jenž bývá v alchymické ikonografii znázorňován jako bílý drak či had. Alchymické texty zmiňující se o získání magnetu pro přitažení "nebeské vody" velice často hovoří o prameni této vody bublajícího u paty starého dubu. Že se jedná o samý počátek prací na Velkém díle snad není třeba ani dodávat.
Dále legenda říká, že James se v přestrojení vydává na cestu a nakonec se mu podaří tělo bílého hada získat a přinést zpět svému mistru.
Alchymisté byli vždy nuceni pracovat v tajnosti, mlčet o pravém poslání své práce, a tak i Ramsay v "přestrojení" pracuje na získání "bílého hada".
Dále se v příběhu vypráví, že James sice asistuje svému mistru při dokončení Díla, je mu však zakázáno tinkturu ochutnat.
Pokud byl legendární mistr skutečnou osobou z masa a krve či "pouze" vůdčí inteligencí není důležité, jisté je, že během svých prací nepostrádá vedení ani etických poučení, mistrův zákaz požití mi totiž dává smysl spíš jako varování před zneužitím kamene pro vlastní sobeckou potřebu. Pokud se domnívám správně, tak každý adept, úspěšný ve svém díle, svou tinkturu okusí, aby vyzkoušel její moc a uzdravující sílu sám na sobě, než ji podá nemocnému.

A proto také legenda přichází následně s historkou o nehodě při manipulaci s tinkturou, kdy si nepozorný Ramsay náhodou potřísnil ruku, kterou si vzápětí bezděky olízl.
Po požití elixíru získává Ramsay moc vidět do nitra lidí a možnost zjistit vždy pravou příčinu každé nemoci. Odchází od mistra, aby před ním utajil svou novou schopnost a stává se potulným lékařem.
Jak šel čas, začalo se mu stýskat po Skotsku a rozhodl se tam vrátit. Po návratu se dozvídá, že král je vážně nemocen a nechává se před něj předvést, aby ho léčil.
A zde se dostáváme ke styčnému bodu s dodatkem o žmolku vlasů v králově srdci, která zní dost neuvěřitelně, o operaci která ho měla odstranit ani nemluvě. V legendě se ale praví o velkém žmolku vlasů, který Ramsay zjistí díky své zázračné moci, v králově žaludku! Která verze je správná? Obě. Když totiž uvážíme, že vlasy jsou symbolem osobní, vitální síly a pozřené vlasy značí nemoc, jejich velký žmolek v žaludku /srdci/ jasně ukazuje na vážnou srdeční chorobu, zdánlivě nesmyslně umístěný žmolek vlasů v srdci totiž mluví pouze symbolicky.
A slíbený pohádkový konec: Ramsay dostává za odměnu zpět své panství a královu dceru za nevěstu.
Pár podobností se v obou příbězích najde, neníliž pravda? Posouzení nechám na čtenáři, stejně tak musím učinit i v případě "historických faktů", které se v závislosti na zdroji rozcházejí, a tudíž jsem bohužel neměl možnost, jelikož se mi nepodařilo nalézt nějakou digitalizovanou či jinou formu královských listin, posoudit správnost jednotlivých pramenů.
Co dodat na závěr? I když se díky nedostatku dostupných materiálů nepodařilo podrobně objasnit skutečnosti o tom, kdo z prapředků rodu Ramsay praktikoval Alchymii, je velmi pravděpodobné, že historie rodu tuto skutečnost obsahuje. Dává nám to jasně najevo jak množství alchymických prvků v heraldice rodu, zachovaných pověstech, které ovšem ústním předáváním nabyly legendárního rázu, tak především heslo na pečeti jednorožce. Nemůžeme než pochybovat, že se toto benediktinské heslo "Ora Et Labora" užívané alchymisty jako tradiční upomenutí pro "laboranta", že bez pravé víry ve svém umění nelze dosáhnout cíle, ocitlo na pečeti rodu v kombinaci s hlavou jednorožce, jenž je symbolem “Quinta esencia”, tedy vlastně oním cílem alchymistovým, úplnou náhodou. Na možnou námitku, že Nessus mohl být jen sympatizantem řádu benediktýnů mohu odpovědět, že ostatně většina hermetiků středověku náležela k nějakému řádu církve a kdo ví, kolik knězů a papežů praktikovalo magii nebo alchymii, o původu "křesťanských" symbolů, hesel, legend a jistých svatých přece víme svoje, vzponeňme např. biskupa z portálu Notre Dame nebo legendu o Chrystoforovi vysvětlenou v Tajemství katedrál geniálního Fulcanelliho.
Osobně se domnívám, že oním alchymistou byl právě Nessus, který nechal tuto pečeť zanést do královských listin, anebo jeden z jeho předků a on pečeť vybral na jeho počest. Pokud se mi podaří získat nějaké informace, které by do případu vnesli více světla, slibuji, že se k tomuto nesporně zajímavému tématu ještě vrátím v dalším článku.

Na úplný závěr mi dovolte uvést malý výňatek z knihy moderního alchymistyJohna Reida "Kurz praktické alchymie" :
"Bylo to díky modlitbě a práci, že bylo sesláno světlo na operace popisované starými mistry. Připouštím, mnohokrát nebylo to, co mi vyšlo, předpokládaným výsledkem. Vždy mi však byl dán klíč k jedněm z mnoha zavřených dveří a časem jsem porozuměl jazyku a výrazům starých alchymistů... Tato kniha a obrázky, které v ní jsou, mají pro vás v zásobě mnoho překvapení. Proto prosím Ora, Lege, et Labora! (Čtěte, Modlete se a Pracujte!)
Stránky Clan Ramsay Assosiation of North America:
Roku 1217 je Alexandrem II. zanesena jako pečeť sira Nessus de Ramsay hlava jednorožce s heslem ORA ET LABORA.
Z pramenů Museum of Alyth pochází dále informace o vnukuAdama de Ramsay (jehož křestní jméno udává Wikipedia jako William a který přísahal věrnost Edvardu I. Anglickému roku 1296)jménem Alexandr, který měl být, stejně jako jeho předek Nessus, vysoce uznávaným členem lékařské profese a osobním lékařem Jamese VI. a Charlese I.
Stránky Wikipedia tohoto Alexandra uvádějí jako Nicolase a zmiňují se o jeho vyznamenání za záchranu monarchova života.