Tiferet

Tiferet

                                                                                                                   Chic Cicero

                                                                                                Sandra Tabatha Cicero

 

   Tiferet je šestou sefirou a sférou krásy a harmonie. Ona je středem rovnováhy na Stromě života, místem, které propojuje vyšší úrovně Stromu, s těmi nižšími. Je tedy základním bodem pro průchod energie a informací do všech úrovní Stromu. Je to sféra meditace a sladění. Je to také sféra léčení, iluminace, pravdy, míru, vnitřního klidu a mystické zkušenosti. Tiferet je centrem takzvaného Kristova vědomí, mystického centra oddanosti a vyššího já. Planeta Slunce, která je zdrojem života světla, je přiřazována právě k sefiře Tiferet.

Sefer Jecira praví:

  Šestá cesta je zvaná zprostředkující inteligence, neboť násobí příliv emanací a zprostředkovává je k všeobecnému požehnání, s nímž je sama o sobě spojena.

   To opět odkazuje k umístění Tiferet na centrálním pilíři, propojující pilíř milosti a přísnosti. Jako prostředník je také vnímán coby propojující bod, mezi vyššími a nižšími stavy bytí vyššího a nižšího já. Tato sféra je jako „dvoucestný přepínač“, takže přijímá přílivy emanací seshora a „zprostředkovává je k všeobecnému požehnání“. Tiferet zaujímá neutrální pozici centrálním pilíři a společně s androgynní přirozeností, umožňuje emanacím zvyšovat se, kombinovat se a rozptylovat se. Šestá sféra je vnější manifestací vyšších a subtilnějších sefirot, jakož i spirituální podstatou nižších a více manifestovaných sfér.

   Spirituální zkušenost, kterou zažíváte v Tiferet je „Vize harmonie všech věcí“. To je způsobeno tím, že vyšší já, nebo „Svatý anděl strážce“, v Tiferet  spojuje všechno individuální (opět s Tiferet zamýšleným jako zrcadlo Keter, nebo božského já). Cílem duchovní zkušenosti je hledání světla, které je obsaženo v oddanosti Velkého díla.

Řízená vizualizace do Tiferet

Sumář: Student cestuje z Malkutu přes Jesod do Tiferet, kde potkává archanděla Rafaela a anděly Malakim, králové. Ocitá se ve starověkém řeckém Mithraeu, čili Mithrově svatyni, neporazitelného slunečního boha. Zakouší vizi Mithry, posvátného nebeského býka, který udržuje kosmos v rovnováze.

Symbol Tiferet: Růžový kříž.

 

   S růžovým křížem na prsou, vstupujete do chrámu Malkut, s příslušnými znameními. Neplýtvaje časem, Sandalfon vás bere na stezku Tau, do chrámu Jesod. Odtud vás archanděl Gabriel rychle bere vzhůru, dvacátou pátou stezkou Samek.

   Nacházíte sebe sama, stojícího na konci modré stezky Samek, patříce na zlatožluté dveře, do astrálního chrámu Tiferet, V nich je vytesáno fialové Tau. Dáte projekční znamení a vstoupíte do dveří. Uvnitř dáte znamení ticha.

   Chrám Tiferet je šestiboký a jeho stěny pokrývají žluté závoje, lehké jako pavučina. Strop je vytvořen z nejčistšího zlata s centrálním hexagramem z topazu. I na podlaze je  hexagram, který má v každém rohu dlouhý zlatý svícen, s dlouhou zúženou svící. Těchto šest menších svící plane spolu s centrálním plamenem, na zlatém oltáři, uprostřed chrámu.  Prostor je naplněn vůní kadidla. Chcete upozornit na svou přítomnost a voláte obyvatele této sefiry a intonujete božské jméno Jehovah Eloah vadaat a jméno archanděla Rafael. Poté voláte řád andělů, známých jako Melekim. Mírný vánek pohne plameny svící a závoji na východě svatyně. Z oblaků kadidla se kolem oltáře začínají materializovat andělské bytosti hledící směrem k vám. Jsou vysocí, štíhlí, mužské přirozenosti, mladistvého vzhledu a plavých vlasů. Mají žluté róby a fialový hexagram na prsou. Zlatá velká křídla, s nachovými pery, spočívají na jejich štíhlých ramenou. V pravé ruce drží lotosovou hůl. Rafael „léčitel boží“ vás povzbuzuje očima, které vyjadřují jeho laskavost a sílu.

 

 

 

Řekne vám:

  „Vstoupil jsi do říše Boha manifestovaného v mysli. Jakými symboly sem vstupuješ?“

Odpovíte:

  „Symbolem růžového kříže, jenž nosím na své hrudi,“

Rafael řekne:

  „Růžový kříž doplňuje šestiramenný kříž Tiferet, který je otevřenou formou úhelného kamene. Kalvarijní kříž, je obrazem je bojovníka, sestupujícího do Malkutu a připravujícího stezku návratu, toho, jenž byl rozložen ve světle. Růžový kříž je symbolem kanoucí rosy, jež nemanifestována udržuje dokonalý vzor toho, čím by lidstvo mělo být, nedotčeno zkažeností a nerovnováhou. Je ctihodným symbolem pro říši krásy.“

  Hledíte na archanděla přes zlatý oltář a ten vás upozorňuje na plamen na oltáři, jež zářivě plane v misce ze žlutého diamantu. Plamen náhle vzplane a místnost kolem vás zprůsvitní. Svatyně mizí z dohledu. Je nahrazena masou vířící mlhy. Náhle mlha řídne a obraz se vyjasňuje. Spatříte Strom života. Slyšíte Rafaelův hlas, recitující následující modlitbu:

  „Z tvých rukou, ó Adonaji, pochází všechno dobro. Znaky přírody, z prstů svých jsi vzal, ale nikdo je čísti nemůže, ledaže by se učil ve škole tvé. Proto, jako služebníci, kteří pohlížejí na ruce svého mistra a služebnice na své paní, jako se tvé oči dívají za sebe, tak ty sám jsi naší pomocí.“

   Vize Stromu života vás vyčerpává – zdá se, že roste tak, že nakonec nevidíte než zlatou kouli Tiferet, která vás vtahuje dovnitř.

   Zde pableskuje zlaté světlo a vaše oči se postupně přizpůsobí svému okolí. Stojíte uprostřed ruin kamenné pevnosti a na hradbách kolem vás jsou okřídlené bytosti. Jsou oděny ve žlutých róbách a purpurových plášťů. Každá z nich má na hlavě korunu. Obklopují vás ze všech čtyř stran.

