Tiferet

Tiferet

                                                                                                                   Chic Cicero

                                                                                                Sandra Tabatha Cicero

 

   Tiferet je šestou sefirou a sférou krásy a harmonie. Ona je středem rovnováhy na Stromě života, místem, které propojuje vyšší úrovně Stromu, s těmi nižšími. Je tedy základním bodem pro průchod energie a informací do všech úrovní Stromu. Je to sféra meditace a sladění. Je to také sféra léčení, iluminace, pravdy, míru, vnitřního klidu a mystické zkušenosti. Tiferet je centrem takzvaného Kristova vědomí, mystického centra oddanosti a vyššího já. Planeta Slunce, která je zdrojem života světla, je přiřazována právě k sefiře Tiferet.

Sefer Jecira praví:

  Šestá cesta je zvaná zprostředkující inteligence, neboť násobí příliv emanací a zprostředkovává je k všeobecnému požehnání, s nímž je sama o sobě spojena.

   To opět odkazuje k umístění Tiferet na centrálním pilíři, propojující pilíř milosti a přísnosti. Jako prostředník je také vnímán coby propojující bod, mezi vyššími a nižšími stavy bytí vyššího a nižšího já. Tato sféra je jako „dvoucestný přepínač“, takže přijímá přílivy emanací seshora a „zprostředkovává je k všeobecnému požehnání“. Tiferet zaujímá neutrální pozici centrálním pilíři a společně s androgynní přirozeností, umožňuje emanacím zvyšovat se, kombinovat se a rozptylovat se. Šestá sféra je vnější manifestací vyšších a subtilnějších sefirot, jakož i spirituální podstatou nižších a více manifestovaných sfér.

   Spirituální zkušenost, kterou zažíváte v Tiferet je „Vize harmonie všech věcí“. To je způsobeno tím, že vyšší já, nebo „Svatý anděl strážce“, v Tiferet  spojuje všechno individuální (opět s Tiferet zamýšleným jako zrcadlo Keter, nebo božského já). Cílem duchovní zkušenosti je hledání světla, které je obsaženo v oddanosti Velkého díla.

Řízená vizualizace do Tiferet

Sumář: Student cestuje z Malkutu přes Jesod do Tiferet, kde potkává archanděla Rafaela a anděly Malakim, králové. Ocitá se ve starověkém řeckém Mithraeu, čili Mithrově svatyni, neporazitelného slunečního boha. Zakouší vizi Mithry, posvátného nebeského býka, který udržuje kosmos v rovnováze.

Symbol Tiferet: Růžový kříž.

 

   S růžovým křížem na prsou, vstupujete do chrámu Malkut, s příslušnými znameními. Neplýtvaje časem, Sandalfon vás bere na stezku Tau, do chrámu Jesod. Odtud vás archanděl Gabriel rychle bere vzhůru, dvacátou pátou stezkou Samek.

   Nacházíte sebe sama, stojícího na konci modré stezky Samek, patříce na zlatožluté dveře, do astrálního chrámu Tiferet, V nich je vytesáno fialové Tau. Dáte projekční znamení a vstoupíte do dveří. Uvnitř dáte znamení ticha.

   Chrám Tiferet je šestiboký a jeho stěny pokrývají žluté závoje, lehké jako pavučina. Strop je vytvořen z nejčistšího zlata s centrálním hexagramem z topazu. I na podlaze je  hexagram, který má v každém rohu dlouhý zlatý svícen, s dlouhou zúženou svící. Těchto šest menších svící plane spolu s centrálním plamenem, na zlatém oltáři, uprostřed chrámu.  Prostor je naplněn vůní kadidla. Chcete upozornit na svou přítomnost a voláte obyvatele této sefiry a intonujete božské jméno Jehovah Eloah vadaat a jméno archanděla Rafael. Poté voláte řád andělů, známých jako Melekim. Mírný vánek pohne plameny svící a závoji na východě svatyně. Z oblaků kadidla se kolem oltáře začínají materializovat andělské bytosti hledící směrem k vám. Jsou vysocí, štíhlí, mužské přirozenosti, mladistvého vzhledu a plavých vlasů. Mají žluté róby a fialový hexagram na prsou. Zlatá velká křídla, s nachovými pery, spočívají na jejich štíhlých ramenou. V pravé ruce drží lotosovou hůl. Rafael „léčitel boží“ vás povzbuzuje očima, které vyjadřují jeho laskavost a sílu.

