Ted Andrews: Tajné brány kabaly

 

Ted Andrews: Tajné brány kabaly

 

    Renomovaný spisovatel, autor například dnes už beznadějně rozebraného Lexikonu zvířecí magie, nás ve své nové knize Tajné brány kabaly uvádí do problematiky této duchovní nauky. Tento Američan, narozený roku 1952, mě hned v úvodu překvapil větou: „Vyrůstal jsem v časech, kdy metafyzické spisy (vybočující z tradičního náboženského kontextu) nebyly běžně dostupné. Mohl jsem maximálně sehnat něco o astrologii a józe, ale jóga mě příliš nezajímala.“ Připomnělo mi to dobu, kdy jsem se o esoteriku začal zajímat já, v Československu roku 1989. Do té doby jsem přečetl pouze legendární „žlutou“ knihu o józe, Jitro kouzelníků a knihu Co je to esoterika, od nějakého Němce, anebo Švýcara. V té době začínaly vycházet pomalu knihy v nakladatelství Trigon a ještě o kousek později v Horusu. Zdá se, že tihle ti Američani, to také neměli jednoduché.

 

 

 

 

 

  Andrews se soustřeďuje především na práci se Stromem života. Nejprve stručně shrnuje korespondence sefir a pak se již soustřeďuje na samotnou praxi. Na rozdíl od rozvinutých ceremonií Golden Down, používá ritualismus poměrně skromně. Při úvodním cvičení prostě doporučuje, představit si starý strom. Jinak se jedná o tradiční práci, ovšem podle Crowleyho dělení stezek, které sám Crowley označil za lépe vyhovující mysli dnešního člověka. Čtenář se zde nedočká nepříjemného překvapení, kdy si autor například usmyslí zaměnit světovou stranu, nebo nějakého toho archanděla, upozorňuji však na to, že zde pracujeme se sefirotickými a nikoliv planetárními korespondencemi a proto v Tiferet nalézáme Rafaela a nikoliv Michaela. Chybí zde však jakýkoliv popis astrálních chrámů a v tomto směru shledávám práci příliš minimalistickou.

  Dále se seznámíme s několika dalšími technikami, z nichž nejzajímavější mi připadá rituální tanec sefir, tedy vyjádření idejí pohybem. Následuje „tanec hvězdám“, při kterém mě nemohla nenapadnout tai-či sestava sedmi hvězd, se kterou jsem ovšem neměl příležitost se lépe seznámit. Jednou jsem jí viděl tančit jednoho kolegu, v nějaké pražské sokolovně. Sedmi hvězdami se pochopitelně myslí sedm hvězd Velkého vozu, na který taoisti, pokud mě paměť neklame, dislokují současný pobyt osmi nesmrtelných. Dovedu si představit, že se touto sestavou přivolává jejich energie. Nikdy jsem ale neslyšel, že by se u nás někdy vyučovalo tai-či takto do hloubky. Je docela možné, že nám čínští soudruzi neříkají všechno.

   Následují skryté cesty kabaly, které spolu spojují sefiroty jinak, než je zobrazeno na diagramu Stromu života. Kapitolu jsem si ještě neprocházel, ale zdá se, že si zde přijdou na své chaos magici anebo snad hekatina žába.

   Překlad je poměrně kvalitní, kniha se čte dobře, překladatelka bohužel neví, jak se do češtiny přepisují hebrejské výrazy, takže místo sefira píše sefíra, místo šin má sin, atd. Rozhodla se dokonce obohatit text o pojem „pathworking“, což nám vysvětluje v poznámce pod čarou tak, že čeština nemá odpovídající jednoslovný ekvivalent. Nechci lacině šprýmovat a navrhovat například „práce na silnici“, ale šlo by jednoduše zvolit třeba „snové putování“, což je určitě nepřesné, ale dostatečně lyrické na vhodnou stimulaci podvědomí. Protože autor používá pojem poměrně hojně, vypadá pak text jako nějaká příručka pro manažery.

   Vydání knihy hodnotím velmi kladně, protože po vydání Karikových Zóná stínu, u nás vznikla bizarní situace, kdy byl knižně popsán celý Strom smrti i s jeho temnými kobkami, zatímco Strom života byl jen z části popsán v Zasvěcení do praktické magie. Kniha Teda Andrewse tuto mezeru částečně zaplňuje.