   Jedna z nich se k vám snese z kamenné zdi a přistoupí k vám. Nikdy před tím, jste neviděli důstojněji vyhlížející osobu – je vysoká, se zlatými vlasy, krátkými pěstěnými vousy a hlubokýma modrýma očima. Jeho purpurová pláštěnka je lemována hermelínem a na krku mu visí kříž osázený drahokamy. Vyzařuje královskou vznešenost a mohl byste si ho docela dobře představit, jako pána nějakého středověkého paláce. Promlouvá k vám důvěrným hlasem a vy v něm poznáváte archanděla Tiferet, v jeho aspektu Rafaela Melekaela, vládce andělů šesté sefiry. Rafael praví:

  „My jsme Melekim, králové, řád andělů, asociovaných se sférou Tiferet. Strážci rovnováhy v univerzu. My jsme Páni osy a neustále tvoříme mocné centrum, kolem něhož neustále rotují všechny systémy a paradigmata univerza. Vše ve vesmíru existuje jenom díky souhře protikladů a my zajišťujeme jádro, kolem kterého protiklady tančí, ve věčném tanci. Den a noc. Mužské a ženské. Milost a přísnost. Toto reprezentuje stálou dualitu v přírodě a jejich souhra je klíčem života a jejich separace je zlo a smrt. My zajišťujeme rovnováhu mezi těmito silami. Nevyvážená síla je popíráním života. Nevyvážená milost je slabost a oslabování vůle. Nevyvážená přísnost je krutostí. Střední cesta je cesta rovnováhy. Kolo se otáčí, ale náboj je stálý. Usilujte pouze o střed. Pozorujte zvenku dovnitř.“

   Rafael pokračuje: „Melekim poskytují znalost a zkušenost. Poskytujeme spojení s mnoha úrovněmi Stromu, z vyššího do nižšího. Poskytujeme pomoc při přenosu moudrosti od výšin Keteru, k hlubinám Jesodu, jež sesílá náš vliv do Malkutu. Usnadňujeme skutečné sebepoznání a sebe porozumění. Aspirantům Velkého díla opatřujeme bezpodmínečnou lásku a respekt. Propůjčujeme dar harmonie a sebeúcty a vedeme iniciované k realizaci jejich životního poslání. Jsme také léčitelé, léčíme hojení ran, fyzických i spirituálních, celého lidstva. Léčíme všechno utrpení a otáčíme zkušenost utrpení do spirituální moudrosti.“

  Rafael se dotkne symbolu Růžového kříže na svých prsou: „Symbol utrpení, je symbolem síly. Nepohrdejte smutkem ani utrpením, neboť oni zasvěcují srdce.“

   Melekim a stará kamenná pevnost na které stojí, náhle mizí z dohledu, ve víru žluté mlhy. Vy se náhle ocitáte v podzemní kapli. Je to dlouhá, úzká místnost, s centrální uličkou, lemovanou z obou stran širokými, vyvýšenými lavicemi. Klenutý strop je vymalován jako noční obloha, s hvězdami a konstelacemi zvířetníku. Na zdech jsou fresky a reliéfy, jsou tu i výklenky se sochami božstev. Dlouhá řada fresek znázorňující zodiakální znamení se táhne, od severovýchodního rohu, k rohu jihozápadnímu. Na dalších freskách, táhnoucích se od severozápadu k jihovýchodu, jsou planety. Oba pásy maleb se kříží ve středu stropu. Na východě je rozměrná freska zobrazující boj člověka se zuřivým býkem. Kolem jsou menší malby. Uvědomíte si, že jste se ocitli ve starověkém řeckém mithraeu, svatyni Mithrasově, Pána světla, kterého přijali římští vojáci od Peršanů.

   Spasitel Mithra, oslavován Římany jako bůh králů a ochranitel lidstva. Jeho jméno pochází z indoevropského výrazu znamenající „přítel“.  Mithras usmiřuje protiklad Ahura Mazdy, boha světla a Ahrimana, boha temnoty. Udržuje mezi nimi rovnováhu. Bojujíc na straně Ahura Mazdy, určil Mithras, že temnota nemůže přemoci světlo. On také usmířil lidská stvoření, zavázal je k věrnosti ke svému světu, ctění svých povinností, přísah a odpovědnosti. Mithras je bohem etického chování, pravdy, spravedlnosti a disciplíny, uděluje milost ctnostným a trestá nehodné. Přesto je soucitným bohem, který odpouští pravým kajícníkům, jejich přestupky a pochybení. Je spasitelem, neboť jeho oběť nebeského býka umožňuje duším rodit se na tomto světě a jeho konečný výstup na nebesa ukazuje lidem cestu duchovního návratu, skrze sedm sfér, nazpět do věčného království stálic.

   Dva světlíky na obou koncích, kapli osvěcují. I ony jsou vytesány do zdi. Svatyně se podobá jeskyni, nebo kryptě, ačkoliv je Mithra bohem světla, to proto, že světlo nejlépe oceníme v temnotách. Svatyně symbolizuje univerzum, jako celek připodobňuje kosmické vejce. Připomíná vám jinou legendární kryptu, sedmihrannou hrobku Christiana Rosenkreutze (C. R. C.). Ačkoliv slunce do hrobky C. R. C. nikdy nezasvítilo, byla osvěcována vyšším sluncem. Na mysli vám vyvstane nápis, který byl v této hrobce nalezen: „Tuto hrobku jsem si vystavěl jako kompendium univerzální jednoty.“

   Prohlížíte si některé z maleb na zdech. Jedna z nich zobrazuje zrození Mithrase ze skály, posvátného kamene, rozděleného bez pomoci rukou. Skála se otevřela v ohni a světle. Nahý malý Mithras se vynořil ze dutiny, v pravé ruce dýku a v levé pšeničný snop, symboly přísnosti  a milosti. Zrození dítěte reprezentuje naději a potenciál k vykoupení duše. Na jiné malbě střílí Mithras lukem do skály, ze které vytryskne voda.  Na další je Mithras jako král, kosmokrátor, nebo panovník kosmu a Hélios, sluneční bůh, před ním klečí. Od dítěte ke králi, heroické skutky Mithrasovy se táhnou podél zdi svatyně.

   Jdete na východ chrámu, abyste si prohlédli fresku Mithrovy oběti býka. Zjistíte, že se za zdí skrývá malá místnost. Vstoupíte do této komory a objevíte žebřík, se sedmi příčkami. Mezi příčkami žebříku, jsou vymalovány sedmi planet, a Merkurem na jeho úpatí a Saturnem na vrcholu. Na jeho vrcholu prosvítá denní světlo. Pomocí žebříku vystoupíte na povrch a ocitnete se ve starověkém městě Římě, situovaném na sedmi pahorcích řeky Tibery. Můžete vidět velkolepou architekturu Římských paláců, chrámů a státních úřadů, ovlivněnu řeckým slohem.

   Obrátíte svou pozornost na nebe nad vámi a užasnete, když vidíte celestiální děj, z dávno minulých časů – vizi, které zaplňuje celou oblohu nad městem. Vidíte mocného Mithrase, obkročmo sedícího na bílém nebeském býkovi. Bůh má podobu mladého muže, v tunice a kalhotách perského vojáka. Má frýžskou čapku posetou hvězdami a na peleríně má hvězdnou klenbu. Paprsky světla září kolem jeho hlavy jako svatozář, když stlačuje obrovitého býka jedním kolenem dolů. Uvědomíte si, že jste svědky legendárního souboje, který se odehrál před dvěma tisíci lety před Kristem.

   V dávných časech vládlo znamení Býka nebi po tisíciletí – první den jara, jarní rovnodennost nastala, když bylo slunce ve znamení Býka. Ale po dvou, tisíci letech, bohové rozhodli, že nastane precese. Věk Býka ustoupil věku Berana, kde se jarní rovnodennost posunula do tohoto znamení. Takto se každé dva tisíce let posunuje zodiakální znamení a žádnému zodiakálnímu znamení není dovoleno dominovat nebesům na věky. Časovým cyklům není dovoleno stagnovat, nebo se vychýlit z rovnováhy, aby se udržela harmonie univerza.