 

 

 

Řekne vám:

  „Vstoupil jsi do říše Boha manifestovaného v mysli. Jakými symboly sem vstupuješ?“

Odpovíte:

  „Symbolem růžového kříže, jenž nosím na své hrudi,“

Rafael řekne:

  „Růžový kříž doplňuje šestiramenný kříž Tiferet, který je otevřenou formou úhelného kamene. Kalvarijní kříž, je obrazem je bojovníka, sestupujícího do Malkutu a připravujícího stezku návratu, toho, jenž byl rozložen ve světle. Růžový kříž je symbolem kanoucí rosy, jež nemanifestována udržuje dokonalý vzor toho, čím by lidstvo mělo být, nedotčeno zkažeností a nerovnováhou. Je ctihodným symbolem pro říši krásy.“

  Hledíte na archanděla přes zlatý oltář a ten vás upozorňuje na plamen na oltáři, jež zářivě plane v misce ze žlutého diamantu. Plamen náhle vzplane a místnost kolem vás zprůsvitní. Svatyně mizí z dohledu. Je nahrazena masou vířící mlhy. Náhle mlha řídne a obraz se vyjasňuje. Spatříte Strom života. Slyšíte Rafaelův hlas, recitující následující modlitbu:

  „Z tvých rukou, ó Adonaji, pochází všechno dobro. Znaky přírody, z prstů svých jsi vzal, ale nikdo je čísti nemůže, ledaže by se učil ve škole tvé. Proto, jako služebníci, kteří pohlížejí na ruce svého mistra a služebnice na své paní, jako se tvé oči dívají za sebe, tak ty sám jsi naší pomocí.“

   Vize Stromu života vás vyčerpává – zdá se, že roste tak, že nakonec nevidíte než zlatou kouli Tiferet, která vás vtahuje dovnitř.

   Zde pableskuje zlaté světlo a vaše oči se postupně přizpůsobí svému okolí. Stojíte uprostřed ruin kamenné pevnosti a na hradbách kolem vás jsou okřídlené bytosti. Jsou oděny ve žlutých róbách a purpurových plášťů. Každá z nich má na hlavě korunu. Obklopují vás ze všech čtyř stran.

   Jedna z nich se k vám snese z kamenné zdi a přistoupí k vám. Nikdy před tím, jste neviděli důstojněji vyhlížející osobu – je vysoká, se zlatými vlasy, krátkými pěstěnými vousy a hlubokýma modrýma očima. Jeho purpurová pláštěnka je lemována hermelínem a na krku mu visí kříž osázený drahokamy. Vyzařuje královskou vznešenost a mohl byste si ho docela dobře představit, jako pána nějakého středověkého paláce. Promlouvá k vám důvěrným hlasem a vy v něm poznáváte archanděla Tiferet, v jeho aspektu Rafaela Melekaela, vládce andělů šesté sefiry. Rafael praví:

  „My jsme Melekim, králové, řád andělů, asociovaných se sférou Tiferet. Strážci rovnováhy v univerzu. My jsme Páni osy a neustále tvoříme mocné centrum, kolem něhož neustále rotují všechny systémy a paradigmata univerza. Vše ve vesmíru existuje jenom díky souhře protikladů a my zajišťujeme jádro, kolem kterého protiklady tančí, ve věčném tanci. Den a noc. Mužské a ženské. Milost a přísnost. Toto reprezentuje stálou dualitu v přírodě a jejich souhra je klíčem života a jejich separace je zlo a smrt. My zajišťujeme rovnováhu mezi těmito silami. Nevyvážená síla je popíráním života. Nevyvážená milost je slabost a oslabování vůle. Nevyvážená přísnost je krutostí. Střední cesta je cesta rovnováhy. Kolo se otáčí, ale náboj je stálý. Usilujte pouze o střed. Pozorujte zvenku dovnitř.“