   Ahura Mazda, bůh světla, vybral svého šampióna Mithrase, aby porazil nebeského býka a vytvořil precesi rovnodennosti. Mithrovo srdce ztěžklo žalem, neboť miloval toto ušlechtilé zvíře. Byla to velká oběť bohům, zničit to, co mu bylo tak drahé. Vykonávaje svůj bolestivý úkol, přidržel Mithras silné zvíře mezi svými koleny, sklonil mu hlavu a zarazil svůj meč mezi jeho obratle. Nechtěl vidět milované stvoření umírat. Zraněný býk mocně zařval, dříve než svou hlavu sklonil mrtev k zemi. Býčí krev se vylila a zformovala se do podoby Mléčné dráhy. To je hvězdná cesta, kterou prochází duše ke zrození na tomto světě. Je také cestou, kterou se duše navrací, k věčnému univerzálnímu zdroji. Rozlitá krev se stala stezkou znovuzrození a spásy.

   Vize Mithrase a býka slábne a je nahrazena hvězdným obrazem Mléčné dráhy, proti nesmírnému prostoru vesmíru. Jak hledíte na tuto scénu, slyšíte Mithrasův hlas, rozléhající se skrze kosmos:

  „Já jsem Mithras Deus Sol Invictus. Mithras, bůh nepokořeného slunce, Za Héliem, sluncem dobývajícím. Jsem sluncem za sluncem. Já jsem kosmokrátor, vládce vesmíru. Jsem Logos, neposkvrněná moudrost. Jsem Svaté slovo, nejskvělejší. Zrozen ze skály, syn nejvyššího. Bůh králů a ochránce spravedlivých. Jsem prostředníkem mezi dvěma silami, dobrem a zlem, světlem a temnotou. Jsem pánem smlouvy a svaté pravdy, potvrzuji všechny přísahy a závazky. Jsem bohem pokolení. Připravuji cestu nesmrtelnosti, transmutaci znovuzrození, skrze prolití krve, věčnost dávající. Symbolizuji živoucího boha za úpadkem rozkladu. Jsem věčný duch a svatý dech, jenž vyhlašuje orákulum univerzální duše.

  „Já jsem Alfa a Omega, první a poslední, ten který je a který byl a ten který přijde, Všemohoucí. Jsem věčné dobro. Jistě, má iniciace je znovuzrození se do stavu mimo koloběh zrození a smrti, dává zrození smrtelnému životu. Uvolni průchod bytí, věčného rození, jak jsem ho já ustavil, podle toho, co jsem ozřejmil a zahalil tajemstvím.“

   Hlas slunce, které září, bůh potvrzuje: „Tato sféra je srdcem a centrem Stromu života. Na půli cesty, mezi konečnou jednotou a nespočetnou rozmanitostí pozemského světa. Tiferet je střed, mezi lidským a božským – mezi individuálním já a univerzálním já. Šestá sefira je bránou mezi individuálním a nekonečným, mezi dítětem a králem. Všichni spasitelé boží jsou obrazem seberealizace. Jsou archetypální bytosti, vytvářející přechod od individuálního k nekonečnému, otevírající průchody vyššími a nižšími úrovněmi já. Nabízejí brány ostatním, k témuž.

  „A ta brána jsou dveře k duchovnímu znovuzrození a všechna ignorance odešla. Trýznivá temnota uprchla na spěchajících blanitých křídlech. Bytost, co se znovuzrodí, již není pěti smyslové tělo, je nehmotná. Je znovuzrozena v mysli. Vzpomeň, že na božské nedosáhne smrtelné, jež jen tělu rozumí, ale prosvětlené dosáhne spojení.

  „Varuj se duchovní pýchy. Dobře studuj velké arkánum skutečné rovnováhy přísnosti a milosti, protože jejich nerovnováha je neblahá. Nevyvážená přísnost je krutost a útlak. Nevyvážená milost je slabost umožňující nekontrolovatelné zlo – jež vytváří spoluviníka tohoto zla.

  „Nespadni do pasti fanatické religiozity. To co jsi poznal, díky svému znovuzrození, je jen tvé poznání. Není to kladivo na ostatní, protože tato posvátná zkušenost nese otrávené ovoce, pokud ji cpeš do krku někomu, kdo nemá stejnou zkušenost jako ty. Nezapomeň, že i skutečně moudrý člověk je ničím v jeho očích a jakkoliv velké jsou jeho zásluhy, i jeho intelektuální úspěchy, pořád je jen zrnko prachu v očích Pána univerza, neboť ten hledí rovnou do srdce“.

   Vize Mléčné dráhy mizí a vy znovu ocitáte na pahorcích římských. Poblíž pahorku vidíte něco, čeho jste si nevšimli dříve. Někdo tu s láskou vystavěl malý dřevěný kříž, znamení jiného spasitele, který se v Římě usadil. Nové náboženství, hlásající znovuzrození a věčnost, získalo v tomto starobylém světě pozornost a vy máte jen málo času, přemítat o tomto faktu, protože  scéna v záblesku světla mizí.

   Jste znovu v astrálním chrámu Tiferet, tváří v tvář Rafaelovi za oltářem. Už není v honosné královské róbě, ale v jednoduché róbě žluté. Zdraví vás poklepáním po ramenou a dává vám chvilku, přizpůsobit se okolí a vy děkujete, archanděli léčitelství, že vám dal nahlédnout do mysterií Tiferet.

   Ryhle se otáčíte a následujete modrou stezku Samek, z Tiferet do Jesod a poté sestoupíte stezkou Tau do chrámu Mallkut, kde vás srdečně přivítá Sandalfon. Tváří k portálu, kterým jste poprvé vstoupili, dáte projekční znamení a projdete jím. Na druhé straně dáte znamení ticha.

Keter

Keter
 

                                                                                                            Chic Cicero

                                                                                                            Sandra Tabatha Cicero

Keter je první sefira a nejvyšší koruna. Ze všech sfér na Stromě, je Keter nejméně materiální. Je první emanací z neomezené a věčné „nicoty“ a skrze Keter , všechny následné sféry přicházejí do bytí. Keter je úroveň čistě božského vědomí, symbolizovaného briliantově bílým světlem. Je archetypálně androgynní, což je nejbližší koncept, kterým můžeme uvažovat absolutní božství  -  věčného Boha. Všechny věci v manifestovaném universu, emanují z Keter a do Keter  se všechny věci zase navrací.

   Číslo jedna, které v sobě skrývá úponky zbývající ch čísel desítkové soustavy, bylo označeno Pythagorem, jako nedělitelná monáda. Nemůže být rozděleno, ale lze jej definovat. Procesem reflexe (1+1=2, 1+2=3, atd.)definuje a generuje tato monáda všechna ostatní čísla. Keter  je výchozím bodem, okamžikem, ve kterém byl stvořen vesmír, tak jak ho známe.  Je počáteční jiskrou anebo první nádech božství. Androgynní sféra, je umístěna na špičce středního pilíře Stromu života, jako vrchol rovnováhy.

Sefer  Jecira o Keter praví:

   První cesta se nazývá obdivuhodná, nebo skrytá inteligence (nejvyšší koruna), neboť je to světlo dávající moc porozumění, tomuto prvnímu principu, který nemá počátek a je prvotní slávou, protože žádná stvořená bytost nemůže dosáhnout k jeho podstatě.

  Výraz „skrytá inteligence“, naznačuje nemanifestovanou přirozenost Keter. Nejčistší zárodky života (božské jiskry), se nachází pouze na úrovni první emanace, tam kde mizí  koncept „prvotního bodu“. Božská esence života, sestupující na Stromě života, pouze prochází procesem transformace, z jedné formy energie do druhé (jak je vysvětlováno naukami alchymie). Podle Sefer Jeciry, nemůže žádné stvoření doufat, že dosáhne čistého spirituálního světla a esence Keter, podobně jako se dospělý člověk nemůže navrátit do dělohy a stát se oplodněným vajíčkem. Nikdo, pomocí fyzického organismu, použitého jako vehikulum vědomí, nedosáhne esence Keter. Nicméně jestliže je vědomí očištěno k bodu kde přesahuje mysl, přijímá poté z „prvotní slávy“ sílu pochopení, prvního principu.

Řízená vizualizace do Keter

Sumář: Student putuje z Malkut do Jesod a Tiferet. Odtud se vydá po třicáté stezce Gimel, do chrámu Keter. Setkává se s archandělem Metatronem a andělským chórem zvaným Chájot ha-kodéš. Ocitá se ve společnosti všech božstev, andělů a dalších průvodců, díky svému zkoumání Stromu života.

Symbol Keter: Kruhový talisman s bodem O.

   Vstupujíce do Malkutu, dejte odpovídající znamení a archanděl Sandalfon vás zavede na stezku Tau, do Jesodu. Odtud vystoupíte na stezku Samek do Tiferet. Poté vystoupíte cestou Gimel.

   Nyní se nacházíte na konci třicáté stezky, naproti dveřím do astrálního chrámu Keter. Před vámi jsou velké bílé dveře, na kterých je vytesáno hebrejské písmeno Kaf, rovněž v bílé barvě. Dejte projekční znamení a projdete skrze dveře do první sefiry. Jakmile jste uvnitř, učiníte znamení ticha. Chrám Keter je tak oslňující, že nemůžete vidět zdi, strop, nebo podlahu svatyně. Vzduch je provoněn ambrou a jedinou věcí, kterou můžete vidět, je centrální oltář, zhotovený z čirého diamantu. Jedinou věcí na oltáři, je miska obsahující posvátný oheň. Chrám je prostoupen nejdokonalejším pocitem míru a vyrovnanosti, jaký jste kdy pocítili.

   Intonujte božské jméno, které probudí obyvatele Keter, Ehejeh a jméno archanděla Metatrona. Pak volejte řád andělů, známých jako Chájot ha-kodéš.

   Zářivě bílé světlo na východě, se na oltáři zvolna materializuje, skryto za závojem. V oslepující záři stěží rozeznáváte mužskou postavu, oděnou v čistě bílé róbě, beze stínu. Velká bílá orlí křídla, vystupují z jeho ramen a jejich peří se slabě třpytí všemi barvami duhy. To je Metatron, největší z archandělů, jež je také titulován nižší JHVH, Ioel, Saphra, Velký písař. Metatron k vám promluví impozantním a mocným hlasem:

   „Vstoupil jsi do říše skryté inteligence a nejvyšší koruny. Jakým symbolem vstupuješ?“

   Odpovíte, pozvedajíc talisman: „Symbolem bodu.“

   Metatron praví: „Bod značí spojení, původ a centrum. Je to symbol hodný sféry Keter.“

   Metatron vás upozorní na plamen na oltáři. Oheň náhle pohasne a prostor okolo vás se ztrácí z výhledu. Vše pohltí naprostá temnota. Slyšíte archandělův hlas, který k vám znovu promlouvá:

   „Hlas mé nehynoucí a skryté duše mi řekl:  „Nech mě vstoupit na stezku temnoty, abych na ní hledal světlo. Jsem jen v abysu temnoty. Z abysu temnoty přijal jsem své zrození, z ticha prvotního spánku.“ A hlas věků odpověděl mé duši-Já jsem ten, který formuluje v temnotě - Světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly.“ (J 1:5)

   Vidíte osamocený, vzdálený paprsek světla, uprostřed vše pohlcující temnoty. Světelný bod se stále více zvětšuje, takže nakonec vyplňuje celé vaše zorné pole. Absolutní temnota je nahrazena zářivou bělostí. Náhle je uvidíte – čtyři Svaté živé bytosti – ta samá čtyři andělská stvoření, jaká jste si už představovali na osmnácté stezce chet, s prorokem Ezechielem. Andělští obyvatelé Keter korespondují, a se podobají, čtyřem cherubínům Jesodu. Mají tedy lidská těla a každý z nich má čtyři tváře – lva a orla, člověka a býka. Ale tentokrát je jejich vzhled mírně odlišný: každé stvoření má šest křídel – jeden pár zakrývá bytosti tělo, další je natažen vzhůru, k její hlavě a jeden pár stojí zároveň s jejími rameny. Stojí, křídlo vedle křídla, v okázalé pozici. Neslyšet burácení křídel a neosvítí je blesk ohně či světla. Namísto toho je stěží vidíte – jejich rysy jsou sotva rozeznatelné v extrémní záři.

   Tato čtyři stvoření mluví společně jedním melodickým hlasem, který rozeznáváte jako hlas Metatrona Keteriela – Metatron, jako pán andělů první sefiry. Jeho hlas a jejich hlasy jedno jsou. Spojené hlasy andělů k vám promluví: „ My jsme Chájot ha-kodéš, Svaté živé bytosti. My jsme elementární králové Enochových andělských tabulí, kteří žijí v čisté svatosti. Reprezentujeme spojení ryzí mysli a čistého bytí. Naší funkcí je nastavit primární vzory existence, neboť my jsme mezi prvními. Jsme tu, v tomto okamžiku a jsme jeden – znovu vytváříme celistvost. Stojí psáno:“ Kde není část mě, tam není boha.“

   „Jsme prostředek, kterým se božská esence sama manifestuje v proudu stvoření a sama se stahuje do nemanifestovaného, rekombinací rozličných forem života, založených podle našeho vzoru, nazpět do primární jednoty, na zpáteční cestě k vykoupení.“

   „Je dále naší povinností zajišťovat ohnisko singularity k iniciační práci. Monáda je počátek všech věcí a obsahuje všechny věci a čísla v sobě. Udržujeme iniciaci ve správném vztahu s konečnou jednotou – vším a tak ji oživujeme přílivem světla a života. Při tomto úkolu, pomáhají udržovat rovnováhu andělé známí jako cherubim, působí jako vice regenti pro iniciaci ve vnějším světě“.