   Rafael pokračuje: „Melekim poskytují znalost a zkušenost. Poskytujeme spojení s mnoha úrovněmi Stromu, z vyššího do nižšího. Poskytujeme pomoc při přenosu moudrosti od výšin Keteru, k hlubinám Jesodu, jež sesílá náš vliv do Malkutu. Usnadňujeme skutečné sebepoznání a sebe porozumění. Aspirantům Velkého díla opatřujeme bezpodmínečnou lásku a respekt. Propůjčujeme dar harmonie a sebeúcty a vedeme iniciované k realizaci jejich životního poslání. Jsme také léčitelé, léčíme hojení ran, fyzických i spirituálních, celého lidstva. Léčíme všechno utrpení a otáčíme zkušenost utrpení do spirituální moudrosti.“

  Rafael se dotkne symbolu Růžového kříže na svých prsou: „Symbol utrpení, je symbolem síly. Nepohrdejte smutkem ani utrpením, neboť oni zasvěcují srdce.“

   Melekim a stará kamenná pevnost na které stojí, náhle mizí z dohledu, ve víru žluté mlhy. Vy se náhle ocitáte v podzemní kapli. Je to dlouhá, úzká místnost, s centrální uličkou, lemovanou z obou stran širokými, vyvýšenými lavicemi. Klenutý strop je vymalován jako noční obloha, s hvězdami a konstelacemi zvířetníku. Na zdech jsou fresky a reliéfy, jsou tu i výklenky se sochami božstev. Dlouhá řada fresek znázorňující zodiakální znamení se táhne, od severovýchodního rohu, k rohu jihozápadnímu. Na dalších freskách, táhnoucích se od severozápadu k jihovýchodu, jsou planety. Oba pásy maleb se kříží ve středu stropu. Na východě je rozměrná freska zobrazující boj člověka se zuřivým býkem. Kolem jsou menší malby. Uvědomíte si, že jste se ocitli ve starověkém řeckém mithraeu, svatyni Mithrasově, Pána světla, kterého přijali římští vojáci od Peršanů.

   Spasitel Mithra, oslavován Římany jako bůh králů a ochranitel lidstva. Jeho jméno pochází z indoevropského výrazu znamenající „přítel“.  Mithras usmiřuje protiklad Ahura Mazdy, boha světla a Ahrimana, boha temnoty. Udržuje mezi nimi rovnováhu. Bojujíc na straně Ahura Mazdy, určil Mithras, že temnota nemůže přemoci světlo. On také usmířil lidská stvoření, zavázal je k věrnosti ke svému světu, ctění svých povinností, přísah a odpovědnosti. Mithras je bohem etického chování, pravdy, spravedlnosti a disciplíny, uděluje milost ctnostným a trestá nehodné. Přesto je soucitným bohem, který odpouští pravým kajícníkům, jejich přestupky a pochybení. Je spasitelem, neboť jeho oběť nebeského býka umožňuje duším rodit se na tomto světě a jeho konečný výstup na nebesa ukazuje lidem cestu duchovního návratu, skrze sedm sfér, nazpět do věčného království stálic.

   Dva světlíky na obou koncích, kapli osvěcují. I ony jsou vytesány do zdi. Svatyně se podobá jeskyni, nebo kryptě, ačkoliv je Mithra bohem světla, to proto, že světlo nejlépe oceníme v temnotách. Svatyně symbolizuje univerzum, jako celek připodobňuje kosmické vejce. Připomíná vám jinou legendární kryptu, sedmihrannou hrobku Christiana Rosenkreutze (C. R. C.). Ačkoliv slunce do hrobky C. R. C. nikdy nezasvítilo, byla osvěcována vyšším sluncem. Na mysli vám vyvstane nápis, který byl v této hrobce nalezen: „Tuto hrobku jsem si vystavěl jako kompendium univerzální jednoty.“

   Prohlížíte si některé z maleb na zdech. Jedna z nich zobrazuje zrození Mithrase ze skály, posvátného kamene, rozděleného bez pomoci rukou. Skála se otevřela v ohni a světle. Nahý malý Mithras se vynořil ze dutiny, v pravé ruce dýku a v levé pšeničný snop, symboly přísnosti  a milosti. Zrození dítěte reprezentuje naději a potenciál k vykoupení duše. Na jiné malbě střílí Mithras lukem do skály, ze které vytryskne voda.  Na další je Mithras jako král, kosmokrátor, nebo panovník kosmu a Hélios, sluneční bůh, před ním klečí. Od dítěte ke králi, heroické skutky Mithrasovy se táhnou podél zdi svatyně.