  „ Kdo si může představit nevýslovné světlo, pramenící z Keter? Tato nejvyšší sféra, jež je zvána existence všech existencí, skrytost všech skrytostí, nejstarší ze starých, starý dnů, nejvyšší a  hlava která není?“

   „Stojí psáno: A hlas mého vyššího já promluvil ke mně: Nech mě nastoupit na stezku světla, mohu-li zde dlít. Jsem stvořen pod jeho nevýslovnou září. Z božského lesku byl jsem zrozen, z nádhery nekonečného světla.“

   Vize Chájot ha-kodéš slábne, spolu s bílým světlem a na jejich místě, tu jsou andělské bytosti, tisíce a tisíce spirituálních entit, spirálovitě kroužících směrem dovnitř, k jedinému briliantovému bodu světla. Andělé všech sefirot, Ašim, Cherubim, Melekim a všichni další směřují k tomuto centrálnímu bodu universa. Všichni bohové a bohyně, králové, průvodci a proroci, s kterými jste se setkali, na Stromě života jsou tu, je tu i bohyně Ištar, z třicáté druhé stezky Tau, Jehošua z dvacáté páté stezky Samek, Parcifala hledající rytíř, z dvacáté první stezky Kaf. Nephys, Mojžíš, Afrodité, Osiris, Ezechiel a všechna další božstva, andělé a hrdinské postavy, z vašich cest jsou zde. Zde jsou, jako součást svatého průvodu. Nikdy před tím jste neviděli tak velkolepé konkláve spirituálních bytostí.

   Božské divadlo pokračuje v pomalém, půvabném tanci do centra zářící Keter a vy slyšíte hlasy Chájot ha-kodéš, znící jako jeden:

   „Svatý! Svatý! Svatý! Jednota jest jeho počátkem. Jednota jest jeho individualitou. Jeho permutací je jedna. ARARITA! ARARITA! ARARITA! Jedna mysl! Jedno tělo! Jediná myriáda! Jedna duše! Jeden duch! Jedno já! Jednota jest jeho počátkem. Jednota jest jeho individualitou. Jeho permutací je jedna.“

   Náhle si uvědomíte, že jste se stali součástí procesí. Vaše ruce jsou spojené s ostatními, pod vírem světla. Jste spojeni svatým tancem na cestě návratu. Okolní světlo je stále jasnější a jasnější a pomalu přestáváte vidět nebo cítit rozdíly mezi vámi a dalšími bytostmi. Jejich znalosti jsou vašimi znalostmi. Jejich zkušenosti jsou vašimi zkušenostmi. Vše co vidíte je briliantové světlo a vše co cítíte je dokonalý pocit celistvosti, milosti a náhle víte, že po dlouhé a náročné cestě, jste konečně doma. Nekonečnou vteřinu času strávíte v paprscích záře této nebeské společnosti.

   Vize božského světla slábne a vaše návštěva sféry Keter končí. Následujete stezku Gimel a přes chrám Tiferet sestoupíte stezkou Samek do chrámu Malkutu. Sandalfon za vámi uzavírá portál. Pozdravíte archanděla Malkutu projekčním znamením. Odpoví vám znamením ticha.

  

  

 

Ted Andrews: Tajné brány kabaly

 

Ted Andrews: Tajné brány kabaly

 

    Renomovaný spisovatel, autor například dnes už beznadějně rozebraného Lexikonu zvířecí magie, nás ve své nové knize Tajné brány kabaly uvádí do problematiky této duchovní nauky. Tento Američan, narozený roku 1952, mě hned v úvodu překvapil větou: „Vyrůstal jsem v časech, kdy metafyzické spisy (vybočující z tradičního náboženského kontextu) nebyly běžně dostupné. Mohl jsem maximálně sehnat něco o astrologii a józe, ale jóga mě příliš nezajímala.“ Připomnělo mi to dobu, kdy jsem se o esoteriku začal zajímat já, v Československu roku 1989. Do té doby jsem přečetl pouze legendární „žlutou“ knihu o józe, Jitro kouzelníků a knihu Co je to esoterika, od nějakého Němce, anebo Švýcara. V té době začínaly vycházet pomalu knihy v nakladatelství Trigon a ještě o kousek později v Horusu. Zdá se, že tihle ti Američani, to také neměli jednoduché.

 

 

 

 

 

  Andrews se soustřeďuje především na práci se Stromem života. Nejprve stručně shrnuje korespondence sefir a pak se již soustřeďuje na samotnou praxi. Na rozdíl od rozvinutých ceremonií Golden Down, používá ritualismus poměrně skromně. Při úvodním cvičení prostě doporučuje, představit si starý strom. Jinak se jedná o tradiční práci, ovšem podle Crowleyho dělení stezek, které sám Crowley označil za lépe vyhovující mysli dnešního člověka. Čtenář se zde nedočká nepříjemného překvapení, kdy si autor například usmyslí zaměnit světovou stranu, nebo nějakého toho archanděla, upozorňuji však na to, že zde pracujeme se sefirotickými a nikoliv planetárními korespondencemi a proto v Tiferet nalézáme Rafaela a nikoliv Michaela. Chybí zde však jakýkoliv popis astrálních chrámů a v tomto směru shledávám práci příliš minimalistickou.

  Dále se seznámíme s několika dalšími technikami, z nichž nejzajímavější mi připadá rituální tanec sefir, tedy vyjádření idejí pohybem. Následuje „tanec hvězdám“, při kterém mě nemohla nenapadnout tai-či sestava sedmi hvězd, se kterou jsem ovšem neměl příležitost se lépe seznámit. Jednou jsem jí viděl tančit jednoho kolegu, v nějaké pražské sokolovně. Sedmi hvězdami se pochopitelně myslí sedm hvězd Velkého vozu, na který taoisti, pokud mě paměť neklame, dislokují současný pobyt osmi nesmrtelných. Dovedu si představit, že se touto sestavou přivolává jejich energie. Nikdy jsem ale neslyšel, že by se u nás někdy vyučovalo tai-či takto do hloubky. Je docela možné, že nám čínští soudruzi neříkají všechno.

   Následují skryté cesty kabaly, které spolu spojují sefiroty jinak, než je zobrazeno na diagramu Stromu života. Kapitolu jsem si ještě neprocházel, ale zdá se, že si zde přijdou na své chaos magici anebo snad hekatina žába.

   Překlad je poměrně kvalitní, kniha se čte dobře, překladatelka bohužel neví, jak se do češtiny přepisují hebrejské výrazy, takže místo sefira píše sefíra, místo šin má sin, atd. Rozhodla se dokonce obohatit text o pojem „pathworking“, což nám vysvětluje v poznámce pod čarou tak, že čeština nemá odpovídající jednoslovný ekvivalent. Nechci lacině šprýmovat a navrhovat například „práce na silnici“, ale šlo by jednoduše zvolit třeba „snové putování“, což je určitě nepřesné, ale dostatečně lyrické na vhodnou stimulaci podvědomí. Protože autor používá pojem poměrně hojně, vypadá pak text jako nějaká příručka pro manažery.

   Vydání knihy hodnotím velmi kladně, protože po vydání Karikových Zóná stínu, u nás vznikla bizarní situace, kdy byl knižně popsán celý Strom smrti i s jeho temnými kobkami, zatímco Strom života byl jen z části popsán v Zasvěcení do praktické magie. Kniha Teda Andrewse tuto mezeru částečně zaplňuje.