   Jdete na východ chrámu, abyste si prohlédli fresku Mithrovy oběti býka. Zjistíte, že se za zdí skrývá malá místnost. Vstoupíte do této komory a objevíte žebřík, se sedmi příčkami. Mezi příčkami žebříku, jsou vymalovány sedmi planet, a Merkurem na jeho úpatí a Saturnem na vrcholu. Na jeho vrcholu prosvítá denní světlo. Pomocí žebříku vystoupíte na povrch a ocitnete se ve starověkém městě Římě, situovaném na sedmi pahorcích řeky Tibery. Můžete vidět velkolepou architekturu Římských paláců, chrámů a státních úřadů, ovlivněnu řeckým slohem.

   Obrátíte svou pozornost na nebe nad vámi a užasnete, když vidíte celestiální děj, z dávno minulých časů – vizi, které zaplňuje celou oblohu nad městem. Vidíte mocného Mithrase, obkročmo sedícího na bílém nebeském býkovi. Bůh má podobu mladého muže, v tunice a kalhotách perského vojáka. Má frýžskou čapku posetou hvězdami a na peleríně má hvězdnou klenbu. Paprsky světla září kolem jeho hlavy jako svatozář, když stlačuje obrovitého býka jedním kolenem dolů. Uvědomíte si, že jste svědky legendárního souboje, který se odehrál před dvěma tisíci lety před Kristem.

   V dávných časech vládlo znamení Býka nebi po tisíciletí – první den jara, jarní rovnodennost nastala, když bylo slunce ve znamení Býka. Ale po dvou, tisíci letech, bohové rozhodli, že nastane precese. Věk Býka ustoupil věku Berana, kde se jarní rovnodennost posunula do tohoto znamení. Takto se každé dva tisíce let posunuje zodiakální znamení a žádnému zodiakálnímu znamení není dovoleno dominovat nebesům na věky. Časovým cyklům není dovoleno stagnovat, nebo se vychýlit z rovnováhy, aby se udržela harmonie univerza.

   Ahura Mazda, bůh světla, vybral svého šampióna Mithrase, aby porazil nebeského býka a vytvořil precesi rovnodennosti. Mithrovo srdce ztěžklo žalem, neboť miloval toto ušlechtilé zvíře. Byla to velká oběť bohům, zničit to, co mu bylo tak drahé. Vykonávaje svůj bolestivý úkol, přidržel Mithras silné zvíře mezi svými koleny, sklonil mu hlavu a zarazil svůj meč mezi jeho obratle. Nechtěl vidět milované stvoření umírat. Zraněný býk mocně zařval, dříve než svou hlavu sklonil mrtev k zemi. Býčí krev se vylila a zformovala se do podoby Mléčné dráhy. To je hvězdná cesta, kterou prochází duše ke zrození na tomto světě. Je také cestou, kterou se duše navrací, k věčnému univerzálnímu zdroji. Rozlitá krev se stala stezkou znovuzrození a spásy.

   Vize Mithrase a býka slábne a je nahrazena hvězdným obrazem Mléčné dráhy, proti nesmírnému prostoru vesmíru. Jak hledíte na tuto scénu, slyšíte Mithrasův hlas, rozléhající se skrze kosmos:

  „Já jsem Mithras Deus Sol Invictus. Mithras, bůh nepokořeného slunce, Za Héliem, sluncem dobývajícím. Jsem sluncem za sluncem. Já jsem kosmokrátor, vládce vesmíru. Jsem Logos, neposkvrněná moudrost. Jsem Svaté slovo, nejskvělejší. Zrozen ze skály, syn nejvyššího. Bůh králů a ochránce spravedlivých. Jsem prostředníkem mezi dvěma silami, dobrem a zlem, světlem a temnotou. Jsem pánem smlouvy a svaté pravdy, potvrzuji všechny přísahy a závazky. Jsem bohem pokolení. Připravuji cestu nesmrtelnosti, transmutaci znovuzrození, skrze prolití krve, věčnost dávající. Symbolizuji živoucího boha za úpadkem rozkladu. Jsem věčný duch a svatý dech, jenž vyhlašuje orákulum univerzální duše.

  „Já jsem Alfa a Omega, první a poslední, ten který je a který byl a ten který přijde, Všemohoucí. Jsem věčné dobro. Jistě, má iniciace je znovuzrození se do stavu mimo koloběh zrození a smrti, dává zrození smrtelnému životu. Uvolni průchod bytí, věčného rození, jak jsem ho já ustavil, podle toho, co jsem ozřejmil a zahalil tajemstvím.“

   Hlas slunce, které září, bůh potvrzuje: „Tato sféra je srdcem a centrem Stromu života. Na půli cesty, mezi konečnou jednotou a nespočetnou rozmanitostí pozemského světa. Tiferet je střed, mezi lidským a božským – mezi individuálním já a univerzálním já. Šestá sefira je bránou mezi individuálním a nekonečným, mezi dítětem a králem. Všichni spasitelé boží jsou obrazem seberealizace. Jsou archetypální bytosti, vytvářející přechod od individuálního k nekonečnému, otevírající průchody vyššími a nižšími úrovněmi já. Nabízejí brány ostatním, k témuž.

  „A ta brána jsou dveře k duchovnímu znovuzrození a všechna ignorance odešla. Trýznivá temnota uprchla na spěchajících blanitých křídlech. Bytost, co se znovuzrodí, již není pěti smyslové tělo, je nehmotná. Je znovuzrozena v mysli. Vzpomeň, že na božské nedosáhne smrtelné, jež jen tělu rozumí, ale prosvětlené dosáhne spojení.

  „Varuj se duchovní pýchy. Dobře studuj velké arkánum skutečné rovnováhy přísnosti a milosti, protože jejich nerovnováha je neblahá. Nevyvážená přísnost je krutost a útlak. Nevyvážená milost je slabost umožňující nekontrolovatelné zlo – jež vytváří spoluviníka tohoto zla.

  „Nespadni do pasti fanatické religiozity. To co jsi poznal, díky svému znovuzrození, je jen tvé poznání. Není to kladivo na ostatní, protože tato posvátná zkušenost nese otrávené ovoce, pokud ji cpeš do krku někomu, kdo nemá stejnou zkušenost jako ty. Nezapomeň, že i skutečně moudrý člověk je ničím v jeho očích a jakkoliv velké jsou jeho zásluhy, i jeho intelektuální úspěchy, pořád je jen zrnko prachu v očích Pána univerza, neboť ten hledí rovnou do srdce“.

   Vize Mléčné dráhy mizí a vy znovu ocitáte na pahorcích římských. Poblíž pahorku vidíte něco, čeho jste si nevšimli dříve. Někdo tu s láskou vystavěl malý dřevěný kříž, znamení jiného spasitele, který se v Římě usadil. Nové náboženství, hlásající znovuzrození a věčnost, získalo v tomto starobylém světě pozornost a vy máte jen málo času, přemítat o tomto faktu, protože  scéna v záblesku světla mizí.

   Jste znovu v astrálním chrámu Tiferet, tváří v tvář Rafaelovi za oltářem. Už není v honosné královské róbě, ale v jednoduché róbě žluté. Zdraví vás poklepáním po ramenou a dává vám chvilku, přizpůsobit se okolí a vy děkujete, archanděli léčitelství, že vám dal nahlédnout do mysterií Tiferet.

   Ryhle se otáčíte a následujete modrou stezku Samek, z Tiferet do Jesod a poté sestoupíte stezkou Tau do chrámu Mallkut, kde vás srdečně přivítá Sandalfon. Tváří k portálu, kterým jste poprvé vstoupili, dáte projekční znamení a projdete jím. Na druhé straně dáte znamení ticha.