 

Invokace Bohyně

                                                                                                                             

Invokace Bohyně     

                                                                                                     Michael W. Ford

 Manifestace lunárního proudu

  Co mají společného kult Zos Kia, Thelema a čarodějnictví? Odpověď zní – Bohyni, Ženu vše pronikající. Tu, jež je avatarem bohů, dárkyni zrození, života a smrti. Jsme s ní spojeni, skrze eros a thanatos . Bohyně může přijmout mnoho masek a podob, Hekaté, Lilit, Kálí, Isis či Babalon. V těchto formách se objevuje v čarodějnictví. Čarodějný sabat vnímá Bohyni čarodějnic jako primární manifestaci individuální síly a zakořenění v zemi. Z kapek její menstruační krve prýští vnuknutí, naplňující se v nastávající vůli. Těm, kteří hledají její vedení v jedné z jejích mnoha podob, nabízí hojnost inspirace a procitnutí ve snovém stavu. Babalon je popisována jako kráska, stejně jako ohava, noční čerň i červeň ohně. Dává esenci plamene velké Bohyně a jejím vehikulem na zemi je Šarlatová žena, božská manifestace chtíče a síly.

   Známé rčení tvrdí: „ Za každým velkým mužem stojí žena“, vskutku, vše pronikající Žena. Taková věta může vyjadřovat jakýkoliv konkrétní aspekt ženy, tedy matku, manželku, milenku, dceru nebo jakoukoliv ženskou identitu, jíž se sama definuje. Pointou této věty je to, že feminní, nebo lunární aspekt každého individua by měl být dobře znám a prozkoumán. Také to znamená, že každý muž se může od ženy mnohé naučit, na mnoha úrovních. Vyvážený vztah poskytuje stabilitu v partnerském životě, bez ohledu na to, jak silná individualita je. Tím není řečeno, že muž je neužitečný, to rozhodně ne, ale každý by měl být ochotný naslouchat a učit se od toho druhého. Není silnějšího spojení, nežli jsou dva, kteří rozumí sami sobě, svým cílům a touhám. Čarodějnictví je založeno na porozumění skrytým mysteriím a může poskytnout lidem potřebnou zodpovědnost.

 

Lilit

   „Lilit je zvána seveřanka, neboť od severu se valí neštěstí.(Jer. 1:14) Samael, král démonů, byl stejně jako Lilit zrozen, jako spirituální androgyn. Strom poznání dobrého a zlého je epiteton jak pro Samaela, tak i babičku Lilit. Jako výsledek Adamova hříchu přišli oba a zmámili svět, jak ten horní tak i ten dolní.“ Patai Raphalel

   Zrodila se spolu se Samaelem z černého plamene. Oba představují spirituální kontradikci způsobující změny, boj a svár. Matka sukubů a noci, Lilit, symbolizuje magické síly, čarodějnictví a kouzla. Její esencí je feminní síla a individuální záměr. Spojení  Lilit s vampýrským kultem bylo popsáno již mnohými, neboť skrze astrální rovinu se tato Bohyně v určitý den manifestuje naplněním země. Právě jako mnohé pohanské bohyně a bohové není  Lilit zcela temné přirozenosti, byla známa také, jako ochránkyně matek a dětí. Ptákem zasvěceným Lilitě byla sova a člověk může invokovat, nebo se identifikovat s bohyní Lilitou, skrze snové přijetí soví formy. Takové experimenty by měli být iniciační. Je možné, že Lilitino jméno je derivováno ze sumersko-babylonského Belitilli.  Zajímavější spojení je spíše to, že jedno ze sedmnácti Lilitiných jmen je dokonce Kálí.

 

 

Kálí

   Kálí je černá ničitelka, stejně jako pečující matka. Často znázorňována jako černá démonická Bohyně, stojí, Kálí na svém manželi Šivovi, držíce v rukou zkrvavené nože a na krku náhrdelník z lidských lebek. Kálí je černá, protože vše co vychází, se do ní navrací, ona je abysem v jeho feminním aspektu. Všechen čas se rozpouští do této Bohyně. Kálí je také život dávající, ochraňující a milující matkou, udělující extázi tomu, kdo by jí invokoval v tantrických rituálech, jejichž prostřednictvím zkombinovaná sexuální opozita uvádí do pohybu proces stvoření. Spojení mužského a ženského, s magickým cílem, nebo ohniskem, představuje otevřené okno na astrální a snové pláně. Tedy, skrze Oz, povstane Pan, toužící po vtělení. Skrze zbožštěnou Ženu je nalézána esence magie a čarodějnictví. Těm, kteří hledají tuto stezku, často uniká celek, kvůli důslednému popírání vlastní ženskosti, nebo lunární strany, která musí být trvale spojena s mužským, či slunečním aspektem.

 

 

 

Babalon

   Mysteria Babalon se drží signifikantního, moderního výkladu, uvnitř některých čarodějnických kovenů, nebo skupin. Musíme se nejprve dopátrat čím Babalon byla, je a jakým se ubírá směrem, aby byl rozpoznán tento zářivý feminní plamen uvnitř každého muže i ženy.

   Babalon je kabalisticky restaurovaným přepisem biblického Babylonu, velké nevěstky. Tato bohyně je spojena se Šelmou 666 v knize Zjevení. Aleister Crowley restauroval tuto Bohyni s jejím aspektem, pohárem smilství, ve kterém je smíšena krev svatých. Ti, kteří vytrvali na stezce Thelemy, nebo Svaté magie, mohou nabídnout svou krev do velkého poháru, otevírajíc se slávě Babalon.

   Babalon je překrásná bohyně svobodného ducha a luciferské mysli. Je přesným opakem Marie, protože křesťanská Bohyně je matkou Černého bratrstva křesťanstva a v mnoha aspektech je uzavřena a je proto neexistující pro ty, kteří hledají světlo Boha (Lucifera).

   John Whiteside Parsons zasvětil většinu svého krátkého života Babalon. Majorie Cameron Parsons byla považována za avatara této bohyně a svým životem vyjadřovala důležitost nezávislého myšlení a Bohyni uctívala skrze své umění a promluvy. Babalon Working byla operace provedená Parsonem a Scribem (v té době jeho asistentem), za účelem vtělení Babalon. Krátce poté se Cameron objevila.

   Je také třeba zvážit, že Babalon je i Bohyní smrti a krve, je tedy vlastně aspektem Lilit. Babalon může být uctívána rozličnými metodami sexuální gnóze a krvavé magie, díky kterým se může inkarnovat. Ti na stezce Čarodějnického sabatu sami odhalují tato mystéria a objevují svou vlastní individuální stezku, vedoucí k ní.

   Aleister Crowley popsal Babalon v The Vision and the Voice jako Lilit. Babalon přiřadil první enošský aethyr LIL, kde vypadá, jako by dřepěla na krucifixu, tedy znesvěcuje kříž, pro svou vlastní touhu. Ti, kteří následují Krista, nenásledují pravdu. Symbol a brána tohoto aktu je zářící černé zrcadlo. Lilit je tedy v tajné tradicí „Bafomet, milenka krve“.

Hekaté

Královna čarodějnic

   Energie bohyně, proud posilující naší tradici čarodějného kultu, je přijímán skrze Bohyni Hekaté. Jejích jmen je mnoho: Temná Bohyně, Ochránkyně stád a námořníků, Bohyně křižovatek (což nám dává paralelu k Baronu Samedhi, z kultu vúdú, jenž je Pánem křižovatek a mysterií smrti), Dárkyně nočních vizí (Snová návštěva). Hekaté je popisována jako žena, nebo ježibaba se třemi hlavami, s každou hlavou v jiném směru. Tím je řečeno, že Hekaté je vidět ve všech třech fázích měsíce. Mytologie vykreslila Matku čarodějnic se dvěma,

nebo někdy se všemi třemi hlavami ve zvířecí formě. Každé zvíře reprezentuje atavistickou touhu, která se manifestuje v jejím proudu lunární energie. Tato síla jí může podněcovat k inkarnaci v čarodějném kultu a mnoha liniích čarodějnictví. Měsíc reprezentuje signifikantní feminní sílu, na bázi a spojení s elementem vody.

   Hekaté je původem z Thrákie, ačkoliv její hlavní kult byl ustaven v rámci Římského a Řeckého pantheonu. Ačkoliv dcera, dvou na světle založených božstev, Persea a Asterie, přebývá Hekaté v podzemí s Hádem a Persefonou. Její osobní síla může být odhalena skrze hluboké stíny, v jejím vlastním bytí. Dlí s ní jako Thanatos (Bůh smrti), Hypnos (Bůh spánku) a Morfeus (Bůh snů).

 

   Hekaté je známa jako Bohyně čarodějnictví, kouzel a mámení. V Řecké a Římské kultuře byla Hekaté vnímána většinou v jejím temném, nebo skrytém aspektu, se třemi hlavami (dvě byly zvířecí) a třemi pochodněmi. Vozítko, na kterém se pohybovala, bylo doprovázeno několika draky. Ti, kteří praktikují luciferiánské čarodějnictví a ti kteří se cítí být s Hekatou spřízněni, slaví její svátek 8. ledna, 3. května, 13. srpna, 31. října, 16. listopadu a 31. prosince. Je královnou smrti, stínů a duchů, psů, vlků a hadů. Hekaté je podstatou ženy a její síly, jež je ukryta v každé ženě. V muži je Hekaté lunární aspekt psyché. Nezastírej její rovnocennost, sic tě zohaví kastrovacím nožem a z rány krev ti chlemtat bude.

   Klíč k významu draka leží v tom, že tyto bytosti jsou spojeny se solární a lunární ekliptikou. Pokud nastane zatmění v lunárním znamení Raka, voda se promění v síle i substanci. Draci (jež často berou formu vlkodlačích duchů), mohou stoupat nočním nebem a shromažďovat měsíční krev. Další aspekt Hekaté Diana je založen na vyváženější straně lunární Bohyně. Tato byla ochránkyní hor, lesů, porodu a ženství. V jejím temném aspektu byla známa jako lovkyně a ničitelka. Magické světlo Hekaté je základní, nebo „černou“ moudrostí Lucifera, Ranní hvězdy.

Hekaté je Lunární matka, jejíž sny a touhy přinášejí vtělení. Gnostický Bůh Lucifer, nebo Ranní hvězda, je Bůh Slunce, přebývající v solární energii. Luciferovým protipólem je Arabský Al-Uzza, válečník ranní hvězdy. Kombinace lunární a solární energie přináší sílu a vize.

   V Zos Kia kultu je „Vše pronikající Žena“ představována jako kombinace babizny a děvčete. Tato kombinace je založena na kráse a milosti. Dvojitý aspekt utajeného „I“ jako AOS zvaný, je svárlivým aspektem vrozené sexuality, jež má být překročena a prozkoumána, aby bylo dosaženo vyšší úrovně vůle a soustředění. Božská Žena je jak nádherná, tak strašlivá, schopná transformovat vetchou stařenu do mladé dívenky. Krása spočívá v oku zřícího, prostřednictvím všech viděných forem. Tato Bohyně a Žena musí být respektována jako božská a nádherná, k čemuž směřují všechny oblasti magické práce. Všechna práce vztažená k Babalon, Hekaté a Kálí je nasáklá krví a lemovaná nejjemnější hedvábím. Invokujte svou bohyni s pevností a silou, čelíce pohlcujícímu strachu, emanujícímu z Božské Ženy. Tři pochodně, které Hekaté nese, ozařují temnoty, které ona tká a v nich bloumá. Světlo, ve kterém se tančí tradiční tanec Čarodějného sabatu v astrálním těle, je pod ubývajícím měsícem. Temná Matka je přítomna na každém snovém sabatu, shlíží shůry a uděluje požehnání Panově noci.

   Den 13. srpna je zasvěcen Hekaté. Je to tradiční slavnost konaná na její počest, jejíž tradice sahá až do dob Římské éry. Konala se v ten samý čas jako svátek Diany, která, jak již bylo řečeno, je dalším aspektem bohyně. Vzývání Hekaté je přijímání lunární energie těmi, kteří znají její čarodějnou krev. Následující obřad, jenž by se měl v návaznosti konat, je předvečer sabatu, stejně jako 13. Srpna.

Příklady následují:

Začněte s konstrukcí kruhu a poutacím rituálem

 

Invokace Hekaté

„Přijď pekelná, pozemská a popelavá Hekaté, bohyně křižovatek,

Ty, která cestuješ na Větrech noci, překrásná kráčíš setmělou zemí,

nesneseš dne a s nocí se snoubíš, v radosti vytí vlků vítáš i teplou krev, když do země stéká,

Ty, hltavá Bohyně uprostřed duchů, i v hrobkách panuje po krvi žízeň,

Ty, která neznalé uvrhneš v hrůzu. Gorgo, Mormo, planoucí měsíci tisíce tváří, pohlédni na naši oběť“.

 

Nyní jsme spojeni magickým kruhem, souzněni tak, jako Bohyně děti, Té, která na noční obloze dlí. Tvůj tanec se stíny přinese vize a z oka měsíční odkápne krev, temná noc pod kápí už jde mu vstříc. To ona podpírá na nebi duchy, v procesí nezměrném oblohu kříží…. Slyš!

 

Vystupte, zjevte se ve sféře Jesod, ve které stříbrné paprsky žijí. Oheň zem zahřívá v plamenech jasných a vize přichází v extázi čisté. Kol ohně tvých dětí mnohých tu tančí, krev čarovná Hekaté k sobě tě volá, Bohyně měsíce temná.

Voláme teď tvoji esenci dolů, právě teď voláme v tanečním reji….do ducha….do těla! Ó Morfee, Hypnosi a Thanatosi , váš pohled ohněm života září. Vidíme nyní skrze vás mnohé, proměny na stezkách nočních i veškerých tužeb tvary. My kouzla tkáme skrz vaše paže, jež oheň posvátný navěky drží. Tak se staň!

 

Hekaté

Tři proměny čarovného ohně

Rituál sblížení a vyvolání jejího ducha noci

   Hekaté je považována za trojitou měsíční Bohyni, Čarodějnou Královnu prvotní temnoty, která je také zvána Babalon, Lilit a AZ. Hekaté je Bohyně křižovatek, z nichž jedna vede k sebeiniciaci, skrze splynutí s ní a jejími sukubálně fetišistickými duchy. Tedy prostřednictví tohoto společenství vstupujete do hlubiny noci, mocného chrámu Hekaté. Ctěná jako Bohyně smrti, je Královnou duchů, stínů a nočních fantomů. Uprostřed její podstaty člověk odhalí, že není rozdílu mezi ní, Lilit nebo Babalon.

   Tento rituál sblížení by měl být prováděn venku, je li to možné, dokonce poblíž hřbitova, kde nebudete rušeni a poblíž něj můžete zakopat malou schránku, či lahvičku. Nejlepší bude kalich a to nejlépe z lidské lebky, opatřené pokličkou.

   Tento rituál, nechť je prováděn za úplňku.

   Nádoba, v němž má fámula, či familiár, nebo sukuba/Bohyně obydlí, má být vytvořen s velkým estetickým umem a pocitem, že „Hekaté“ zde dlí pro vás. Z křídla padlého serafa stvořte svůj brk a označte tuto hrobku a dům-fetiš duchů, nechť je takto ustaven.

Den první:

  Očistěte schránu čistou, studenou vodou.  Nechte ji stát od úsvitu do soumraku, pokud možno ve slunečních paprscích. Hledejte Hekaté ve snu. Vše si zaznamenejte.

 

Den druhý:

   Vybarvěte jí podle svého vkusu a do čtyř stran namalujte „X“, tajné znamení křižovatek. Sigilium Hekaté, nebo sukuby, může být umístěno vespod.

Den třetí:

Úplňková noc. V nádobě je sigilium Hekaté, které máte již připraveno. Pokud možno ho načrtněte popelem a kostí.

I)       Panna

Hekas umpeša ur-rastu Lil-Ka Zrazza

Obkruž mě třemi, nechť stín zahalí mé já, tvůj rubáš je tvé znamení. Trojjediný měsíci, krev pijící, šelmě podobná Bohyně, ó kouzelnice plamene čarovného ohně, přivolávám natřikrát složený stín, nechť mě zahalí – vystup Bohyně smrti! Hekaté, fámulo a Bohyně třech stínů, pobízíš k vtělení, ó Matko, přivolávám tě!

Vysypávám kruh moukou,-volám vás strážní psi, vlci stvoření v temnotě, předstupte!

První čtvrť:

Zahal mne panenská Bohyně, přicházím k tobě za šírání. Skryj mě v království klamu, pozdrav mě, tys právě umrlá panna v hrobce snící. Doprovoď mě na luciferský sabat.

Druhá čtvrť:

Dívko, jež si dračí hřbet sedláš, volám tě, sešli svou ohnivou esenci sem, do tohoto kruhu, rozpal mě plameny lsti a krví svého chtíče. Pozvedni mě k duchům Rudého draka-

Akhuraku, Hecau, Zrazza

Třetí čtvrť:

Měsíci smrti, stará Královno čarodějného sabatu, voláš čarodějky nganga a k hrobu vázané fetiše, Matko vampýrů a vlků, přijď a zahal mě - doprovoď mě na pekelný sabat-

Hekas Satahan Zrazzu Uša

II)       Dívka

Procházejte kolem kruhu a vizualizujte každou bohyni v černém zrcadle a vizte je kolem vás. Vypijte kalich a předneste:

Trojjediný měsíci požehnej tomuto kruhu a rituálu. Jsem zde, stezku duchů otevírám, v měsíční slávě-nyní luny piji krev - požehnej mi ze stínů-HEKAU!

Dokončete ritus, vizte každou bohyni a nechte se posednout sexuálním šílenstvím, posvěťte rituál sexuálními fluidy, nebo nabídněte svou vlastní krev sigiliu ve schráně. Na závěr rituálu vezměte fetiš a pohřběte ho na vámi zvoleném místě, které má být poblíž hřbitova, dubu, nebo na pohřebišti familiárů. Zapalte černou svíci a předneste:

Hekas, hekas Hekausath

Uša, umpeša narasta

Duchu měsíce, milenko a objetí smrti, žiješ v zemi smrti. Dávám ti svou sílu a život čarovný ohni Azraela a Hekaté, přivolávám stíny z hrobu, dávám tuto spirituální potravu, aby rostla, tak se staň!

 

 

 

 

III)      Královna smrti

Nechte to pohřbeno do nového měsíce, pak nádobu vykopejte a navraťte se do svého chrámu, či kovenu. Předneste:

Strašidla a stíny, přízraky a vampýři, milenky a svůdnice-volám vás, probuďte se v temnotách temného měsíce, vystupte ze svých hrobek a staňte se mými průvodci, mými zasvětiteli, mými familiáry, mými Bohyněmi-Hekas, Hekau Sakeka Uša Umpeša Narastu

Lamií seslaná, vyjdi teď vampýrko nejžádanější, ochranitelko, okus mé krve a poskytni mi elixír noci, snová a soumračná lovkyně, ožij a buď živá!

Můžete použít tento fetiš k prohloubení svého snového života a získání vizí.

 

Milý čtenáři!

   Když jsem se před několika měsíci, nebo spíše roky, rozhodl přeložit něco z pozoruhodného díla anglického okultisty Kennetha Granta, vybral jsem více méně namátkou, kapitoly o indickém esoterismu z knihy Beyond The Mauve Zone, aby mi ovšem už po několika odstavcích bylo jasné, že jsem na sebe upletl řádný bič, neboť jsem zjistil, že se budu potýkat nejen s angličtinou, ale i se sanskrtskými výrazy, u kterých jsem si nebyl jist, jak je převést do češtiny, nemaje po ruce žádný vhodný slovník, když se internet ukázal jako příliš hubený zdroj informací. Nakonec jsem překládal spíše intuitivně a několik týdnů po uveřejnění, jsem se obával vyjít z domu, aby se snad odněkud nevynořil nějaký rozzuřený indolog a nezačal mi kroutit rukama. Tyto obavy se naštěstí ukázaly jako zcela liché. Popravdě řečeno, články měly přesně takový ohlas, jak jsem předpokládal.

   Povzbuzen tímto úspěchem, vyhrnul jsem si rukávy a hrábnul tentokrát po knize Cults of the Shadow. Možná, že víš, náš pilný čtenáři, že první kapitola této knihy, vyšla v Příručce vysoké magie, od Josefa Veselého. Přeložil jsem kapitolu druhou Afrotantrický tarot kalas a chtěl přeložit i kapitolu třetí, než jsem si uvědomil, že ta je již, v rovněž Veselého knize Učení mistrů přeložena. Přidal jsem tedy ještě dvě kapitoly, o Kultu Černého hada. Nuže vidíš sám, že již máme v češtině skoro celou knihu, i když v poněkud salátovém vydání, abych tak řekl.

   Aby celá věc nebyla tak jednoduchá, v anglické, elektronické verzi knihy, která je volně dostupná  na internetu, chybí dvě strany, v kapitole La couleuvre Noire – II. Původně jsem to chtěl nechat tak, ale nakonec jsem stáhnul španělskou verzi a o překlad těchto dvou stran, se postaral polyglot Pacheco. Když už zmiňuji náš realizační tým, nemohu zapomenout, na naši laskavou korektorku Karkulku, která umí dokonce i česky.

   Další překlady z díla Grantova, myslím, prozatím nebudou, aby zde nebylo tak trochu „přegrantováno“. Možná napíšu nějaké verše, když už se nám blíží jaro, ale stejně, asi budu muset spíš makat na zahradě. To abys byl také, vážený a milý čtenáři, seznámen s naším edičním plánem.  Nyní ti tedy přeji, za nás za všechny, příjemnou zábavu a ničím nerušené studium.

                                                                                                                                                                Tvůj Aži.